Pavel Provazník bydlí se ženou a dítětem v Mariánských Lázních, výjezdovou základnu má v Teplé. Teď ale jezdí pravidelně i do karlovarské krajské nemocnice. Od konce října tu pracuje ve svém volnu na oddělení ARO, kde leží covidoví pacienti v těžkém stavu.
Hlavně zpočátku se nestačil divit. „Sester, které tu pracují, si vážím víc než dřív,“ říká záchranář.
Co definitivně rozhodlo o tom, že do nemocnice nastoupíte?
Mám kolegyni, která v nemocnici pracuje už delší dobu, a pravidelně jsem od ní dostával čerstvé informace o tom, že začíná chybět personál a jak moc je péče o covidové pacienty náročná. Zároveň také naše vedení požádalo zaměstnance o výpomoc v místních nemocnicích. Vzhledem ke stále narůstajícím číslům nakažených v průběhu října jsem se rozhodl, že mám-li tam být platný, měl bych nastoupit co nejdřív. Ke konci října jsem to udělal.
Tušil jste, do čeho vlastně jdete?
Určitě byla znát nějaká míra nervozity, přestože jsem na tomto oddělení již kdysi pracoval, a nešel jsem tedy úplně do neznáma. Ohledně pacientů s covidem mě ale zarazila ta rychlost, s jakou se jejich stav zhoršuje. Nestabilní jsou často z hodiny na hodinu.
Co vás překvapilo ohledně personálu?
Že je práce v ochranných oblecích náročná, to jsem věděl. I my je při výjezdech samozřejmě používáme. Ale to není zdaleka všechno, co musí personál u covidových pacientů zvládat. Denně jim chodí pomáhat dobrovolníci včetně hasičů, vojáků, studentů zdravotnických škol a mediků. Často je tam těchto dobrovolníků víc než sester samotných, což je dobře. Na druhou stranu musí každá z nich směnu co směnu tyto lidi zaučovat a hlavně hlídat. Jejich práce je o to náročnější a já si jich za to ještě víc vážím. Stejně jako lékařů lékařek, kteří teď běžně dělají i sesterskou práci.
Vaši kolegové z výjezdové základny to berou jak?
Výjezdová základna v Teplé měla dlouhodobě personální problém, nedařilo se nám sehnat lidi na hlavní pracovní poměr. Ještě v první polovině letošního roku jsme proto měli počet přesčasových hodin na maximu zákonného limitu. Na podzim se ale podařilo nové záchranáře získat, takže už tolik přesčasů nemáme a já si mohu dovolit sloužit i jinde.
Můžete si po dvanáctce v nemocnici třeba den nebo dva odpočinout?
Samozřejmě dodržujeme přestávky mezi směnami, ať už jde o záchranku nebo nemocnici, abychom byli odpočatí pro další práci. Ale abychom v současné době měli pravidelně po směně dva dny volna, tak na to fakt není čas a nějakou dobu ještě nebude. Jako vedoucí základy si ještě občas musím brát práci domů, ale mám malé dítě. To mě hodně rychle dokáže přeladit, abych už na práci nemyslel.
Takže se nebojíte, že to přestanete zvládat, hlavně psychicky?
V našem oboru obecně platí, že v něm pracují lidé, kteří pomáhat chtějí. Zároveň ale cítíme jako záchranáři i jiný druh zodpovědnosti. Potřebujeme mít pro pacienta zajištěnou následnou péči v nemocnici, kam ho právě vezeme. Není to tak, že je člověku jedno, co s pacientem bude, až ho předáme. Takže dokud to půjde, tak budu pomáhat tam, kde je třeba.
Toho jste se bál? Že nebude kam pacienty vozit?
Ano, i o tom jsem přemýšlel. Že nebude v nemocnicích místo, nebo se o pacienty nebude mít kdo postarat. Lidí ve špatném stavu přibývalo a mně bylo jasné, že musíme nemocnici pomoct. Nemůžeme si přece nechat lidi na nosítkách v sanitce!
Proč je vůbec v karlovarské nemocnici tak málo personálu?
U covidových pacientů se musíte střídat po třech hodinách. Déle to v ochranném obleku snad ani nelze vydržet. Během dalších třech hodin děláte dokumentaci, připravujete zdravotnický materiál a tak dál. Pak se oblečete a jdete za pacienty znovu. Tím pádem je zapotřebí na tomto oddělení dvojnásobného počtu lidí. Pomáhají proto i sestry a lékaři z jiných oddělení. I to byl důvod, proč se záchranka rozhodla pomoct. Momentálně pomáháme ve všech nemocnicích v kraji. Pomoci se rozhodlo asi dvacet záchranářů a dalších deset jich tam vypomáhá trvale. Já osobně bych si jednou určitě vyčítal, že jsem mohl pomoct, a neudělal to.
Co když ale přibude i nakažených záchranářů?
Když nemocnice potřebuje pomoct, není co řešit. Kdyby nám ale začalo lidí na záchrance výrazně ubývat, nakazili by se nebo šli do karantény, museli bychom v nemocnicích přestat brát služby z důvodu zajištění vlastního provozu, to je jasné. Ale zatím se tak naštěstí neděje. Za celou první a druhou vlnu se nám daří zajistit provoz i s výpadky kolegů, nakazilo se jich poměrně málo.
Proč si myslíte, že to tak je?
U nás na záchrance jsme od jara respirátory prakticky neodložili, z oblékání do ochranných prostředků se už stala rutina. Ke každému výjezdu, který teď v době pandemie máme, totiž přistupujeme jako ke covidovému. To dělají samozřejmě i zdravotníci v nemocnicích. Faktem ale je, že jsme opravdu malý kraj a nemáme žádné personální rezervy. Když se pak stane to, že přece jen začne marodit víc lidí najednou, musí kolegy někdo nahradit.
Jak dlouho chcete ještě do nemocnice jezdit?
Situace se hned tak nezlepší, takže přes zimu tu budu určitě. Taky uvidíme, jestli se ke covidu připojí epidemie chřipky, to by se všechno zkomplikovalo. Já doufám, že ne. Opatření proti šíření nákazy covidem-19 jsou dle mého názoru identické s chřipkovými, tak by to nemuselo být tak dramatické. To jsme mohli vidět už na jaře, kdy v podstatě žádná epidemie chřipky nebyla. Protiepidemická opatření by tak mohla šíření chřipky výrazně omezit.
To ale znamená poctivě nosit roušky a příliš se nestýkat. Nebo ne?
V našem oboru je to běžné. Každoročně pracujeme v době epidemie chřipky v ústence, teď si na to musí zvyknout i běžná populace. Plošná opatření nevyřeší všechno, a to ani v době pandemie covidu. Důležitá je osobní zodpovědnost. Já nosím roušku i mimo službu a rozhodně ji hned tak neodložím.
Ani o Vánocích? Co dalšího si pro letošek raději odpustíte?
Budeme se méně stýkat s přáteli i širší rodinou, na tom jsme se už se ženou dohodli. Rozhodně nás nebude u svátečního stolu patnáct.
Dají se podle vás lidi přesvědčit, aby udělali totéž?
To nevím. Jisté je jen to, že když se opět nakazí víc lidí, nemocnice budou muset znovu radikálně omezit plánovanou péči, a to ohrozí hlavně chronicky nemocné pacienty nebo ty s onkologickým onemocněním. Opět tedy budou umírat lidé, kteří by nemuseli.
Jaká protiepidemická opatření jsou za vás účinná nejvíc a jaký názor máte na celoplošné testování?
Mně se líbí přístup zemí, kde jsou testy zdarma pro všechny, kteří se otestovat chtějí. To podle mého může parametry pandemie výrazně zlepšit. Co se týče účinnosti plošných opatření, na to zatím neumí s jistotou odpovědět nikdo. Podle mého je nejúčinnější přijmout vlastní odpovědnost.
Necháte se naočkovat, až bude vakcína?
Nevím, jak to mají mí kolegové, já osobně se naočkovat nechám, jakmile to bude možné a vakcína bude k dispozici.
Lidé se teď covidu bojí mnohem méně než na jaře. Je to dobře, nebo špatně?
Se strachem odešlo i respektování pravidel. To je špatně. Během první vlny se ale lidé zase báli tak moc, že nechodili ani k doktorům. To mělo bohužel své následky.
Jaké třeba?
Přibylo lidí, kteří prodělali například cévní mozkovou příhodu, nevyhledali zdravotní péči a pak už bylo pozdě s tím něco udělat. Taky jsme zaznamenali nárůst přechozených infarktů, což vedlo k dalším zdravotním potížím. Strach z covidu lidem zkrátka hodně zkomplikoval život. Při druhé vlně už je to lepší. Lidé se tolik nebojí záchranku zavolat, takže se počet našich výjezdů přiblížil normálu.
Jsou na sebe lidé opatrnější než dřív?
Ani bych neřekl, lidi chtějí žít dál svůj život jako vždycky, což chápu. Rozhodně to nefunguje tak, že by mysleli na to, aby nezatížili zdravotnický systém kvůli zbytečnému pádu z kola nebo žebříku. Nezaznamenal jsem ani, že by se nějak změnilo chování řidičů. Pomaleji nebo míň riskantně nejezdí. Pokud jsou lidé opatrnější, tak spíš kvůli svému okolí, které by mohli ohrozit.
Jsou alespoň ohleduplnější, když vidí sanitku?
Oproti minulosti se to o něco zlepšilo. Mohou za to ale spíše dobře cílené kampaně. Že by ochotněji uhýbali projíždějícím sanitkám z důvodu covidové pandemie, to rozhodně ne.
To vám ani častěji pacienti či jejich rodiny neděkují?
Častěji než dřív vyjadřují to, že jsou rádi, že tu pro ně zdravotníci jsou. Od první vlny je také vidět obrovská míra solidarity, a to i vůči nám. To je za mě největší změna v souvislosti s covidem. Obecně nám lidi víc vyjadřují respekt a podporu, což nám samozřejmě pomáhá. Myslím, že to tak měla většina lidí vždycky, ale teď to říkají i nahlas. Pro nás je to jako dobití baterek, alespoň po psychické stránce, což je teď asi důležitější než kdy jindy.
