„Za vyšší mzdou a nejrůznějšími sociálními úlevami, kterým tady vzhledem k české legislativě nedokážeme konkurovat, jdou do Německa kvalifikovaní, i ti bez kvalifikace,“ říká Oldřich Grill z představenstva krajské hospodářské komory a člen předsednictva sdružení dopravců Česmad Bohemia.
Proč se podle vás tyto problémy týkají především příhraničí?
Je to specifická oblast. Na rozdíl od vnitrozemí trpí obrovským odlivem pracovních sil do Německa, které máme doslova za humny. To má samozřejmě negativní dopad na zaměstnavatele v regionu.
Oldřich Grill
|
Můžete být konkrétnější?
Zacvičení a zkušení zaměstnanci odcházejí za hranice kvůli vyšším výdělkům. Většina českých firem, a to i kdyby chtěla, si nemůže dovolit mít celkové náklady na zaměstnance jako firmy v zahraničí. Jednak je zde vztah koruny vůči euru, pak vysoké odvodové zatížení české mzdy ve srovnání s okolními zeměmi a také sociální výhody, jako je například příspěvek na děti, na dopravu a další, které může německý zaměstnavatel nabídnout. To vše ztěžuje českým zaměstnavatelům konkurenceschopnost. Pokud ale zvýší náklady na lidskou práci, nemají už peníze na modernizaci a rozvoj. Firmy přestávají generovat zisk. A když navíc zapracovaní zaměstnanci odejdou, ukazuje se, že ani není kde brát nové síly na zaučení. V příhraničí už žádní zaměstnatelní lidé nejsou. Podívejte se na statistiky úřadu práce. Na Chebsku byla v dubnu nezaměstnanost jen 2,8 procenta!
Podnikatelé v příhraničí si stěžují, že jim jejich němečtí konkurenti regulérně přebírají zaměstnance. Víte o tom?
Máme signály, že podnikatelé z Německa si jezdí nové zaměstnance do Česka cíleně vybírat. Často přímo do práce, například na stavbu. Chvíli se dívají, pak těm šikovným nabídnou práci, peníze. Pokud se dohodnou, není výjimkou, že například zedník prostě položí lžíci a jde. Z minuty na minutu. V dopravní branži není výjimkou, že řidiči dostávají nabídky přímo v místě nakládky či vykládky.
Jste spolumajitelem dopravní společnosti. Mluvíte z vlastní zkušenosti?
Ten problém se zejména podél hranice nevyhne nikomu. Nemůžeme si dovolit vyplácet našim zaměstnancům nižší peníze, než by měli za hranicemi. V Německu chybí asi 80 tisíc řidičů. Ale například přídavkům na děti ve výši 192 eur za první a druhé dítě, které v Německu vyplácí stát, dokážeme čelit jen velmi těžko. Tady už to je závislé na státní daňové politice a přístupu státu k podpoře rodin s dětmi.
Pociťujete nějak současnou mzdovou politiku na chodu firmy?
Nerozšiřujeme náš vozový park, řešíme pouze obnovu stávajícího. Přestože evidujeme dlouhodobý převis poptávky, nemůžeme se rozšiřovat už proto, že by vozy neměl kdo řídit. Profesionálních řidičů je i v Česku jako šafránu. A než si nějakého vychováme a zajistíme mu nezbytnou kvalifikaci, nějaký čas to trvá a stojí to hodně peněz. To ani nehodlám rozvádět problematiku českého vzdělávacího systému, který nedokáže pro zaměstnavatele připravovat vhodné kandidáty na zejména technické profese. Dále je komplikované odhadnout, jak se může do budoucna vyvíjet vztah koruny vůči euru a jak budou vypadat opatření v podobě minimální mzdy, která vůči nám uplatňují země jako Německo, Rakousko, Francie a další.
O jaká opatření konkrétně jde?
Požadují, aby naši řidiči s sebou měli do němčiny a francouzštiny přeloženou pracovní smlouvu a výplatnici, aby si tamní úředníci mohli ověřit, že dostávají minimální mzdu. To považuji za velmi ponižující. Vždyť pracovní smlouva je akt uzavřený podle českého práva mezi dvěma českými subjekty.
Platí podobná opatření i pro zahraniční firmy, které mají pobočky u nás?
Zahraniční firmy těmto podmínkám nepodléhají. Nezbývá než se ptát, zda bychom neměli podobnou politiku na našem území uplatňovat vůči německým a dalším firmám, které si v Česku postavily provozy právě proto, že je tu levnější pracovní síla. Bohužel, kvůli historickému vývoji bude muset Česko ještě nějakou dobu konkurovat cizině zejména levnější pracovní silou.
Jaké jsou podle vás další problémy typické pro pohraničí?
Nedostatek zaměstnanců je zásadní. Na Krajské hospodářské komoře Karlovarského kraje registrujeme signály také od firem na chebské průmyslové zóně, že dostupnost pracovních sil už je i pro ně limitujícím faktorem. I zaměstnavatelé, kteří potřebují především skladníky, baliče nebo řidiče vozíků, už nemají kde brát. Do Německa odcházejí i ti, kteří neumí řeč. Stačí, aby jim někdo ukázal, co mají dělat, a oni to prostě dělají.
Z regionu ale mizí i vzdělanější lidé. Vysokoškoláci se nevracejí. Kde je chyba?
Nejsou zde pobídky, které by vytvářely pracovní pozice třeba pro vysokoškoláky. A tak firmy čeká velmi těžké období, protože nemají to nejdůležitější. Loajální zaměstnance ochotné pracovat.
Co hrozí s odchodem těchto lidí?
Pohraničí je tak z hlediska perspektivy ohroženou oblastí a potřebuje specifickou ochranu, abychom byli konkurenceschopní. A to v různých oblastech. Ve stavebnictví, ve výrobě, v dopravě, ve školství. Když tu nebudou lidé, kteří by vytvářeli reálné hodnoty, nebudou firmy. Zastaví se investice, které jsou hybnou silou ekonomického, sociálního i kulturního růstu. Pohraničí zkrátka začne pomalu vymírat. Tohle by si měli odpovědní politici uvědomit a začít s tím něco dělat.
