Na interním oddělení Nemocnice Ostrov pracujete od roku 2007. Jak se za tu dobu změnil přístup pacientů v péči o vlastní zdraví?
Nemyslím, že by se nějak změnil. To, co my vidíme a považujeme třeba za nějakou změnu, je, že se změnila dostupnost informačních technologií pro širokou veřejnost. Procenta pacientů, kteří dbali o své zdraví rozumným způsobem, a těch pacientů, kteří se o něj starali jako opičí matky způsobem úplně nesmyslným, případně hypochondrů, kteří se domnívají, že už vlastně umřeli, je stejný jako před 50 lety. Jen my o všem mnohem více víme a oni se mnohem snáze domlouvají o svých starostech, třeba na Facebooku, kde je můžeme sledovat, a budí to dojem masovosti. Jsem stoprocentně přesvědčený, že populace v době Karla IV. měla stejný potenciál, jako má ta naše.
Ale dnes přece mnohem více lidí dbá o svoje zdraví a cvičí.
Ale to bylo vždycky. Je sice hodně lidí, kteří běhají. Ale tento druh trávení volného času byl populární vždy. Skoro bych se nebál říct, že počet aktivně se pohybujících lidí byl dříve větší, než je dnes, nebo zůstal stejný. Myslím ale, že kdo se hýbat nechce, tak to nedělá ani dnes, a nezačal by nikdy.
Václav Pospíšil
|
Jak vy pečujete o své zdraví?
Zatím o něj nějak cíleně nepečuji. Raduji se z toho, že jsem relativně zdráv. Natolik, že mám zdravotní způsobilost pro pilotní licenci, pro průkaz námořního kapitána, pro zbrojní průkaz, řidičský průkaz. Díky tomu jsem pravidelně několikrát ročně kontrolován a zatím je to dobré.
Velice často se dnes mluví o jídelníčcích.
Když zkoumáme podstatu jednotlivých diet a nepočítám jen ty medicinální, tak neexistuje žádná strava či dieta, která by byla vysloveně zdravá a až na určité výjimky, která by byla nezdravá. Zdraví lidé mají veliký potenciál konzumovat fastfood nebo paleolitickou stravu a obojí přežijí bez problémů. Je ale třeba u všeho najít tu pravou míru, která dotyčnému bude vyhovovat. Pokud využiji fastfood k tomu, proč byl zřízený, a v nouzi a ve spěchu se tam najím, protože nic jiného nestíhám, tak proč ne. Pokud zachováme technologickou vyváženost při přípravě, tak zjistíme, že z hlediska obsahu tuků, cukrů a bílkovin, tato strava nemá chybu. Není ale důvod se ve fastfoodu přejídat. Pokud jsem zdráv a přestanu jíst maso, nebo začnu držet bezlepkovou dietu a začnu tvrdit, jak je mi dobře, tak fajn, to je rozhodnutí mé mysli, i když zdravotní opodstatnění to nemá.
Jste členem výboru SKVIMP, co tam aktuálně řešíte?
Problémy týkající se klinické výživy a metabolismu. Řešíme i legislativu, zejména týkající se úhrad péče spojené s podvýživou a souvisejícími nemocemi. Využíváme přitom i řadu zahraničních poznatků, protože farmakoekonomiku, která tyto problémy zkoumá a kvantifikuje, neumíme. U nás jsme zvyklí vše hodnotit velice krátkozrace, hodnotí se aktuální cena, ale neporovná se to, co společnost ve skutečnosti stojí nejen léčba, ale i další okolnosti, jako je například ztráta pracovního potenciálu a podobně. Jinde to funguje, například ve Velké Británii.
O kolik se prodraží péče o pacienta, pokud nebude dostatečně živený?
To by právě byl úkol pro farmakoekonomickou studii. Pacienti jsou z hlediska ekonomiky pro společnost neprospěšní, protože nepracují a jsou společnosti tak říkajíc „na krku“. Zmíněné studie z Velké Británie jsou velice zajímavé. Například jim vyšlo, že správná klinická výživa je třetí nejekonomičtější z asi 200 hodnocených nejčastějších léčebných postupů. Kvůli tomu, že je člověk špatně živený, prodlužuje se mu pobyt v nemocnici, zhoršuje se hojení ran po úrazech a operacích, pacient je náchylný k dalším komplikacím, hlavně infekcím. Jeho návrat k produktivní práci se oddaluje. To naše zdravotní pojišťovny vůbec neřeší.
Jaké jsou výsledky jednání s ministrem zdravotnictví?
Velice pozitivní. Vše bylo iniciováno mediální kampaní výživových poradců, kteří dospěli k názoru, že strava, která je podávána pacientům v nemocnici, je nezdravá. Ministr dal prostor, abychom se nepodloženým informacím postavili. Sezval si všechny, kteří k tomu mají co říct. Aniž bychom se předem domluvili, tak jsme se shodli, že nemocniční strava není o tom, co nám právě chutná, zejména na akutních lůžkách, kde pacienti leží jen krátkou dobu a mají závažné zdravotní problémy. Pokud pacient tyto problémy nemá, ale touží po „zdravé“ stravě, není to problém, jen to nemá racionální základ. Pacientovi to nepomůže, ale ani neublíží. Požadavek byl vyřešen doplněním systému nemocničních diet o dietu „D3 Fit“. Ta je určená pro pacienty, kteří nemají příjem potravy nijak zdravotně omezen a preferují přitom „zdravou výživu“. Což je termín, který vlastně není nikde nijak definován, ale většinou se tím rozumí strava s větším podílem zeleniny, méně sacharidů, dostatek kvalitních bílkovin a podobně. Není problém, aby to nemocnice začaly vařit. Ale to nic nemění na tom, že klasická nemocniční dieta, která je sestavená na základě změn metabolických pochodů při určitých nemocech, je tou nejvhodnější nemocniční stravou.
Jsou i další problémy?
Za hlavní problémy stravování v nemocnicích nevidíme systém diet, ale hlavně pozici a dostupnost nutričních terapeutek. Dalším důležitým tématem je výše takzvané stravovací jednotky, což je částka, kterou zdravotnický systém dává na stravu jednoho pacienta na jeden den. Ta je někde 60 korun a někde 90 korun, z toho se skládá jídlo pro jednoho pacienta na 24 hodin. Jídlo pro pacienty musí splňovat mnoho nároků, nejen prostý obsah cukrů, tuků a bílkovin. Pro účinnější identifikaci podvyživených pacientů v systému úhrad DRG navrhujeme zavést takzvané signální kódy podvýživy, které by mohly napomoci úpravě úhrad v tomto systému s cílem nasměrovat platby a prostředky tam, kde se skutečně spotřebovávají ve prospěch pacienta.
Co otázka výživových poradců?
Výživoví poradci vlastně všechno začali, ale je to velký problém. Výživový poradce je nelicencovaná pozice či živnost, a tak se jím může stát kdokoliv, kdo chce. Není potřeba žádné školení, kvalifikace, odbornost, jen sebevědomí a pocit, že dotyčný chce a bude druhým radit, co je správné a co ne. A třeba za to i brát peníze. Dnes to dělá i jakýkoliv bloger. Odevšad slyšíme, co máme dělat a co ne, co je a co není „správné“. Když se na to podíváme z hlediska odborného, tak velká část takových rad jsou, když ne lži, tak zavádějící a nepodložené informace. Naše populace věří velké spoustě falešných zpráv za všech oborů.
Řešíte také problémy spojené s podvýživou?
Samozřejmě, to je těžiště naší práce. Podvýživa, která je spojena s nemocí, ať už ji způsobí nebo přispívá ke vzniku či horšímu průběhu nemoci, je v nemocnicích mnohem častější, než si dokážeme představit. Problém je v tom, že pro toho, kdo drží pytel s penězi ve zdravotnictví, podvýživa není problém. Zdravotní pojišťovny se už například několik let brání hrazení umělé výživy pro pacienty, kteří ze závažných důvodů nemohou přijímat dostatečné množství stravy, ale trochu přece jen snědí. U jiných způsobů léčby je nemyslitelné, že by si pacient musel hradit denně léčbu, tedy výživu, která je pro něj lékem, v ceně i několika set korun denně.
Jak jste na tom v Ostrově?
Snažíme se. S vedením nemocnice je dobrá spolupráce. Máme dvě nutriční terapeutky. Jsou samozřejmě v provozu. Když potřebujeme, tak za pacientem dojdou a problém vyřeší. Jde to. Tabulkově máme mít jednu terapeutku, nemocnice otevřela druhou pozici navíc, což beru ohromně pozitivně. Člověk by neměl hodnotit sám sebe, ale myslím, že co se týká boje s podvýživou, tak to u nás v nemocnici neděláme úplně špatně.
