„Já jsem se sem ale původně stěhovat vůbec neplánovala. Kdybych se ale nepřestěhovala, nenašla bych odvahu k vlastní tvorbě,“ říká mladá žena.
Jak jste se vůbec do Karlových Varů dostala?
Tři a půl roku jsem žila v Budapešti, kde jsem se seznámila se svým současným přítelem Brianem, který je zase Američan. Už když jsme se potkali, tak bylo jasné, že on se bude stěhovat do Karlových Varů, protože dostal pracovní příležitost na mezinárodní škole, kde nyní učí.
Kristina Líšková se po letech života v Budapešti přestěhovala s přítelem Brianem do Karlových Varů.
Rozmlouvala jste mu odjezd?
Brian se mě zeptal, co si o tom jeho stěhování myslím a já jsem mu říkala, ať si to dobře rozmyslí, protože je to určitě dobré na procházku, ale že nevím, jestli je to dobré na žití. Protože Budapešť je úplně jiná a on také přichází z úplně jiné kultury. Tušila jsem, že se tu nakonec asi nudit nebude a že tady pro něj bude mnoho příležitostí pro aktivity v přírodě. Ale pořád jsem si neuměla představit, že bych se sem přistěhovala i já. Ale pak se to nějak zlomilo.
Čím to bylo?
Když jsme se s Brianem potkali, ani jeden z nás neplánoval vážný vztah a už vůbec ne vztah na dálku, ale protože srdcovým záležitostem se nedá poroučet, dopadlo to úplně jinak. Takže jsem se po roce dojíždění nakonec odstěhovala loni v létě sem za ním.
Jste zvyklá takhle cestovat?
Původně jsem z Brna. Ale rok a půl jsem žila v Irsku, kam jsem šla hned po střední škole. Pak jsem se vrátila zpátky do Čech, šla na vysokou a pak jsem na semestr byla v Bulharsku. Jsem zvyklá cestovat a nedržet se pouze na jednom místě. Původně jsem přemýšlela nad návratem do Prahy, ale ony Vary už od ní byly svým způsobem kousíček.
A proč si váš přítel vybral zrovna Karlovy Vary?
Měl možnost jít například někam do Asie do jiných mezinárodních škol, ale vybral si to tady, protože chtěl zůstat v Evropě, kde tou dobou žil už zhruba 7 let. A přímo Vary chtěl kvůli outdoorovým možnostem. Například pro to, že se tady dá jezdit na kánoi. Vždycky čeká, až v Březové, kde bydlíme, zvednou vodu, nasedne na kánoi a jede na ní do práce. Připadá mi to neuvěřitelně vtipné.
A splnily v tomto směru Vary vaše očekávání?
Ano, příroda je tady úplně úžasná. Vyjdete za barák a hned jste v lese. A když nechcete, tak nemusíte celý den nikoho potkat a když chcete, tak jsou tu bezva lidi a zajímavé komunity, které dělají super věci. My tím, že tu máme komunitu učitelů kolegů, se kterými jsme kamarádi a bydlíme spolu na Březové, nejsme úplně vyplivnuti v cizím prostředí, což nám také pomohlo.
A jak jste to při stěhování vyřešila s prací?
Paradoxně mi to, že jsem se přistěhovala za Brianem do Karlových Varů, hrozně pomohlo v tom, co já právě teď dělám, což je výroba šperků a také šperkařské workshopy. Já jsem vystudovala ekonomiku a management, a tak jsem vždy pracovala v nějakých větších internacionálních firmách. Věděla jsem, že pokud se sem přestěhuji, tak si tady asi nic podobného nenajdu. Takže jsem si říkala, že mám dvě možnosti. Buď se tady nechat zaměstnat někde v bance za přepážkou, nebo začít dělat to, co dělám teď.
Předtím jste se tomu tolik nevěnovala?
Já už jsem v Budapešti nějaké workshopy dělala, ale nevěnovala jsem se tolik vlastní tvorbě. Kdybych se nepřestěhovala, nenašla bych k tomu odvahu.
Jak vypadají vaše bižuterní tvůrčí dílny?
Zajistím jednotlivé komponenty, materiál a grafiku a lidi sami si můžou vyrobit to, co se jim líbí - od broží, přes náušnice a náramky až po různé prstýnky či přívěsky, zkrátka všechno možné. Těch komponentů je asi 150 různých druhů, a lidé tak mají možnost popustit uzdu tvořivosti. Není to zaměřené na jednu určitou věc, ale lidé si můžou v těch 3 – 4 hodinách vyrobit vše, co je napadne. Nejvíc mě baví být součástí toho, jak lidé, kteří si zprvu nevěřili, zjistí, že tvoření může být vlastně jednoduché a zábavné. A také to, že získají určité sebevědomí, je posouvá v tvoření dál.
Máte také svůj vlastní e-shop?
K e-shopu jsem se ještě nedostala, ale mám už vlastní stránky a značku Kokino. Dala jsem si to jako předsevzetí do září. Své výrobky momentálně nabízím hlavně na design marketech a jarmarcích. Spolu s e-shopem rozhodně budu muset zapracovat také na svém denním režimu a prezentaci na sociálních médiích. Ono se to nezdá, ale já vlastně prací trávím kolem 14 hodin denně.
Jaké další plány v Karlových Varech máte?
Udělala jsem si tady například kurz lektora cykloturistiky a také tu máme kamarády, kteří nabízejí různé kurzy v přírodě jako mimoškolní vzdělávání, a my jim s tím určitě do budoucna budeme chtít pomáhat a vést i přímo nějaké programy v Karlových Varech. Jako třeba učit děti, jak kempovat, přežít v přírodě a podobně. Brian je také velký fanda do disc golfu, což je sport, kde se frisbee talířem trefujete do takového velkého koše, a tak jsme si říkali, že bychom tu rádi založili disc golfové hřiště.
Trochu odbočím. Jaký je rozdíl mezi tím, když Karlovy Vary vnímáte z vnějšku tak, jak se o nich všude jinde mluví, a tím, jaké to pak je, tu reálně žít?
Z vnějšku – každý zná Karlovy Vary jako ruské město. A něco na tom je – ty dvojjazyčné nápisy mě zprvu překvapily. Nyní už to ale vlastně příliš nepociťuji. Co naopak pociťuji je to, že tu neuvěřitelně chybí věková skupina mezi 18 až 35 lety. Určitě je to způsobeno i absencí univerzity a tím, že tu potom pro lidi není moc zajímavé práce, pokud nechtějí pracovat v hotelnictví a turismu.
Co karlovarská kultura?
Karlovy Vary jsou hlavně město pro turisty, a to trochu brzdí vývoj místních komunit. Ale přitom přítomnost kulturního „podhoubí“ je tady viditelnější než v jiných městech. I po tom roce, co jsem tady, se mi zdá, že se to vše vyvíjí dobrým směrem. Zdá se mi, že ti lidé, kteří tady zůstali, se dvojnásobně až trojnásobně snaží, aby se tady něco dělo. Vznikají nové festivaly, podniky i komunitní skupiny. Jakoby se ti lidé, co tu zůstali, rozhodli hecnout a řekli si, jo, je to naše město a musíme pro něj něco dělat. A tak trochu doufám, že i těmi svými workshopy také něčemu přispívám. Nemůžete tady jen sedět a stěžovat si, že se tu nic neděje.
Jak dlouho myslíte, že v Karlových Varech zůstanete?
Neumím úplně říct. Brian má smlouvu ještě na jeden rok a potom se budeme domlouvat, zdali bude chtít zůstat tady a nebo se někam posunout. Ale ačkoliv bych tomu předtím vůbec nevěřila, tak mi to tady neuvěřitelně přirostlo k srdci.
