Jitka Tomanová, ale nepatří mezi ženy, které by kvůli mateřství vše ostatní hodily za hlavu. Naopak stále vymýšlí nové projekty. „Říkám, že mám nový projekt S nudlí u nosu,“ směje se výtvarnice.
Můžete zrekapitulovat svůj rok působení v rodném kraji?
Za poslední rok od projektu „Bejvalý papírnictví“ se toho změnilo dost. Celá naše skupina Vevaru ukázala, že se ve městě něco děje a že umíme něco vytvořit společně. I když to byl jednorázový projekt, byla to pro mě skvělá zkušenost. Když se ohlédnu za tím rokem, tak u mě vznikly nové spolupráce, nové motivy. Ale ateliér mám stále na stejném místě a pracuji ve stejném rytmu, mám stejný e-shop, i když doplněný o nové produkty. Ale soukromý život se mi hodně změnil. Čtyři měsíce po Papírnictví jsem zjistila, že jsem těhotná.
Plánovaně?
Ne. Bylo to nečekané a šťastné překvapení. Říkám, že mám nový projekt „S nudlí u nosu“. (smích)
Použijete ten motiv i na porcelán?
Jako nudli u nosu? Doufám, že ne. Ale předpokládám, že se mi stane to, co všem výtvarnicím, které měly děti. Najednou vyšly ven s nějakou dětskou řadou. Nedávno jsem říkala, že už to nebude Maluju v kuchyni, vařím v ateliéru, ale Vařím přesnídávky a maluju plenkama. (smích)
A jak snášíte těhotenství spolu s prací?
Mám to štěstí, že je mi celou dobu dobře. Takže celé těhotenství normálně pracuji. Brzy mám rodit a teď nesu na poštu balík, abych odeslala zakázku. Musím se nutit, abych se šetřila.
Jitka Tomanová
|
Zvýšil se za rok fungování Maluju v kuchyni, vařím v ateliéru objem práce?
Ano, zvýšil. Ale přiznám se, že poslední měsíc práci utlumuji sama. Nějaké zakázky už musím odmítat. Přece jenom musím připravit sebe i byt na miminko. Ale jinak se mi rozšířila skupina stálých klientů, kteří se vrací.
Jaká byla vaše motivace se vrátit do Karlových Varů?
Obrátil se mi život naruby. Cítila jsem, že je na čase změnit práci, že už jí nemám tolik co dát jako dřív. Že moje kreativita je v rámci vedení coworkingového centra vyčerpaná. Zároveň v tu dobu skončil můj dlouhodobý vztah a říkala jsem si, že to chce změnu. Tak jsem se vrátila domů s tím, že se rozmyslím, co dál. Na porcelán jsem malovala už předtím, ale byla to spíš záliba a po finanční stránce brigáda než profese. Pak jsem si řekla, že to musím zkusit rozjet, abych měla klid na duši. Věděla jsem, že dokud to nezkusím, tak si budu pořád říkat, co by kdyby. A vyšlo to.
Jaké byly začátky?
První měsíce jsem si nebyla úplně jistá, jestli ve Varech zůstanu. Bivakovala jsem u rodičů a nechtěla jsem si ani hledat podnájem. Stále jsem byla jednou nohou v Praze. Ale pak, když mi vyšla první kolekce motivů, mi došlo, že ve Varech mám oproti Praze skvělé podmínky na to rozjet byznys. Pomalu a v menším stresu. Což byl přesný opak, s čím mě strašila spousta lidí. „Chceš rozjíždět nový byznys ve Varech? Tak to jsi blázen.“ Ale já už věděla, že to byl správný krok. Což se mi potvrdilo i v osobní rovině, takže teď mě odtud už nikdo nedostane.
Máte ještě nějaké jiné projekty, kromě Toníčka, který přijde na svět koncem července?
Chystám na žádost mých zákazníků kolekci triček. Dlouho jsem se jinému sortimentu bránila. Ale během čtrnácti dnů se mě snad deset lidí nezávisle na sobě ptalo, jestli nemám něco s mými motivy i na triku. Tak jsem si říkala, že to stojí za zkoušku. Ale i na tričkách budu držet stejný design jako na porcelánu. Takže bílé tričko a černý minimalistický obrázek.
Kromě triček máte i jinou kreativní novinku?
Ano, mám a vyjde ven v srpnu. Chystám řadu svých osobních idolů a inspirací, které chci vydávat postupně po jednotlivých motivech. Jako první představím mou největší hrdinku Fridu Kahlo. A bude to úplně první motiv za celou moji historii, kde bude dokonce i trocha barvy.
Proč obdivujete zrovna Fridu Kahlo?
Byla to neuvěřitelně silná žena, která si dělala, co chtěla. Z pohledu historie umění ji zařazovali do surrealismu, což ona sama odmítala. Nechtěla být zaškatulkovaná. Dělala si všechno podle sebe. Její životní linka, jak toužila mít dítě a nemohla ho mít, pro mě byla vždy vedlejší. Až teď, kdy jsem sama těhotná, mi dochází, jak silný hnací motor pro její tvůrčí práci to byl a proč se to objevuje v tolika jejích obrazech.
Kolik bude idolů?
Zatím mám vymyšlenou řadu tří. Ale uvidíme, kdo ještě přibude. Záleží na tom, v jakém životním rozpoložení a období se zrovna nacházím a co mě zrovna určuje. Ale Frida je celoživotní láska, takže jsem si řekla, že musí být první.
Co je na vaší tvorbě tak výjimečného? Přece jen zrovna v Karlových Varech je spousta výtvarníků, kteří pracují s porcelánem.
To bych také ráda věděla. (smích) Řídím svou tvorbu svým přesvědčením. Mám plné zuby spotřebního zboží za pět korun z Číny. Snažím se, abych věděla, kdo zboží vyrobil a kam putují peníze. Upřednostňuji české výrobce a recyklaci, případně upcykling věcí. Od ostatních tvůrců mě asi odlišuje to, že pracuji s vintage porcelánem. Ráda vracím do oběhu věci, které mají řemeslnou hodnotu a originální provedení. Jinak samozřejmě tvořím na karlovarský porcelán, a potvrzuji tak svůj lokální patriotismus.
Co je na takových vintage věcech tak zvláštního?
Jsou výjimečné tím, že jich nekoupíme sto stejných. To mě hodně baví. Ta výzva kombinovat původní dekor s mými motivy, které jsou sice minimalistické, co se týče barvy a linek, ale zase to kreslím tak, jak mi to jde ze srdce rovnou do ruky. Často mají komplikované tvary a já musím přemýšlet nad umístěním.
Nosí vám lidi své vlastní kousky, abyste jim je upravila?
Stává se, že mi posílají vlastní porcelán, který je jejich srdcovou záležitostí, třeba dědictví po prarodičích, a chtějí je odekorovat. To mě moc těší. Také se mi stává, že mi zavolají, že vyklízejí půdu, a že si buď porcelán odvezu, nebo se vyhodí. To jsou pro mě úplné poklady. Taky se ráda courám po různých bazarech a karlovarské burze. V podstatě pokaždé, když jedu do nějakého města a vím, že tam má být blešák, tak neodolám a něco si odvezu.
Co je pro vás za tu dobu působení v Karlových Varech největší úspěch?
To, že plánujeme spolupráci s porcelánkou Loučky. Ale i to, že ke mně stále přicházejí noví zákazníci, kteří chtějí vytvořit vlastní motivy do kaváren nebo projektů. Vlastně každý spokojený zákazník je pro mě úspěch. Když odhlédnu od porcelánu, tak co se týče mé další tvorby, tak jsem během jednoho měsíce prodala dva své velké obrazy, což byl pro mě velký úspěch. Protože plátna namaluji tak tři za rok. Musím mít hodně specifické rozpoložení, abych šla malovat.
Jak se to liší od malby na porcelán?
Když dekoruji porcelán, jsou to drobné a konkrétní kresby. Zato když maluji na plátno, tak jsou to velké, barevné, abstraktní malby. Je to úplně něco jiného. Dlouho mi trvá, než se do toho pustím, než to dodělám. Chci jim dát myšlenku a pocit. Kvůli tomu těch obrazů moc nemám, natož abych je ve velkém prodávala.
Sama jste to nakousla. Malujete obrazy a porcelán, co k tomu ještě děláte?
Já jsem takový typický kreativec. Musím mít rozdělaných patnáct věcí najednou a přeskakovat mezi nimi, aby mě to stále bavilo a mohla jsem si odpočinou od jednoho a věnovat se druhému. Další věc, co mám rozdělanou, jsou takové specifické „grafické listy“. Stará skatová prkna jsem použila jako matrici. Na printech je kromě mého motivu vidět příběh té desky, která je jetá. Mám mnoho přátel mezi skejťáky, tak takhle zachycuji jejich dřinu. Začala jsem na tom pracovat na mezinárodním uměleckém sympoziu v Thurnau. Hodně mi v tom radil Eda Milka, slavný karlovarský umělec a báječný chlap. To je rozpracovaný projekt, který bych chtěla zveřejnit až jako větší ucelenou kolekci. Zatím mám pár kousků.
Co plánujete kromě největšího červencového projektu?
Kromě nového projektu S nudlí u nosu plánuji ta trička. Uvidíme, co z toho bude, jestli to nebude jen limitovaná edice. A dál uvidím, co mi malý dovolí. Zatím je na mě hodný a dovolí mi pracovat. Tak uvidíme, jestli to bude pokračovat, až bude na světě. Snažím se na sebe neplést bič a nechat tomu volný průběh. Nemám v plánu přestat pracovat, ale chci být i máma.
