„Jsem strašně upovídaná ženská a potřebuji kontakt s lidmi. Našla jsem ho za volantem Dopravního podniku Karlovy Vary. Řídit autobus je můj velký koníček,“ řekla řidička z povolání.
Popište přeměnu kuchařky na řidičku z povolání.
Celých 26 let jsem vařila. Nejprve jsem nastoupila jako pomocná kuchařka do mateřské školky. Pak jsem začala vařit místo kuchařky, která odešla. Postupně jsem se zdokonalovala, až jsem pracovala jako kuchařka v několika karlovarských lázeňských hotelech, jejichž majitelé jsou cizinci. Člověk někdy umí udělat s prominutím z prdu kuličku, jenže někteří hoteliéři po mně chtěli kuličky dvě. Neumím a nechci šidit lidi, takže jsem s vařením sekla. Měla jsem to udělat mnohem a mnohem dříve.
Jak reagují muži za volantem na řidičku dvanáctitunového kolosu?
Za volantem autobusu karlovarské hromadné dopravy sedím druhý rok. Před třemi roky jsem v Plzni řídila výlukový autobus Českých drah. Přijela jsem na kruháč za dalším výlukovým autobusem s tím, že budu odbočovat. Najednou se z boku přiřítilo osobní auto a napálilo to do mne. Zmuchlalo si přitom trochu plechy, mému autobusu se mimo několika škrábanců na laku nic nestalo. Řidič vylítl jak čertík, a prý co to dělám? Takže jsem se ozvala, že jsem řidička a srážka není mojí vinou, protože jsem na kruháči. Řidič osobáku po mně chtěl, abych mu ukázala papíry na autobus, že přece žádná řidička být nemůžu, protože na autobus žádný řidičák nemám. Nakonec to vyřešili dopravní policisté. Řekli řidiči osobáku, že se s ním o mém řidičském oprávnění bavit nebudou, protože mám všechny doklady v naprostém pořádku. A jeho reakce? Začal vykřikovat, že prý je můj průkaz na autobus padělaný! A že ženská za volant nepatří a taky že by se řidičáky vůbec neměly ženským dávat a basta! Viděla jsem, jak šofér osobáku vyskakoval tři metry vysoko. Byla to paráda. Už jsem si ale zvykla, že se v podobných situacích řidiči na mne kouknou, leknou se a říkají: Ježíšmarjá, zase ženská za volantem!
Proč si vyděláváte jako řidička z povolání v Dopravním podniku Karlovy Vary?
Hrozně mě baví řízení, chtěla jsem jezdit autobusem už mnohem dříve. Ale nešlo to, protože děti byly malé. Když vyrostly, udělala jsem si řidičák skupiny C a jezdila kvůli praxi půl roku na liazce u jedné stavební firmy s pískem. Pak jsem složila zkoušky na řidičský průkaz skupiny D. Lidi jsem místo písku začala poprvé vozit v Plzni při výlukách Českých drah. Nějakou dobu jsem autobusem přepravovala do ciziny ruské klienty jedné karlovarské cestovní kanceláře. Chtěla jsem ale zvolnit tempo. Proto jsem se rozhodovala, kam dál, do městské hromadné dopravy, anebo do ČSAD? Nakonec vyhrál DPKV, kde jsou odpolední a ranní směny, což mně kvůli volnu vyhovuje, protože mám čas na vnoučata. Děti byly zpočátku velmi překvapené, že chci jít na autobus. Dnes už se chlubí, že mají mamku řidičku. To samé vnoučata. Dohromady jich mám šest. Jsme taková autobusácká rodina. Tatínek jezdil v karlovarské městské hromadné dopravě přes půl století, určitě by měl radost, že oba pracujeme s bratrem u stejné firmy. U DPKV jsme dvě řidičky z povolání. Já a paní Arnoštka. Je to milionová ženská. Když se spolu sejdeme u kafe, tak klábosíme o tom, jaká byla šichta. Ale dojde i na vaření a pečení.
O reakci šoférů na silnici jsme si už řekli. Co asi říkají ženě za volantem pasažéři?
Bývá to různé. Cestující většinou vykulí oči a řeknou: Ježíšmarjá, ženská! Odpovídám, že jestli mají vysokou životní pojistku, tak cestu se mnou určitě vydrží. Takové upozornění berou s humorem. Stává se také, že lidé přijdou k mojí kabině a spustí: Dobrý den pane řidiči. Když odpovídám na pozdrav, tak teprve zjistí, že jsem řidička. Následuje ono tradiční: A jéje, ženská! Ale pasažéři to berou většinou v pohodě. Ještě jsem neslyšela, že by někdo řekl, že se mnou nepojede a raději si vystoupí.
Říkáte, že autobus především řídíte kvůli kontaktu s lidmi. Jenže mluvit s řidičem za jízdy je přece zakázané.
Kontakt s lidmi je o tom, že se mne při nastupování nebo vystupování na něco zeptají. Ráda jim pokaždé odpovím. Poznávám přitom různé typy lidí, a lépe tak příště odhadnu jejich chování. Jak jsem už uvedla, v zájezdovém autobusu jsem měla ruskou klientelou. Byla to dobrá zkušenost, protože pasažéři byli trochu jinačí, takoví svérázní. Říkali: My chceme tohle a vy to prostě uděláte. Musela jsem jim ukázat, že já jsem řidič a oni musejí poslouchat. Pak si to mezi sebou řekli a byl klid. U DPKV je to jiné. Mám spoustu pěkných zážitků. Třeba když přijdou lidi poděkovat, že byli moc spokojení s jízdou. Takže mívám po kapsách spoustu darovaných bonbónů. Dostala jsem od cestujících i kytičku a bonboniéru.
Nejhorší zážitek?
Když vám bouchne autobus a vy pak musíte vysvětlovat lidem, že nemají zmatkovat a počkat v klidu na náhradní odvoz. Jinak by pasažéři začali bláznit. Je to hrozná situace. Ale přesvědčila jsem se, že ji umím zvládnout.
Podařilo se vám někdy přiskřípnout cestujícího ve dveřích autobusu? Jak se proti tomu bránit?
To víte, že podařilo. Dveře se na sluníčku leskly. Paní byla hrozně malinká. Lidi vystoupili a já jsem zavřela dveře v domnění, že nikdo v autobuse není. Spustila jsem výstražné znamení a zavřela dveře. Teprve pak jsem zaregistrovala nohu. Paní začala křičet, že vystupuje. Já na to, že jsem ji neviděla a vylítla jsem z autobusu ven, abych zjistila, jestli se jí něco nestalo. Byla naštěstí v pořádku. Do dneška si tuto pasažérku pamatuju. Po čase se už všemu společně smějeme. Ideální je, když člověk před vystupováním dvakrát zazvoní. Já tak vím, že někomu trvá vystupování déle.
Máte nějakou noční můru?
Je jich více. Nikdy nevíte, co vás může od některých pasažérů v autobuse a řidičů osobních vozů čekat. Přesto je řízení autobusu stále můj koníček. Naštěstí si můžu uklidňovat nervy z autobusu u trouby, protože strašně ráda peču. Někteří řidiči osobních automobilů totiž bývají doslova hnusní. Vjedou do cesty a nepochopí, že autobus, který má 12 tun, nejde na místě zastavit. A když, tak cestující popadají na zem jako kuželky. Nedávno mně na kruhovém objezdu vjel do cesty osobák. Jeho řidič začal ukazovat, že jsem blbá a přitom sprostě nadával. Zastavila jsem, on musel zastavit taky. Řekla jsem mu, ať se nejprve naučí předpisy, a teprve pak může nadávat. Byla to „pro pána tvorstva“ hrozná potupa, protože ho poučovala ženská za volantem.
Kdo je lepší řidič, žena nebo muž?
Řekla bych, že mužští šoférují jen tak lážo plážo. Mají to v krvi. My ženské bereme řízení hodně citově, ale dokážeme situaci dobře odhadnout. Kolikrát jedu s bráchou, který je také profesionální řidič, a vidím, že bych třeba přibrzďovala, on ale jede střemhlav. V některých situacích jsme my ženy při předvídání lepší.
Jako žena za volantem zastavíte lidem, kteří dobíhají autobus? Nebo naopak šlápnete na plyn? Nedávno jsem viděl, jak řidič před nosem ujel invalidovi o berlích.
Jsem mezi dvěma mlýnskými kameny. Na monitoru sleduji čas příjezdu a odjezdu. Mám třeba jen dvě a půl minuty na to, abych přejela od nemocnice k tržnici. V dopravní špičce nebo zácpě dojíždějí autobusy na zastávky pozdě. Stalo se mi, že na celý vůz zařvala žena něco ve smyslu: No jo, to jsou ty řidičky! Jedou si jak chtějí, už jsme dvě minuty měli být na tržnici! Na plný autobus jsem pro změnu zařvala já, že vozím lidi. Kdybych vozila zvířata, jela bych jiným stylem. A paní jsem řekla, že když se jí to nelíbí, tak může vystoupit a pokračovat jiným autobusem. Takže, když na mne lidé na zastávce mávají a jde to, tak ráda přibrzdím a zastavím. Stalo se ale, že jsem jedné babičce odjela, protože jsem nemohla v hustém silničním provozu zastavit a nechat vystrčený čumák autobusu v silnici.
Nikdy jste neměla zaječí úmysly?
Dostala jsem dobrou nabídku do Berlína jezdit autobusem městské hromadné dopravy. Musela bych tam však bydlet. Chci ale být raději s mými vnoučaty. Měla bych v Berlíně 2200 eur základ. Po roce by na mé výplatní pásce bylo o 1000 eur více. Jakmile bych se v Berlíně odstěhovala z poskytnutého podnikového bydlení, zaměstnavatel by mně na vlastní bydlení připlácel. V České republice se mě snažily přetáhnout k sobě některé společnosti. Mám ale zásadu, že když už někam nastoupím, kde je dobrý kolektiv a dá se domluvit s vedením firmy, tak tam zůstávám. I kvůli tomu, že se ke mně mnohem zkušenější mužští kolegové z DPKV chovají moc a moc hezky.
