Chebský Mistr četby postupuje do krajského výběru. Celostátní vítěz pak má být slavnostně představen v přímém přenosu České televize v rámci předávání cen Magnesia Litera letos 7. dubna.
Jak jste takové množství knih stihl?
Taky mne to trochu vyděsilo. Ale paní ředitelka mi vysvětlila, že jde o celkovou sumu výpůjček. A já si půjčuji i audioknihy a časopisy. Také jsem nosil knihy pro ostatní členy rodiny, pro manželku, pro dceru či vnučku. Takže ono se to nastřádá. Ovšem přestože čtu hodně a rád, neznamená to, že jsem těch téměř devět stovek publikací také přečetl.
Jak to? Vy jste půjčené knihy nečetl?
Některé ne. Když jsem se do knihy začetl a zjistil, že nenabízí to, co jsem si představoval, tak jsem ji zavřel a vrátil. Teď už mi ale spousta knih ubude, vnučka už si půjčuje knížky sama, je přihlášená jako čtenářka. A jestli se povede postavit ke knihovně přístavba, tak můj počet výpůjček opět rapidně klesne.
Proč? Z jakého důvodu?
Protože přímo v knihovně bude příležitost posedět, knížku si prolistovat a případně ji hned vrátit. Kdežto nyní to řeším tak, že si tu knížku půjčím domů.
Viktor Böhm
|
Takže by pomohlo, kdyby měla knihovna víc místa na vystavení knih a přímý výběr?
Určitě. Představa, že sedím v krásném prostoru, který navrhl dobrý architekt, dám si čaj a budu listovat knihou, tak ta je moc pěkná. Navíc knihovna dnes už nefunguje jen jako půjčovna knížek, ale pořádá spoustu zajímavých akcí. Promítají se zde filmy, pořádají přednášky, půjčují hračky, scházejí se tu lidé kvůli univerzitě třetího věku. Má to smysl třeba i pro ty, kteří jsou osamělí. A čím větší prostor, tím více příležitostí se setkávat. Stávající budova knihovny je nádherná, a pokud by se na ni napojila moderní přístavba, Cheb by získal další perlu historického centra.
Říkáte, že čtete hodně a celý život. Jak se to slučuje s náročnou profesí, kterou jste až donedávna vykonával?
Je pravda, že po odchodu do důchodu mám na čtení víc času. Ale i v době, kdy jsem pracoval, jsem četl poměrně dost. Tenkrát hlavně proto, že jsem si nad knihou vyčistil hlavu.
Někteří vaši kolegové právníci zpracovávají příběhy ze soudních síní, píšou knihy, zpívají. Neplánujete něco podobného?
Dříve jsem do novin popisoval některé případy, ale to už je dávno. A něco humorného? Ona ta profese není zas až tak veselá. Mimochodem, můj bývalý šéf říkával, že když prokurátor začne něco psát, tak z toho většinou vyleze obžaloba. (smích)
Podle čeho si vybíráte tituly?
Mám oblíbené autory, kterým postupně vycházejí knížky. A také hodně chodím do studovny, kde jsou v Respektu, Reflexu a někdy i Mladé frontě vynikající recenze, kterými se občas nechám ovlivnit. Tipy na zajímavé knihy dostávám také od známých či přímo od knihovnic.
Kdy a kde nejvíc čtete?
Nejvíc asi před usnutím. Také na dovolené a ve vlaku. Jako student jsem četl i v tramvaji či autobusu, ale to byly většinou studijní materiály.
A oblíbený autor?
Těch je víc. Například Miloš Urban, Jiří Kratochvíl, z cizích třeba Vladimir Nabokov nebo Issac Bashevis Singer.
A co se týče žánru, jaký upřednostňujete?
Mám rád historické knihy, životopisy. Teď se s takovými knihami docela roztrhl pytel, naposledy to byl Gustáv Husák od Michala Macháčka, Jiří Křesťan vydal biografii Zdeňka Nejedlého, objevil se i životopis básníka Ivana Blatného. Takové knihy mám rád i proto, že to není jen o těch osobnostech, ale i o době, ve které žily. Rád čtu i vzpomínky obyčejných lidí. Třeba těch, co přežili Terezín, Osvětim. Ano, je to smutné, ale je to život. A pak kvalitní beletrii samozřejmě.
Co cestopisy?
Spíš průvodce. Když se někam chystáme, vypůjčím si jich hned několik najednou. Jinak cestopisy jako takové mne moc nelákají.
Kdo vás ke čtení přivedl?
Já měl obrovské štěstí na učitele na gymnáziu. Ten dokázal o knize promluvit a ke čtení nás získat. Bohužel, v průběhu normalizace byl kvůli svým postojům a názorům přeložen na zemědělskou školu. Je ale pravda, že tehdy neměly knihy takovou konkurenci, jako mají dnes. Ono se dokonce před časem říkalo, že knížky zaniknou. Jenže statistiky hovoří jasně. Stále vycházejí a není jich málo. Podle mého knížka neumírá. Lidé si k ní cestu našli a stále nacházejí.
