Jak řeší stávající mimořádnou situaci a jak nákaza ovlivnila život pravoslavné obce ve Františkových Lázních, prozradil duchovní správce chrámu sv. Olgy, otec Vít Metoděj Kout.
Jak karanténa změnila váš život a péči o věřící?
Větší měrou jsme se přesunuli do virtuálního prostoru. Více času a pozornosti věnujeme facebookové, e-mailové a telefonní komunikaci s našimi farníky, přáteli a lidmi, které doprovázíme. Dvakrát týdně vysíláme v reálném čase záznam bohoslužeb z našeho chrámu, stejně tak nabízíme i přenosy soukromých vzpomínkových a přímluvných bohoslužeb. Vytváříme více příspěvků s duchovní tematikou. Snažíme se touto cestou doručit pozitivní zprávy domů k lidem.
Karanténa nám toho hodně vzala, rozhodně ale nemá moc nad naším duchovním životem. To se snažíme lidem připomínat. Koneckonců nyní před Velikonocemi je čas půstu, během kterého se mají lidé uskromnit a více se zaobírat svým duchovním životem a životem svých rodin.
Jste s věřícími i v přímém kontaktu?
S některými se setkávám v rámci individuální duchovní péče za zvýšených hygienických opatření. Jsou to jednak svátostné úkony – zpovědi, udílení svatých Darů či duchovní rozhovory. A pak jsou to obecné úkoly vyplývající z běžné pastýřské péče – starším a ohroženým farníkům nabízíme nákupy s rozvozem domů a také sociální kontakt. Mám obavu, že samota a strach, se kterými se nemohou lidé nikomu svěřit, mohou způsobit u osamělých lidí daleko více škody než samotný koronavirus.
Chodíte stále do nemocnice za pacienty?
Ano, jako nemocniční kaplan chodím na pravidelné návštěvy za pacienty i za personálem do chebské nemocnice. Nyní mi to přijde daleko důležitější než kdy dříve. Domnívám se, že být se zdravotníky i pacienty je nyní nesmírně důležité, potřebují povzbudit a ocenit. Musí vědět, že v tom nejsou sami.
Je chrám přístupný věřícím?
Pouze v rámci poskytování individuální duchovní péče. Přes den necháváme otevřené pouze dveře do chrámové předsíně. V chrámu hoří svíce, hraje duchovní hudba. Lidé to kvitují. Říkají, že je to uklidňuje a dodává naději. Ta možnost nahlédnout přes mříž do chrámu, o samotě se v tichosti pomodlit a oprostit se tak na chvíli od tísnivé karantény, má svou cenu.
Jak se sám chráníte?
Už před začátkem nouzového stavu jsme podnikli základní hygienická opatření, díky kterým je to teď celé snazší. Zajistili jsme jednorázové roušky, jednorázové rukavice, dezinfekční ubrousky a plošné dezinfekce. Sám mám už od neustálého mytí rukou kůži jak struhadlo. Dopuji se vitamíny, více se modlím, chodím běhat. Vnímám to tak, že teď je důležité zůstat zdravý, protože jedině tak mohu lidem pomáhat.
A co vaši věřící? Jak byli připraveni lidé v konkrétních rodinách?
Řekl bych, že nikdo nepočítal s tím, že ke karanténě skutečně dojde, že bude plošně platit povinnost nosit roušky. V okamžiku, kdy bylo nařízení vyhlášené, jsme se rozhodli, že uvolníme částku 10 tisíc korun jako příspěvek na opatření roušek pro širokou veřejnost. Dílně Joker jsme darovali šest tisíc korun v hotovosti, za zbytek jsme nakoupili látky a tkalouny. Řada farníků dodala vlastní bavlněné látky, dvě sestry se pak ujaly šití. Díky tomu jsme byli schopni poměrně záhy vybavit rouškami rodiny našich farníků, kterým chyběly. Tyto ochranné pomůcky také doplňujeme i v chrámové předsíni, kde si je lidé mohou pro svou potřebu vzít.
Jak na karanténní opatření reagují věřící?
Myslím, že všichni rozhodnutím rozumí a respektují je. Každý z nás se bojí o své blízké. Řada lidí je nově konfrontována s finanční tísní a nejistotou. Někteří lidé už nyní dostávají výpovědi z práce, případně jsou zaměstnavateli tlačeni k podepsání smluv na dohodu o provedení práce. Zdravotníci a pracovníci sociálních zařízení mají strach o své pacienty. Zároveň se bojí, že nakazí své rodiny. Je to těžké i pro rodiče. Doma se učí se svými dětmi, zajišťují pro ně jídlo i celodenní hlídání. Lidé se museli doslova ze dne na den přizpůsobit novému rytmu, sladit pracovní, osobní i rodinné záležitosti…
Mrzí nás, že jsou teď bohoslužby neveřejné, ale sláva Bohu, že mohou vůbec nějaké být. Větší měrou jsme si uvědomili, že život každého z nás i v 21. století visí obrazně řečeno na vlásku. Chybí nám zároveň naši blízcí farníci z Německa, kteří k nám i třikrát týdně dojížděli na bohoslužby.
Dotkne se karanténa církevní obce i finančně?
Samozřejmě, žijeme z darů věřících. Máme stotisícové půjčky z loňských oprav chrámové věže. Aktuálně žádáme věřitele o odklad splatnosti. Letošního roku nebudeme schopni v žádných dalších opravách chrámu pokračovat. Jedeme v co nejúspornějším provozním módu. Mrzí nás to, ale je to tak. Teď je prioritou ochrana lidských životů a zdraví.
Na co myslíte, když promlouváte k lidem? Co jim říkáte?
Když Bůh hovoří k člověku, nejčastěji to první, co řekne, je: „Neboj se!“ Ani my bychom se neměli bát. Koronavirus řádí tam venku, nepouštějme ho do svých srdcí, tam si nechejme místo jen pro ty nejdražší a nejkrásnější okamžiky a prožitky. Bible zmiňuje řadu událostí a těžkých zkoušek, kterými musel vyvolený národ projít. Každá z těch zkoušek si vyžádala oběti, ale zároveň se stala nastolením nové rovnováhy, návratem ke spravedlivějšímu a solidárnějšímu světu. Věřím, že i v nás stávající krize probudí to nejlepší. Věřím, že to společně zvládneme!
