Získala atestaci prvního i druhého stupně a jako členka odborné skupiny pracovala na novele zákona o Komoře veterinárních lékařů České republiky. V Ostrově provozuje už šestým rokem špičkově vybavenou ambulanci pro zvířata.
Jak byste zhodnotila kvalitu veterinární péče u nás?
Mohu směle říci, že je na vysoké úrovni. Dosahuje kvalit lékařské péče o člověka. Záleží samozřejmě na každém pracovišti, vždy je ale co zlepšovat. Proto byl také jeden z návrhů při tvorbě novely zákona, aby každé veterinární pracoviště mělo k dispozici standardní vybavení. Stejnou snahu cítím i ze strany České asociace veterinárních lékařů malých zvířat. Tím, že budeme mít všichni nějaký základ, je možné kvalitu péče celkově posunout na vyšší úroveň.
Co veterinární medicína umí?
Všechno. Umíme řešit otravy, onkologická onemocnění či náhrady kloubů. Využíváme imunoterapii nebo léčbu s využitím kmenových buněk…
To jsou většinou složité zákroky. Lidé v takových případech leží v nemocnicích, absolvují předoperační přípravu i odbornou pooperační péči. Jak jsou na tom zvířata?
Někdy se samozřejmě bez hospitalizace neobejdeme. Je nutná zejména v případě, kdy zvíře potřebuje intenzivnější péči, než by bylo možné poskytnout v domácím prostředí. Proto řada veterinárních pracovišť nabízí hospitalizaci pacienta, a to včetně času před operací. Řada chovatelů totiž nemá možnost zvíře před operací připravit. Největší problém bývá dodržet před zákrokem hladovku. Vhodná je i hospitalizace po operaci. Umožní, že majitel převezme své zvíře plně probuzené, stabilizované.
Jak je to s dentální péčí? Mívá pes také kazy?
I zvířata trpí kazy, paradentózou, záněty nervů, zubů, poruchami skusu. U nás v ordinaci jsme došli k názoru, že i o zuby zvířat je třeba se řádně starat, nejen je leštit nebo trhat. Při odstranění zubního kamene chrup důkladně vyčistíme a ošetříme také dásně a vnitřní plochy zubu. Součástí je stomatologická prohlídka, kdy často objevujeme kaz. Proto nyní nově nabízíme možnost kazem poškozený zub zachránit, tedy vyvrtat a ošetřit plombou. Máme v tomto oboru velkou oporu v humánních specialistech. Spolupracujeme se stomatology, kteří pomohou dobrou radou či odborným vedením. Věnujeme se i stomatochirurgii, tedy spravujeme fraktury čelisti a podobně.
Máte ohledně ambulance nějaké další plány?
Chceme rozšířit náš tým o lékaře a rehabilitačního pracovníka. Potřebujeme však, aby byl členem Asociace fyzioterapie a rehabilitace zvířat České republiky, tedy měl oficiální zkoušky a anatomické znalosti. Už nyní spolupracujeme s fyzioterapeutkou, která pomáhá s péčí o nechodící pacienty po operacích. I se zvířetem se dá rehabilitovat, tedy cvičit nebo masírovat určitou oblast těla, aby se znovu postavilo na nohy.
Co je podle vás největším problémem veterinární péče v kraji?
To, že chybí zvířecí pohotovost. V každém jiném kraji působí plně vybavená klinika, která jede non stop. Takové zařízení náš kraj nemá. Jediná služba, která pracuje v režimu jakési pohotovosti, je v Karlových Varech, ta má ale otevřeno jen do 22. hodiny. Pak je tu záchranná a odchytová služba Petra Prokeše a jeho nový projekt Zvířecí záchranné služby. Ta funguje ve spolupráci s některými veterináři v Karlových Varech a okolí. V noci a o víkendech pak záleží na dobré vůli každého lékaře, zda bude na telefonu pro případ nouze.
Ve kterých situacích není radno s návštěvou specialisty otálet?
Komplikované porody. Tady je často třeba rychlý chirurgický zásah, protože jde o život feně i štěňatům. Autonehody. V těchto případech je třeba nejprve provést důkladnou diagnostiku za pomoci přístrojů. Teprve na ni navazuje ošetření. Podle závažnosti se zvíře buď fixuje a odesílá na vyšší pracoviště, nebo se operuje a šije hned na místě. Úrazy. Například jsem měla na stole štěně německého ovčáka, které spadlo z balkonu a utrhlo si slezinu. Nebýt rychlé reakce majitelů, kteří hned psa naložili do auta a přijeli, tak by fenečka podlehla vnitřnímu krvácení. Nebo majitelka přišla se psem, který se nemohl týden vyprázdnit. Měl ucpaná střeva. Pokud bychom jej neotevřeli, umíral by v křečích. Problémem jsou také otravy.
Je pohotovost něčím zvláštní? Liší se od běžné ambulance?
Je to hodně o emočním vypětí. Často se setkáváme s tím, že návštěva pohotovosti je důsledkem zanedbané péče, kdy majitel do poslední chvíle věří, že zvíře se z toho nějak dostane. Nakonec tedy přijede a doufá, že mu jeho miláčka zachráníme. Jenže když má například pes krvavé průjmy nebo jej uštkla zmije, tak čekat na zázrak vždy nebývá ta nejlepší cesta, která vede ke šťastnému konci. Pokud má zvíře záchvat, křeče, motá se, chová se atypicky, má nafouklé pevné břicho, jde o minuty a mohlo by to dopadnout špatně.
Zneužívají lidé tuto službu?
I to se stává. Kašlíky a rýmy, na které se chovatelé dívají týden, na pohotovost nepatří. Ani běžné očkování, odčervení či řešení triviálních záležitostí, které by mohly počkat do rána. Pohotovost není večerní ambulance. Setkala jsem se například s tím, že mi volal ve dvě ráno majitel a chtěl řešit kašel svého psa. Nebo si chovatelé pořídili fenku, nechali ji připustit a hodinu po půlnoci po mně chtěli, abych jim vysvětlila, jak probíhá porod. Stalo se mi i to, že jsem u štědrovečerního stolu měla telefonát, kdy mi chovatel oznamoval, že mu andulka špatně sedí na bidýlku. Lidé by si měli rozmyslet, kvůli čemu volají. I veterinář je člověk, má soukromí, rodinu.
Jak z toho ven? Co by se mělo udělat, abychom se v této oblasti přiblížili ostatním krajům v republice?
Ohledně pohotovosti hraje hodně velkou roli lidský faktor. Protože držet služby je řehole a částečně i ztráta soukromí. Mně osobně se líbí systém, který mají zubaři. Dochází k rotaci pracovišť a existuje seznam, kdo kde drží službu. Je pravda, že řada veterinárních ambulancí má otevřeno pár hodin o víkendu, ale to klasickou pohotovost nenahradí. A i když je v regionu jen hrstka veterinářů ochotných sloužit v noci a o víkendech, stálo by za to, kdyby se kraj spolu s veterinární komorou dohodly na nějakém systému, na jehož základě by zvířecí pohotovost mohla plnohodnotně fungovat.
