Ani teď nevidíte zlepšení, když se obnovil dotační program ROP Severozápad a města i kraj dostanou stovky milionů korun na připravené stavby?
ROP se sice znovu spustil, ale je kolem něj příliš mnoho všelijakých mediálních a korupčních afér. Řekl bych, že kolem vzniká zbytečná hysterie. Snad o každý projekt se někdo otírá s tím, že je podezřelý, netransparentní, korupční. ROP má nálepku - všechno špatně. Úředník se bojí schválit jakýkoliv krok, protože se obává chyby.
A vy se divíte, když dva ředitelé dotačního úřadu sedí ve vězení kvůli ovlivňování projektů a zakázek?
Já jen konstatuji stav věci. Když si uvědomím, kolik už projektů se z ROPu uskutečnilo a jakou mají všechny negativní nálepku, tak se mi zdá, že to není v pořádku. My jsme pracovali na několika zakázkách dotovaných z EU a jsem rád. V době, kdy se moc neinvestuje, nám to skutečně pomohlo.
Nálepka ROPu pro vás není překážkou, abyste se hlásili do dalších takových výběrových řízení?
To rozhodně není. Nevybíráme si, protože práce je málo. Snažíme se, soutěžíme, samozřejmě se střídavým úspěchem.
Měl jste někdy tušení, že nemusí být všechno v pořádku?
Ne. Mám před sebou výsledky dvou soutěží, jedna asi za 50 a druhá za 100 milionů. Devět a osm uchazečů a všichni jsou seřazeni v hladině plus minus deset procent.
Jdete naplno do všech vypsaných soutěží nebo některé vynecháváte?
Nejdeme do všech, naše kapacita není neomezená. Snažíme se vybírat si podle objemu zakázky. Zaměřujeme se více do privátní sféry a rozšiřujeme naše působení mimo kraj.
Dotkla se vás krize s ohledem na počet zaměstnanců, nutné úspory?
Ano. Jak klesl objem prací a investoři začali tlačit cenu dolů, tak jsme se museli přizpůsobit. Nedělali jsme drastické změny ve firmě, ale opatření jsme udělat museli - ať už se to týkalo přirozeného odlivu zaměstnanců, nebo omezení peněz, kterými jsme každoročně podporovali dobročinné organizace, sport a kulturu. Kmenových zaměstnanců máme 130. Zrušili jsme některé zaměstnanecké výhody a snad se dočkáme oživení.
Vidíte světlo na konci?
Vidím, na rozdíl od let 2012 a 2013. Účastníme se mnoha výběrových řízení v soukromém sektoru, snažíme se oslovovat investory, kteří nezneužívají situace. Na trhu se pohybuje spousta prosperujících výrobních nebo i hotelových firem krizí nijak nezasažených. Ony ale o krizi ve stavebnictví vědí. Zneužívají svého postavení a drasticky lámou stavaře v kole.
Jak se to projevuje?
Bojem o cenu. Vždycky se najde někdo, koho investor do nízké ceny dotlačí. Byť často jde o cenu, za kterou investor už nedostane kvalitu. My už za takovou cenu nepracujeme, protože bychom museli něco ošidit na stavbě, což neděláme. Nebo bychom museli nezaplatit subdodavatelům, to také neděláme.
Takže nejdete do zakázek s nulovým ziskem?
Tuto zásadu bychom drželi rádi.
Co je tedy tím světlem na konci tunelu pro vás?
V poslední době se objevila spousta zakázek podpořená evropskými penězi. Termíny pro čerpání jsou ale vyloženě na hraně. Pozitivní je, že se trh s prací trochu nasytí. A něco nám určitě vyjde. Budeme náramně spokojeni, když uspějeme v deseti procentech nabídkových řízení.
Jak velká panuje konkurence mezi stavebními firmami?
Velká. I velcí hráči v regionu s působností po celé republice a se zahraniční kapitálovou účastí se ucházejí o menší zakázky. Jejich účast je samozřejmě v pořádku. Zahraniční matky si mohou dovolit své zdejší dcery podporovat, aby šly do soutěží za dumpingové ceny a bez režie. Někdy jdou pod reálné náklady. To my si dovolit nemůžeme.
Dá se na trhu práce sehnat dost kvalitních řemeslníků?
Nedá. Jsme firmou, která "nejede" pouze na najímání živnostníků. Máme vlastní kmenové zaměstnance - zedníky, tesaře, zámečníky. A najímáme si subdodavatele na pomocnou stavební výrobu - elektrikáře, vodáky, topenáře, pokrývače. Naši u nás pracují už léta, stárnou a mladých, kteří by je mohli nahradit, přibývá jen málo. Je to způsobeno českým školstvím. Spousta mladých nastupuje do jednoduché školy, která jim slíbí maturitu. Zkoušeli jsme si brát učně na praxi a to je strašná bída. Přitom pro nás škola vybrala třeba tři nejlepší žáky ze třídy. Oni jsou nejlepší proto, že aspoň občas přijdou do školy. Nedá se jen nadávat, rádi bychom si vzali pár kluků, kterým se chce dělat, a ty si vychováme. Ani nemusí být vyučení, my si je vyučíme. Jenže narážíme na problém, že se jim dělat nechce.
Vydělá si u vás dobrý řemeslník slušně?
Vydělá. Většinu prací dnes úkolujeme. Kolik toho kdo předvede, podle toho dostane zaplaceno. Když si zedník nevydělá, tak se musí podívat proč. Buď je pomalý, nebo neměl práci dobře připravenou, což je i věc mistra.
Myslíte, že všechny stavební firmy, které na tom byly špatně nebo na hraně, už skončily? Narážím na insolvence Thermie-Bau, Západní stavební, Prefy...
To si nemyslím. Za všemi, které jste jmenoval, stojí téměř stejní lidé. Tam je nějaký začarovaný kruh. Už založili nový právní subjekt a chystají se "podnikat" dál. Insolvence Thermie se nás dotkla významně, protože nám dluží obrovské peníze, přes deset milionů. Její manažeři se k nám nezachovali korektně.
Víc než deset milionů je pro vás hodně významná suma?
Jistě. O řád nižší sumy jsou pro nás významné. Myslím, že spousta firem se ze dne na den může ocitnout na hraně přežití. Stane se, že vám někdo nezaplatí nebo dojde k průtahům skrz evropské dotace, řada firem včetně naší není schopna čekat x měsíců na x milionů.
Ale třeba v případě stanovické opěrné zdi čekáte na 3,5 milionu od obce tři roky.
O tom bych nerad mluvil. I firmy, které v krizi udělaly opatření, ohlídaly si náklady a jsou zdravé, tak se velmi lehce mohou dostat na hranu. Třeba když jim investor nebo generální dodavatel nezaplatí.
Tahle džungle pořád přetrvává?
Případ od případu. Jsme mezi firmami, které se chovají slušně k dodavatelům. Ale musíme být i hodně opatrní, s kým děláme a pro koho, abychom eliminovali riziko, že nedostaneme zaplaceno.
Jak důležité jsou pro vás dobré kontakty, abyste uspěli v soutěžích?
U veřejných zakázek kontakty pomohou k informacím, jež by člověk jinak nezískal. Díky informacím si můžeme udělat jistý náhled na věc, ale zakázku to příliš neovlivní. U privátních zakázek pomáhá osobní kontakt víc, protože soukromý investor nesleduje jen cenu. Chce si poslechnout, co mu nabízíme. Dnešní zákon o zadávání veřejných zakázek říká, že nejlepší nabídka je ta nejlevnější.
To je podle vás špatně?
Veřejné instituce nemohou postupovat jinak. Kdyby cena nehrála roli ze sta procent, tak milion křiklounů se ozve, že zakázka je netransparentní a zavání korupcí. Politici se bojí, úředníci se bojí.
Co je tedy špatného na tom, že města, obce a kraj se řídí většinou cenou?
Do soutěže na stavbu chodníku v obci se přihlásí Lojza Vopička, ale neumí počítat ani stavět a nabídne nejnižší cenu. Vopička akci nezvládne, je penalizován, někdo to musí dokončit, obec z Vopičky nikdy penále nedostane.
Jak mají obce najít rovnováhu mezi rozumnou cenou a aby stavba dobře dopadla?
To je těžké. Zákon o zadávání veřejných zakázek musí co nejdříve doznat změny. Do té doby musí být někdo schopen přijmout odpovědnost a rozhodovat.
