Lví zásluhu na tom, že se setkání uskutečnilo, má Marie Schneiderová. Spolužáci jí ale budou znát spíše pod jménem Sborníková.
„Ano, opravdu to bylo naše první setkání po tolika letech. I když se o to někteří snažili, nikomu se dřív setkání uspořádat nepodařilo,“ říká Marie Schneiderová. Ta je hrdá na to, že se jí i po tolika letech podařilo sehnat kontakty a z celkem 35 tehdejších deváťáků přivést zpět do Citic 23 lidí ve věku 78 a 79 let. Bylo to náročné. O to víc, že někteří žijí dlouhém roky v zahraničí.
„V Citicích a okolí tehdy byla jediná základní škola. Sloužila i pro okolní obce jako jsou Hlavno, Bukovany či Dasnice,“ vypráví Schneiderová. K pokusu zorganizovat setkání bývalých spolužáků ji přivedla zvláštní náhoda. Když u lékaře potkala sestřičku z Citic, zjistila, že teta zdravotnice Vendulka, s ní chodila do jedné třídy. Tak získala svůj první kontakt a chuť pátrat dál.
Rodák ze západočeských Citic došel až na hokejový Olymp. V Německu |
Na řadě byl spolužák Manfred, který žije v Německu. „Když jsem sehnala kontakt a zavolala mu, myslela jsem, že se o něj pokouší infarkt. Jel v autě a měl takovou radost, že musel zastavit,“ směje se při té vzpomínce Marie Schneiderová. Právě on se už někdy před pětadvaceti lety pokoušel spolužáky kontaktovat, ale nedařilo se mu.
Teď přišel s myšlenkou, že by se se to mělo zkusit znovu. A nastalo martyrium. S doslova detektivním pátráním pomohl Facebook, úředníci na obecních úřadech, matrikářky i strážníci.
„Šlo to ztuha, postupovala jsem po malých krůčcích, různými cestičkami, sháněla každou informaci. Všichni byli velice vstřícní a milí, i když velkou překážkou bylo to GDPR (jednotné evropské nařízení, které chrání osobní údaje, pozn. red.) Bylo velmi těžké shánět jakékoli údaje, dokonce i informaci, jestli ten dotyčný v té obci ještě žije a podobně. Výsledkem snažení, které trvalo od loňského října, je, že se nás ve čtvrtek sešlo třiadvacet,“ říká viditelně dojatá Marie Schneiderová.
Spolu s několika dalšími spolužáky, kteří se na organizaci setkání podíleli, nenechali nic náhodě. Zajistili místo, kde se všichni setkají, občerstvení, ubytování pro ty ze vzdálenějších destinací, i program. Vyrobili také dvě velká tabla se zvětšenými fotografiemi třídy, které doplňují aktuální fotografie spolužáků.
Každý se tak může podívat, jak se jim čas vepsal do tváře. Většina z nich komunikuje přes platformu WhatsApp, kde vznikla skupina Deváťáci.
VIDEO: Studenti prošpikovali halu čidly, pak ji zapálili. Zkoumají požár |
„Je úžasné sladovat, jak se mezi sebou baví, jak se těší a o vše se zajímají. Přijeli například ze Žatce, z Kadaně, z Ústí nad Orlicí, ze Slovenska či z Německa. Někteří zpočátku namítali, že už je pozdě, že se to mělo udělat dřív a že se vlastně vůbec neznáme. Všem jsem řekla jednoduše: Co blbnete? Vždyť se známe. A dobře. Akorát se možná na první dobrou hned nepoznáme,“ připustila menší komplikace v úvodu setkání hlavní organizátorka. Proto také každý hned po příchodu dostal na klopu visačku se jménem, pod kterým jej spolužáci znají.
Setkáním to nekončí. Odstartovalo další pátrání po těch, které se ještě nepodařilo najít. Třeba další spolužačku a bývalou nejlepší kamarádku Marie Schneiderové Kristu, která shodou okolností nosila stejné rodné příjmení, jako má nyní provdaná Marie.
Krista se v roce 67 vystěhovala do Německa. „Už jsem napsala do Norimberka na evidenci obyvatel, zaplatila poplatek a teď s napětím čekám, zda se mi i ji podaří najít. To by byla třešnička na dortu,“ uzavřela Marie Schneiderová.
