V současné době se věnují hlavně tangu, většinu roku proto trávili v Argentině. „Právě se stěhujeme do Prahy a otevíráme školu argentinského tanga. Pravidelně jsme také v Brně a od září budeme i v Pardubicích, Jičíně a Olomouci. Samozřejmě, že bychom velmi rádi byli pravidelně také v Karlových Varech,“ říká Patricie Poráková.
Patricie Poráková
|
Jak vzpomínáte na dětství v Karlových Varech?
Narodila jsem se tady, vyrůstala jsem ve Škroupově ulici na konci u lesa, pod Imperialem a za divadlem. Miluji svoje vzpomínky na to, jak jsem se proháněla lesem i dováděla na kolonádě. Každý den o prázdninách jsme se scházeli u pramene Karla IV., za obrazem jsme měli kalíšek, povídali jsme si, bubnovali jsme a zpívali. A v sobotu budeme právě přesně na stejném místě na Tržní kolonádě tančit tango.
Dostala jste se už tady k divadlu a tanci?
Ano, nebylo úniku. Vždycky mě to fascinovalo. Pamatuji si, že ve školce jsme měli takové krátké ukázky v divadle a že jsem hrála koťátko. Později na základní škole jsem už měla skoro každý den trénink či dva s moderní gymnastikou a navštěvovala jsem také taneční školou Manželů Prudíkových. Divadlo se vrátilo později s hudebními pohádkami Libora Baláka na střední škole. Ale nejvíce mě zasáhlo a změnilo můj směr setkání s Hanou Frankovou a s karlovarským Divadlem Dagmar pod jejím vedením.
Kde všude jste tanec a divadlo studovala?
Moc jsem chtěla jít na DAMU, ale nějak jsem cítila, že chci dělat více taneční divadlo, více pohybové. Takže jsem vyletěla a pokračovala ve studiu v Barceloně. Jako školu jsem dělala Jaques Lecoq - Poetické tělo, ale protože jsem chtěla více tance, dělala jsem ještě flamenco, kontaktní improvizaci, butoh, afro a samozřejmě tango. Dalším zásadním bodem poté byla dlouholetá spolupráce s divadelním studiem Farma v jeskyni. No a potom už přišla Argentina.
Kde jste se setkala se svým partnerem a tanečníkem, Javierem Antarem?
V Praze. Náhodou. Na Tangu. Javier je jedním z nejlepších tanečníků argentinského tanga. Je to profesionál v pravém slova smyslu. I přestože je světově známý, zůstává velmi skromný, houževnatý, neustále na sobě pracuje.
Jak se vám jakožto tanečníkům de facto na volné noze pracuje?
Pracovat samostatně jako tanečník je veliká zodpovědnost. Ano, máte svobodu, ale zase nemáte klasický volný víkend či dovolenou a tak dále. Ale děláme to, co milujeme, a dělá nám to radost. Tangem máme prodchnutý život skrz naskrz.
Je tango skutečně tanec plný vášně?
Tango samo o sobě je tanec, který vznikl z potřeby blízkosti a potřeby lidského doteku. Co se týče vášně, to je na každém člověku, kolik vášně vloží do toho, co dělá, a nemusí to být tango. Já jsem třeba vášnivá kuchařka a zahrádkářka. Tango je tanec archetypální, je zde jasně daná role muže, který vede, a ženy která se nechává vést. Tito dva, na sebe přitisknutí, nohy létají kolem těla druhého, hudba plná napětí - ano, samozřejmě, je to vášnivý tanec. A tohle je jiná vášeň než ta z reklamy, kterou nás krmí. Tohle je spíš vášeň k životu. Takže ano, tango je o vášni.
Co všechno se mohou lidé na takové otevřené tančírně naučit?
Je to takový první dotek s tangem, první krůček. Naším záměrem je zprostředkovat okamžik propojení, kdy v páru pocítíte pocit sounáležitosti. Tango je něco, co se učíte celý život. Technicky je jeden z nejnáročnějších tanců, které znám.
Vrátím se zpátky. Jak na Karlovy Vary pohlížíte dnes? Akce vznikla i z popudu iniciativy Vzbuďme Vary. Potřebují Vary probudit?
V místě, kde jsem vyrůstala, se téměř neukazuji již spoustu let. Je to už jiné město. Je krásně opravené, to ano, ale mám pocit, že potřebuje probudit k normálnějšímu životu a kultuře. Tento pocit mám vždy, když se zde ocitnu. Moc bych přála Varům komunitnější život, který mají jiná česká města.
