Velkou část mužů, kteří zde pracovali, tak v prvních letech po propuštění zkosila rakovina. Někteří, jako sochař Jaroslav Šlezinger, se však svobody nedočkali. Zemřeli přímo ve vězení.
Sedmipatrová věž z neomítnutých cihel se vloni stala majetkem státu a přešla do správy Národního památkového ústavu. Ten plánuje celý areál přeměnit v důstojný památník utrpení politických vězňů minulého režimu. Úkolem nového správce, kterým je od letoška Dominik Jandl, je památník plně zpřístupnit veřejnosti a posílit jeho edukační i pietní význam.
Rudou věž smrti povede k záchraně a oživení nový správce Dominik Jandl |
„V červenci jsme spustili letní provizorní režim. Po letech je tak Rudá věž pravidelně a předvídatelně přístupná. Aktuálně pracujeme na tom, abychom ji zachovali přístupnou i mimo letní sezonu. V budoucnu by měl v areálu vyrůst nový návštěvnický objekt s přednáškovým sálem, důležitá je i příprava nové expozice,“ vyjmenoval plány Dominik Jandl.
Už na podzim je v plánu spuštění architektonické soutěže na budoucí podobu areálu. Kromě nové budovy, kterou by bylo možné využít k výuce, konferencím a setkávání, by zde mělo vyrůst parkoviště pro návštěvníky. Součástí památníku by se měly stát i dva objekty z padesátých let minulého století.
„V jejich přestavbě chceme architektům nechat relativně volnou ruku. Mělo by tu také vzniknout i nějaké modlitební místo nebo přímo kaple, protože v úvodním období fungování lágru tvořila většinu vězňů katolická inteligence. Ti lidé sem byli převezeni v návaznosti na Akci K, což byla násilná likvidace klášterů a mužských katolických řeholních řádů v dubnu 1950. Co se týče vlastní budovy Rudé věže, návštěvníci vše uvidí přibližně tak, jak to bylo v 50. letech minulého století, přičemž do podoby památníku se promítne návrh budoucí expozice,“ naznačil Jandl, kterého při první návštěvě věže oslovil prostor svou syrovostí.
Nová expozice by měla být založená na historii komplexu jáchymovských lágrů a především na příbězích lidí, kteří tady pracovali. Jedním z nich byl český akademický sochař Jaroslav Šlezinger. Za 2. světové války skončil v souvislosti se studentskými demonstracemi na téměř tři roky v koncentračním táboře Sachsenhausen.
Vandal poničil výstavu v Rudé věži smrti. Rozbil vitrínu a povalil panely |
Ani po válce si svobody příliš neužil. V roce 1950 byl ve zinscenovaném politickém procesu tento demokrat, morálně silný a duchovně založený člověk odsouzen na pětadvacet let těžkého žaláře.
„Pracoval v trestaneckém táboře nucených prací ve Vykmanově, odkud si vězně stát půjčoval jako levnou pracovní sílu nejen na těžbu a zpracování uranu, ale i na výstavbu nového Ostrova. A Jaroslava Šlezingera si soudruzi vypůjčili, aby vytvořil budovatelské sousoší na ostrovském domě kultury. Je úplně bizarní, že autor třešničky na dortu, takové té chlouby sorelového města, byl politický vězeň, který krátce poté, co sousoší dokončil a vrátil se do lágru, umírá v důsledku vystavení silné radiaci přímo ve vězeňské nemocnici,“ konstatoval Dominik Jandl.
Správce památky plánuje jméno zapomenutého umělce zviditelnit. „Byl to člověk na úrovni Milady Horákové, a přesto jej téměř nikdo nezná. Proto chceme na jeho příběhu zapracovat a lidem jej představit,“ dodal.
5. září 2025 |
