Bez toho, aby většina sester sloužila měsíc co měsíc desítky přesčasových hodin, by dnes nemocnice v Chebu a Karlových Varech neudržely provoz. „Situace se ovšem den ode dne zhoršuje, blížíme se ke kolapsu,“ varuje vrchní sestra chebské interny Miroslava Korseltová.
Dodává, že pokud sestry a další zdravotnický personál nedostanou rychle přidáno, odejdou za lépe placenou prací.
Na konci ledna, kdy jste na chebské interně pohrozili hromadnou výpovědí, začala veřejnost vnímat Iniciativu sester. Kdy se k vám připojili kolegové z Karlových Varů?
Ve skutečnosti paralelně s naší nespokojeností vrcholila nespokojenost i v Karlových Varech. Jen jsme o sobě nevěděli. To se změnilo při našem prvním setkání na krajském zastupitelstvu v únoru. Zjistili jsme, že definované problémy a požadavky zdravotníků chebské nemocnice jsou téměř totožné s těmi v petici z Karlových Varů.
Miroslava KorseltováNa Střední zdravotnickou školu v Chebu nastoupila Miroslava Korseltová v roce 1984. O čtyři roky později maturovala a hned v roce 1988 nastoupila na chebské interní oddělení. Krom čtyř měsíců, kdy vypomáhala na chirurgické JIP, zůstala po svůj dosavadní profesní život věrná internímu oddělení. |
V jakých konkrétních požadavcích jste se shodli?
Především ve vyrovnání mezd s ostatními, zejména státními, zdravotnickými zařízeními. Jsou tam velké rozdíly, nemocnice tak nemá šanci ustát tuto konkurenci a tolik potřebný personál raději míří jinam. Samotné přidání peněz, které žádáme, není krokem, který situaci zcela vyřeší, může ale zastavit současný odchod zdravotníků.
V Karlovarské krajské nemocnici pracuje okolo 1100 zaměstnanců. Dá se říct, kolik personálu s vámi souhlasí a podporuje vás?
Takhle konkrétně si to odhadnout netroufám. Myslím si ale, že s našimi podmínkami nebo zásadami souhlasí většina zaměstnanců obou nemocnic. Někteří možná jen nesouhlasí se způsobem, jakým naše požadavky prosazujeme.
Před třemi měsíci jste přestali mlčet a ozvali jste se. Od té doby jste získali 10 procent k platu, což je přibližně 2000 korun, dvakrát po deseti milionech korun, což je také přibližně 2000 korun na každou sestru. Následně je tu příslib 2000 korun od vlády. Celkem tedy šest tisíc. Vaše požadavky byly ale jen 5000 korun.
Tyto výpočty nejsou úplně správné. Nechtěli jsme jen peníze pro sestry a asistenty, ale i pro ošetřovatelky a sanitáře. Všechny tyto členy zdravotnického personálu ke své práci nutně potřebujeme. Právě ve chvíli, kdy je málo sester, se ukazuje, jak jsou tito pracovníci pro provoz nemocnice důležití.
Vrátíme-li se k již získaným penězům, když se vše spočte, vychází výsledná částka na šest tisíc, což je přece více, než jste požadovali.
Tohle je verze politiků pro veřejnost a takhle to není. Přidáním 10 procent, které přišlo ve státních zařízeních v lednu, ale u nás v KKN až v březnu, se rozdíl mezi státními platy a našimi mzdami nesnížil, ale naopak ještě zvýšil. Nám jde právě o tento rozdíl v odměňování, který je zcela demotivační pro možné zájemce o práci v nemocnici. Započítávat těchto 10 procent navýšení do splnění našich požadavků považuji za nehoráznost a záměrné ovlivňování veřejnosti. Nechceme přidat, chceme dorovnat rozdíl, a to v zájmu zachování péče o pacienty.
Co to znamená v řeči čísel?
Když započteme všechny sliby, tak se rozdíl mezi námi a ostatními zařízeními zmenšil momentálně zatím jen o tisícikorunu. Další dílčí navýšení očekáváme v dubnové výplatě. Aby se platy vyrovnaly, potřebovali bychom rozdělit dle našich přibližných výpočtů asi 27 milionů korun do konce roku.
Jak jste se vůbec dostala k informacím o výplatách, které berou zdravotníci jinde?
Čísla jsem ani přes oficiální žádosti nezískala. Pracuje u nás ale na částečné úvazky nebo dohody několik kolegyň z jiných zařízení. Nemusíme se bavit jen o plzeňské fakultní nemocnici, úplně stačí podívat se do našeho kraje. Státní zařízení, jako domovy pro seniory nebo záchranná služba, tam všude mají platy srovnatelné s republikou.
Zdravotnická záchranná služba je ale zřízena Karlovarským krajem. Tedy vaším zřizovatelem.
Jejich sestřičky jsou placené podle státních tabulek, což je náš požadavek. Nevidím rozdíl v kvalitě práce sester na záchranné službě a v nemocnici. Nechci jejich práci zlehčovat, ale ani naše není lehká. Každý máme své místo, které má po stránce profese své klady i zápory. Odvádíme stejně kvalitní a odbornou práci, a proto se nabízí otázka, proč je poté tak zásadní rozdíl na výplatních páskách.
S vedením kraje jste se sešli už několikrát Jak vnímáte jejich postoj v této krizi?
Paní hejtmance věříme, že situaci vnímá jako důležitou. Nicméně asi ne jako akutní a neodkladnou, protože jinak si nedovedu představit odmítnutí návrhu na přidání 40 milionů korun do rozpočtu KKN.
Tento návrh padl na posledním krajském zastupitelstvu, ale neprošel.
Přesně tak. Navíc neprošel takovým způsobem... Dvacet jedna zastupitelů se v tomto bodě zdrželo hlasování. Bohužel, v demokracii je i tohle možné, ale mě osobně to téměř šokovalo. My jako zdravotníci jsme mnohokrát denně vystaveni nutnosti důležitých rozhodnutí a rizikům jejich možných následků. Přesto je činíme. Nemůžeme si dovolit zdržet se. Na zastupitelstvu jsme se snažili vysvětlit, že je situace opravdu kritická. Jde nám o čas, o každý den, týden, čtrnáct dnů, během nichž může některá z našich přepracovaných sestřiček odejít pryč, může také onemocnět při vyčerpání, kterému čelíme.
A nové absolventky k vám nepřicházejí?
Právě vrcholí období maturit, kdy se studentky rozhodují, jak dál naloží se svou budoucností. Proto bychom nyní nutně potřebovali jasný signál od vedení kraje, že nemocnice je pro ně důležitým tématem, že hodlají personál stabilizovat. To se ale bohužel zatím nestalo. Pokud se něco zásadního nezmění, budou se muset naši pacienti připravit na to, že přijdou o značnou část zdravotní péče v kraji.
Mluvíme o nedostatku sester a je před námi období dovolených. Co to pro vás znamená jako pro vrchní sestru, která má za úkol psát služby?
Na interně v Chebu se budeme muset omezit minimálně o jednu stanici, protože jinak si nikdo nevybere dovolenou. Snažila jsem se to paní hejtmance vysvětlit. Její odpovědi ale vždy končí stejnými slovy: za čtyři měsíce, co je ve funkci, nedokáže dělat zázraky, říká, že současné vedení kraje za to nemůže. My to chápeme, ale ani zdravotníci za vzniklou situaci nemohou, naopak na hrozbu závažné krize upozorňují intenzivně již velmi dlouho, já osobně již minimálně od roku 2013. Pokud je někdo odpovědný, pak jsou to rozhodně politici a jejich rozhodnutí, která krizi předcházela. Blížíme se kolapsu.
Aktuálně onemocněly tři sestry z infekčního oddělení v Karlových Varech, a jediné lůžkové oddělení tak muselo být zavřeno.
Uzavření infekčního oddělení v Karlových Varech nám jednoznačně dává za pravdu. Sestry jsou extrémně vyčerpané a oddělení může položit i jedna obyčejná chřipka nebo angína. To jsou věci, které si politici evidentně neuvědomují.
Máte před sebou další jednání s vedením kraje, sestry byly na zastupitelstvu. Dříve byla ve vzduchu hrozba výpovědí, jak budete v tlaku na splnění vašich požadavků dál pokračovat?
I dnes je to jedna z možností. Hromadné výpovědi jsou asi nejradikálnější formou. Jsme ale zdravotníci, raději bychom tomu chtěli předejít. Jsou i jiné cesty, jak provoz nemocnice omezit.
Co to znamená?
Sloužíme desítky hodin přesčasů měsíčně. Ve hře může být například odmítnout je sloužit, což by bylo podobně likvidační, jako kdyby dalo několik sester výpověď. Celá nemocnice funguje dnes díky tomu, že jsou sestry tyto přesčasy ochotné sloužit.
Jaké reakce na vaše podmínky vnímáte z řad veřejnosti?
Setkala jsem se s případy, kdy nás veřejnost viní, že chceme jen více peněz. Napomáhají tomu i zveřejněná zkreslená čísla pana radního a jiných. I proto chystáme 15. května v Chebu besedu, kde chceme všem zájemcům vysvětlit realitu z našeho pohledu. Sestry nechtějí jen peníze. Chtějí platy, jaké mají jinde za stejnou práci.
