Péče o ně, převlékání, přebalování, vození v kočárku, chování nebo komunikace s panenkou pomáhá klientům trpícím těžkým stupněm demence třeba s procvičením pohybu, jemné motoriky a především s vyvoláním vzpomínek na vlastní minulost.
„Paní Medková, chcete zase ta svá dvojčátka?“ ptá se jedné z dam sedících u kulatého stolu klubovny Romana Vašková, zdejší vedoucí přímé péče. Usměvavá dáma souhlasí a za chvíli už drží v náruči dvě miminka – plastové holčičky s opravdovými vlásky, zaťatými pěstičkami a výrazem spícího novorozeněte. Jedné z nich se v koutku oka leskne drobná slzička, druhá má zas mezi řasami zbytky ospalků – až do takových detailů jsou tyto duplikáty opravdových miminek propracované.
„Paní Medková měla totiž dvojčátka, dvě holčičky, proto ráda chová právě tyto panenky,“ vysvětluje Vašková. „A vy jste měla jen ta dvojčátka?“ pokračuje v hovoru. „Ne ne, já mám čtyři děti, čtyři holky,“ odpovídá žena a a vyjmenovává své ratolesti a pořadí, v jakém se narodily. „Manžel byl šikovný a pomáhal mi, tak se to dalo zvládnout,“ uzavírá seniorka své vzpomínání.
Něžně se o panenku umějí postarat i někteří muži
Právě vzpomínky, třeba na péči o vlastní děti, jsou důležitou součástí terapie pacientů s demencí. Vzpomínání jim jednak pomáhá udržovat paměť, jednak je vrací do dob, kdy byli zdraví a šťastní. To má pozitivní vliv na jejich náladu a rozpoložení.
„A netýká se to jen našich klientek. Pečlivě a něžně se starají i pánové. Někteří pacienti s pokročilým stupněm nemoci už nekomunikují se svou rodinou, s personálem, ale s panenkou ano,“ doplňuje ředitelka Zuzana Blažková výčet pozitiv, která přinášejí pravidelná dopoledne s panenkami.
Terapeutické látkové panenky využívají podobná zařízení při práci s pacienty běžně. S nápadem přinést do Matyáše takzvanou reborn panenku, neboli napodobeninu živého miminka, přišla Alena Virágová, jedna z instruktorek sociální péče, která zajišťuje volnočasové aktivity zdejších seniorů. „Pro mě samotnou je to terapie. A nejsem sama. Ve facebookové skupině, která sdružuje majitelky těchto miminek, je spousta žen, které leccos zažily a mají své trable,“ říká Virágová.
Svou Elišku si pořídila loni v létě. Při četných rozhovorech s lidmi, kteří v domově žijí, padla řeč i na toto téma – na nové miminko. A tak na jejich žádost vzala Elišku jednoho dne s sebou. Velké dojetí – tak popisují zdejší pracovnice reakce klientů poté, co panenku poprvé uviděli.
„Naši pacienti díky tomu projevili emoce různého druhu. Převážně radost, ale také dojetí, něhu. Někteří se rozplakali, ale převládaly úsměvy. Jakákoliv projevená emoce je dobrá, protože pomáhá klientům uvolnit se,“ dodává Romana Vašková.
Věnovat se jedné činnosti vydrží pacienti s těžkým stupněm demence jen pár minut, proto se v péči o miminka střídají. „Zrovna před chvílí tu jedna z klientek oblékala panence košilku, druhá kalhoty. Já jim pomáhala s knoflíky a zazpívaly jsme si u toho i nějaké ty ukolébavky,“ popisuje instruktorka Regina Laurenčíková.
Fanynky poslaly i kočárky
„Máme tu samozřejmě i spoustu jiných možností, jak procvičovat motoriku. Mohli bychom třeba navlékat korálky. Zapínání knoflíků u miminkovského oblečení mi ale přijde smysluplnější,“ dodává.
Starost o realistická šestinedělňátka se brzy stala spolu s péčí o zdejší domácí zvířátka nejoblíbenější aktivitou seniorů v domově. Možnost trávit takto jedno dopoledne v týdnu mají teď díky členkám výše zmiňované facebookové skupiny.
Ty jim k Vánocům nadělily některé ze svých panenek i se dvěma retro kočárky. Klienti s nimi vyrážejí na procházky zatím jen po chodbách budovy. Podle pracovnic Domova to ale bude pro seniory za přívětivého jarního počasí dobrá motivace vyjít ven.
