„Experiment je prostředí setkávání, inspirace a nových směrů,“ popisují klub jeho zakladatelé.
Je to první kulturní projekt, do kterého jste se spolu pustili?
Jakub: Pokud se dá počítat sedmnáct let pořádání hudebního festivalu Vůdštok, tak v kultuře nejsme úplní nováčci. Jinak projektu Experiment předcházelo celý rok 2016 pravidelné promítání, jež jsme pojmenovali Filmy, které musíte vidět, než zemřete. Fungovali jsme pod hlavičkou Bří Hechtové presents v ostrovském undergroundovém Mclubu.
Ondřej: Jako bratry nás spojuje asi úplně všechno, spolu fungujeme jako synergický tandem.
Bratři Hechtovi
|
S jakými cíli jste klub zakládali?
Jakub: Původní záměr byl prostě promítat filmy, tak jak jsme to dříve dělali v Mclubu. Kvůli příliš omezené nabídce filmové distribuce jsme ale okamžitě začali vymýšlet další program, jako jsou koncerty a přednášky. Takový byl náš záměr. Ovšem pod vlivem obrovského zájmu odborné i neodborné veřejnosti se do dění klubu zapojit, se rázem z Experimentu stalo v podstatě komunitní centrum a my jsme to s nadšením přivítali. Takže můžeme říci, že Experiment se zrodil a vydal vlastní cestou, při které my už mu jen pomáháme.
Jakým směrem chcete program klubu dále rozšiřovat?
Ondřej: Kromě zachování stávajícího směru bychom rádi rozšířili výstavní činnost dalších lokálních a mladých umělců, včetně prodejní galerie, založili literární kroužek s alternativní knihovnou, a dále tak utvářeli platformu pro setkávání umělců, podporovatelů umění a intelektuálů.
Jakub: Také náš dramaturgický tým neustále utěšeně roste.
Cítíte podporu například z řad vašich vlastních studentů z gymnázia? Vracejí se k vám tito studenti i po skončení svých středoškolských let?
Jakub: Vracejí. A to je i záměr. Opravdu doufáme, že takové místo by konečně mohlo probudit v mladých lidech - končících vysokou školu - touhu vrátit se do rodného kraje a předat mu to, co se naučili. Protože jinak tu mnoho důvodů k návratu opravdu není. A jestli nám pomáhají? Rozhodně. Stačí otevřít pusu a už je kolem hrozen nadšených studentů ochotných přiložit ruku k dílu.
Jak často ve vašem klubu akce pořádáte?
Ondřej: Snažíme se akce návštěvníkům dávkovat tak, aby se jimi nepřejedli.
Proč?
Jakub: Znáte tuhle židovskou anekdotu? Když se ptali příbuzní tety Jolesh na jejím smrtelném loži, v čem tkví tajemství jejích úžasných nudlí, které všichni tak milují, teta se usmála a řekla: „Nikdy jich nesmí být dost.“ A to my víme a ctíme. V tak malém městě, jako je Ostrov, je opravdu omezené množství lidí a my se jim nesmíme přejíst. Pokud toho nebude nikdy dost, budou lidé stále hladoví po našem dalším programu. A když už jsem u přirovnání k jídlu, u ostrovských (ale také karlovarských a jiných) středoškoláků je cítit přímo hlad po něčem takovém, jako je Experiment. Podnik totiž trochu připomíná vysokoškolské kluby a troufneme si tvrdit, že nejbližší tomu podobný je až v Plzni.
Nejbližší program klubu:
|
Na jaké akce jste pořadatelsky nejvíce hrdí?
Ondřej: My jsme spíš hrdí na klub jako takový, není to zdaleka jen o těch akcích. Ta spontánně vytvořená komunita kolem něj je tak trochu neočekávaný zázrak. A těžko nějakou akci povýšit nad druhou, když je program tak různorodý. Za zmínku stojí třeba slam poetry, přednášky cestovatelské, životopisné, ale i odborné. A s koncerty je také vždy legrace.
Jakub: V roce 2018 byl hned druhou akcí koncert punkrockové kapely Znouzectnost a z přednášek se velmi těšíme na tu o holotropním dýchání. Nicméně takto bychom mohli vyjmenovat kompletní program, takže bude nejlíp nechat na návštěvníkovi, nechť si vybere.
O našem kraji se často hovoří, jako o kulturně uvadajícím. Proč tomu tak je?
Jakub: Rozhodně si to myslíme. Proto jsme tady!
Ondřej: Existují tři hlavní příčiny tohoto problému. První příčina je nejdůležitější: tkví v laxním přístupu vedení měst finančně nebo alespoň morálně podporovat nekomerční kulturu. Naši starostové a radní často uvažují v přežilých myšlenkových vzorcích divokých 90. let, kdy platilo: kultura by neměla být podporována z veřejných peněz, protože umění je prostě zboží, jako jakékoli jiné, a tudíž si na sebe musí vydělat samo. Což je samozřejmě omyl. Tento přístup vede nakonec k totálnímu vítězství té nejpokleslejší zábavy a živoření všeho, co se přímo nepodbízí špatnému vkusu. Tam, kde je tržba rozhodujícím faktorem, se nekomerční zábavě prostě dařit nemůže. A všichni, kdo se snaží uměním nikoli jen bavit, ale i vzdělávat, kultivovat a vychovávat, mají ztížené podmínky. Z této příčiny pramení i druhá: v našem kraji zatím víceméně chybí kultivované publikum. Právě proto, že kultivace konzumenta kvalitního umění trvá léta. Pokud víme, zatím žádný pokus pozvednout kulturně náš kraj v tomto směru nevyšel, protože chyběl tolik potřebný čas dotáhnout tuto snahu do konce. A s tímto souvisí i příčina třetí: mladí lidé se ze studií nevracejí do regionu, o čemž sice všichni mluví, ale nic se nemění. Proč by se vraceli, když není za čím? A nejde jen o pracovní místa...
Proč je důležité, aby ve městech podobné kluby fungovaly?
Jakub: Podobné kluby svou produkcí a setkáváním se s různými lidmi nabízejí vyhlédnutí ven ze své sociální bubliny a poznání jiné kultury. V rámci našeho regionu jsou taková místa zapotřebí také proto, aby města nadále nebyla pouze sídlišti levné pracovní síly.
Zaznamenali jste například zrušení karlovarského klubu Crux?
Ondřej: Ano, samozřejmě jsme to zaznamenali a mrzí nás to. Se zánikem každého takového místa se totiž zpomaluje proces vedoucí k větší motivaci lidí k návratu, o němž jsme již mluvili.
Musí i Experiment někdy bojovat za svou existenci?
Jakub: Bohužel musí, a to právě nyní. Z nám ne úplně jasného důvodu bylo vypsáno výběrové řízení na komerční pronájem prostor klubu. I přes naše naléhání na vedení města nikdo výběrové řízení nezrušil, to je ukončeno, zájemci se přihlásili a nad námi teď visí Damoklův meč. Z našeho pohledu je na tom nejsmutnější fakt, že kdokoli v posledních dvaceti letech zkoušel v těch prostorách podnikat, zkrachoval a zanechal za sebou kulturnímu domu jen dluhy. Jenže až zkrachuje další podnikavec, klub Experiment už dávno nebude. Projekt klubu Experiment je v našem kraji exotická květina a pokud ji někdo neomaleně vytrhne, protože má pocit, že květináč mu vynese víc užitku, když do něj zasadí brambory, velmi rychle uvadne a zhyne.
Ondřej: Ale třeba je to výzva vytvořit něco většího, v jiných prostorách a pokud možno nezávislého na rozmarech někoho, kdo pro cinkot zlata neslyší hudbu.
