Ze slov Roberta Churáně je znát, že svou prací žije. „Zadržení pachatele je kořením naší práce,“ říká z pozice velitele služby pultu centralizované ochrany (PCO).
Co vás vedlo ke vstupu do řad městské policie?
Krátce po návratu z vojny jsem pracoval jako inseminační technik. Když začala reforma zemědělství, uvažoval jsem co dál, protože služby pro zemědělce se postupně rušily. A práce v ozbrojených složkách mě přitahovala. Viděl jsem nově vznikající organizaci bez jakýchkoliv politických vazeb a bez starých struktur. Přitahovalo mě to, že jsem mohl být u zrodu městské policie.
Robert Churáň
|
Začínali jste ovšem vysloveně jako pořádková služba. Bez uniformy a beze zbraně. Kdy jste dostal svou první pistoli?
V únoru 1992, kdy se vyřídil hromadný zbrojní průkaz a my nastoupili do smíšených hlídek se státní policií. Sloužili jsme hlavně v nočních hlídkách. A tehdy poprvé jsem u městské policie měl zbraň. Ale na vojně jsem prošel jako každý střeleckým výcvikem.
Jak před čtvrtstoletím vnímali lidé strážníky městské policie?
Byla to hodně zvláštní doba. Lidi nevěděli co a jak, vše bylo takové volné. Veřejnost nás tehdy vnímala divně. Chodili jsme v civilu, měli jsme malinkou průkazku a upozorňovali jsme lidi na to, že dělají něco špatně. Ale i když jsme dostali uniformy, vnímali nás velmi negativně. Ostatně jako vše, co bylo tehdy jakkoliv spojené s policií.
Vyvinul se za 25 let vztah veřejnosti ke strážníkům?
Pokud mohu posoudit vývoj, tak si dnes veřejnost, lidé, kteří mají smysl pro pořádek, více uvědomuje, že lidé starající se o něj, jsou potřeba. Jako bílé krvinky společnosti, které dávají systém do pořádku. Kdyby nebyly, dostala by se situace zcela mimo kontrolu. Takže část lidí je ráda, že tady jsme. A pak jsou samozřejmě lidé, kteří jsou našimi „klienty“. A ti s námi budou vždy mít problém.
Jste, dalo by se říct, duchovním otcem vzniku služby pultu centralizované ochrany. Proč vůbec vznikl?
Bylo to dané dobou a potřebou společnosti. Tehdy se rapidně zvýšil počet vloupání do objektů a město pochopitelně chtělo hlídat svůj majetek. A kapacita státní policie byla tehdy vyčerpaná. Takže se hledaly možnosti fyzické ochrany. A tak vznikl pult centralizované ochrany. Tenkrát se poplach šířil pouze telefonními linkami, takže podmínkou bylo, aby v hlídaném objektu byl zavedený telefon.
Jaké byly začátky?
Docela paradoxní. I když potřeba chránit majetek byla obrovská, my například neměli auta. Takže jsme pár dní vyráželi na signály pěšky. První auto jsme dostali od lázní. Byl to nezapomenutelný žigulík, který měl za sebou několik sovětských ofenziv (smích). A pak jsme dostali i favorita. Když jsem tehdy zařizoval jejich barevnost, narazil jsem tehdy na problém, že nám dopraváci nechtěli povolit bílo modré provedení. Prý by se mohla auta zaměňovat s vozy policistů. A tak naše první služební auta byla modro bílá.
Pamatujete si ještě na první zásah?
Samozřejmě! Bylo to ve školce v Krymské ulici. Tam jsme také zadrželi první pachatele, kteří ve školkách brali úplně vše. Elektroniku, jídlo i hračky. Bylo to hodně emotivní. Chytit pachatele při činu je vždy ohromný zážitek. To je to koření naší práce.
Svého času jste PCO provozovali i na komerční bázi. To ale skončilo. Proč?
Myšlenka tehdy byla nastavená velmi dobře. Podle zákona má každý právo obrátit se na policii se žádostí o pomoc. V době, kdy nastoupil do funkce velitele Miroslav Pubrdle, tedy v roce 1995, došlo k výrazné změně. Nasměroval pécéóčko i celou městskou policii ještě profesionálnějším směrem. Díky jeho zkušenostem ze Spojených států začal lidi připravovat a vychovávat. Rozdělil také odbornosti lidí, čímž zvýšil jejich motivaci. Na přelomu milénia ovšem přišel další zlom. Z politických kruhů. Našli se lidé, kteří měli zájem hlídat to, co jsme dosud hlídali my. Například zdravotní pojišťovnu, PVT a další organizace. Vedení města ale rozhodlo, že máme komerční část PCO zrušit. A my tak museli vypovědět smlouvy. Od roku 2000 tak hlídáme výhradně městské objekty. V současné době jich je 88.
Získat nové strážníky je všeobecně problém. Jak těžké je ale z těch, kteří k městské policii nastoupí, vybrat vhodné kandidáty pro práci u PCO, která je podstatně náročnější?
Každý musí unést vyšší fyzickou a psychickou zátěž. Ale vybrat dokážeme. Řada uchazečů navíc už ve výběrovém řízení projeví zájem stát se členem této jednotky. Pokud splní kritéria a projdou praxí, vybereme ve zvláštním výběrovém řízení nové členy. V současné době jich v Karlových Varech pracuje 12 a psovod.
Dokážete spočítat, kolik lidí prošlo za čtvrt století jednotkou?
To jsem nikdy nepočítal. Ale vím, že u městské policie pracovalo za dobu její existence déle než půl roku 240 strážníků.
