Pohádka to ale rozhodně není. „Je to dobrodružné historické romaneto s trochou erotiky. Tedy pro věkovou kategorii 18+,“ upozorňuje začínající pětasedmdesátiletý autor, který svou prvotinu napsal pod pseudonymem Václav Herzog.
Sám sebe označuje jako dopisujícího člena kanceláře pana ředitele z Jirotkova románu Saturnin. „To je ta kancelář, která uvádí věci na pravou míru,“ vysvětluje. Své historické romaneto, které vyšlo v internetovém nakladatelství databook.cz, zasadil do období Sámovy říše.
Václav Hradílek
|
Proč zrovna období Sámovy říše? Ta nepatří zrovna k častým námětům historických děl.
Protože mi ten příběh někdo daroval. Já jsem si to nevymyslel, já to pořád vidím před sebou. Zrovna jako teď vás. Žena tvrdí, že jsem tam prostě byl.
Nakolik má vaše prvotina reálný podklad a nakolik je fikcí?
Je to romaneto. Základní dějovou kostru tvoří údaje z existující kroniky, což rozhodně fikce není. Ta říká historicky doložené a doložitelné věci. Například fakt, že Sámo porazil Avary.
A to, že Sámo žil na kopci nad řekou Ohří, jak píšete v knize?
To už je samozřejmě fikce. Hodně historiků se dohaduje, kdo zde vlastně sídlil. Já jsem tudíž usoudil, že to sice mohl být syn franckého kupce, ale ve skutečnosti to byl někdo výše postavený. Dospěl jsem k názoru, že to byl princ. Jeho matka byla vnučka posledního krále Bójů v údolí Agary, tedy Ohře. Některé archeologické nálezy přitom naznačují, že v určité době mohli u Ohře v těsném sousedství žít Germáni, Slované i Bójové. Takže i když je to fikce, mohla mít reálný základ.
Napovídají něco i památky z období Sámovy říše, pokud tedy v regionu nějaké jsou?
Tady jsou památky mnohem starší! Vezměte si Vladař. Památky po Bójích jsou na vrchu Košťál nad Velichovem. Přitesané kameny naznačují, že tam byla velká zeď. Archeologové mě budou nenávidět, protože je na tyto památky stále upozorňuji, a oni nemají dost peněz na důkladný archeologický výzkum.
Jak dlouho jste se na vydání vaší prvotiny připravoval?
Napsal jsem ji vloni. Měl jsem úraz, kvůli kterému jsem musel tři měsíce ležet. Tomu předcházel výlet do Františkových Lázní. Já navrhoval, abychom vzali dva menší kufry, manželka trvala na jednom velkém. Když jsem ho nandaval do rychlíku, něco ve mně křuplo. Takže manželka neměla zmačkané oblečení, zato měla tři měsíce zmačkaného dědka. No a v době, kdy jsem se nemohl pořádně postavit na nohy, vznikla kniha.
Prý máte připravené ještě další. Je to pravda?
Mám je napsané, jen je potřebuji trochu upravit. Když dočtete Prince a spratka, uvidíte tam mou myšlenku. Nevím, jestli jste se někdy zabýval Tibetem. Pokud ano, určitě vám něco říká kniha mrtvých. V ní je napsáno, že duše nemizí a že lidé se znovu narodí. Já jsem se rodil vždy po sedmi stech letech. Takže Princ a spratek se odehrává někde kolem roku 650. Pak jsem se narodil v roce 1302, takže druhá kniha je z doby vlády krále Jana Lucemburského.
Takže to jsou spíš než historická díla vaše memoáry.
Přesně tak! Jsou to memoáry!
Proč jste se rozhodl psát pod pseudonymem?
Třetí knížka se jmenuje Butler její výsosti. Protože je to po dalších 700 letech, odehrává se kolem roku 2000, čili v horké současnosti. Já jsem si přál její výsost. A ta mě zachrání. Po dědečkovi zdědí zámek v Portugalsku s vinicemi. Podle německého zákona nemají ženy šlechtické tituly. Takže ona je Hedvika von… a teď jsem zapomněl jak dál, ale to je jedno. Já se v tom románu jmenuji Herzog. A dívka, která jí dělá překladatelku, jí říká po německu vévodkyně, tedy herzogin.
Plánoval jste vůbec, že knížku napíšete?
Ani náhodou. Já neměl co dělat. Jak říkám: někdo tam nahoře, kdo mě má rád, mi ten příběh poslal. A já ho převyprávěl.
Když vás tak poslouchám, musím se vás zeptat na jedno. Nakolik to berete vážně a nakolik si z toho děláte legraci?
To si musí každý vybrat.
