Výrobce dechových hudebních nástrojů, které exportuje do více než padesáti zemí světa, si především v minulém desetiletí prošel komplikovanou restrukturalizací. Počet zaměstnanců klesl z původních 700 až 800 na současných přibližně dvě stě.
Jiří Štípek
|
Firmu podobně jako řadu dalších významně exportních výrobců trápila posilující koruna. V té době - v roce 2008 - s Amati navázala spolupráci právě britská Geneva.
„Britský vlastník přišel a řekl, že přece nemá smysl, abychom vyráběli nástroje, na kterých máme sotva nějaký zisk nebo stěží pokryjeme režie - vždyť chceme také dobře zaplatit naše lidi. Chceme jim dát dobré české mzdy, které se prostě v některých případech budou muset blížit těm německým,“ přiblížil plány společnosti Jiří Štípek, jednatel nyní už britsko-české firmy.
Nedaleko odtud v Německu fungují dvě konkurenční fabriky. Jak bráníte tomu, aby vám řemeslní mistři neutíkali za hranice?
V Markneukirchenu, který je asi patnáct kilometrů od nás, působí více výrobců. Prostě klíčové lidi musíme dobře zaplatit. S tím souvisí ale i to, za jaké ceny ty naše nástroje prodáváme. Takže i na to konto dojde u některých nástrojů k určitému zdražení. Tuto revoluci teď musíme udělat, za pochodu a rychle. V lednu bude veletrh ve Spojených státech, tam chceme předvést novou Amati, nové nástroje. Angličané hodlají ukázat světu, že Češi opravdu umějí dělat skvělé nástroje, které snesou srovnání se špičkami v oboru.
Co konkrétně už přinesly a přinášejí změny v praxi? Jak je v tuto chvíli rozložena vlastnická struktura?
Pět sedmin má Geneva, zbývající dvě sedminy mám já. Myslím, že nám to přináší větší možnosti uplatnění se na trhu. Lidé z Genevy už v Amati aktivně působí, mají zkušenosti s marketingem a samozřejmě kontakty například na Londýnskou filharmonii a další zajímavé subjekty v této branži. Troufám si to přirovnat k osudu společnosti Škoda Auto po převzetí Volkswagenem. Chci věřit, že tak jako Volkswagen po vstupu do Škodovky udělal řadu pozitivních změn, čeká něco podobného i nás. V horizontu několika let, možná i měsíců.
Změní se nějak i samotné nástroje z produkce Amati?
Ano, na vylepšení našich hudebních nástrojů s námi Angličané velice intenzivně pracují. Chtějí rozhodně zachovat jak značku Amati, tak V. F. Červený. My zároveň vyrábíme pod jejich značkou Geneva a dalšími - saxofony Blow Monkey, nátrubky Verbier, a dokonce také Boosey & Hawkes, to je slavná britská značka, pro kterou jsme kdysi tady dělávali hudební nástroje. A protože oni ji vlastní, bude se v tom také pokračovat.
Pomůže tedy Geneva dostat nástroje Amati k novým zákazníkům?
Myslím, že rozhodně ano. Oni skutečně nejsou klasičtí finanční investoři. Jsou to hlavně muzikanti tělem i duší a zároveň obchodníci, kteří se na trhu pohybují už desítky let. Sponzorují různé soutěže brass bandových kapel, orchestrálních dechových kapel v Británii, kterých je tam hodně. Samozřejmě mají i jiné a lepší kontakty na americký trh, který je pro výrobce dechových hudebních nástrojů největší na světě. Tam také rozjíždějí hodně projektů.
I z toho důvodu máte ve Spojených státech vlastní pobočku - Amati USA. Jaká je přesně její role?
Je to naše dceřiná společnost se sídlem v New Yorku. Přes tuto pobočku prodáváme nástroje z produkce Amati do Spojených států. Tomu, že americký trh je skutečně největší na světě, hodně napomáhá školství, kdy v podstatě každá škola tam má svoji vlastní kapelu. Ale i mimo tuto oblast je tam velká poptávka.
Které další trhy ve světě jsou pro vás významné?
Exportujeme do více než padesáti zemí světa. Mezi ty nejvýznamnější patří po Spojených státech například Německo, Velká Británie, Polsko, na významu stoupá Čína, dále třeba Rusko, i když to v poslední době kleslo. Na druhou stranu možná dobře, protože když tam přišla krize, nás to tolik neovlivnilo. Každopádně má Rusko také velký potenciál.
A nějaká vyloženě exotika?
Tak už zmíněná Čína. Dobře vyvážíme ale i do Japonska či Jihoafrické republiky. V případě některých exotických zemí se snažíme dávat na platbu předem, abychom minimalizovali rizika. Konkrétně například Honduras, Chile, Brazílie. Zrovna jihoamerické země si svůj trh poměrně dost chrání, ale přesto i tam se nějaké naše nástroje prodají, i když to není moc.
Kolik procent výroby jde tedy na export?
Je to asi devadesát procent veškeré produkce. Z toho řekněme polovinu za eura a druhou polovinu za dolary.
Je to paradoxní. Vyvážíte do Číny, odkud sem na druhou stranu přicházejí levné nástroje, které vám berou část trhu, protože jejich ceny jsou řádově nižší než u výrobků Amati. Jak se s touto konkurencí potýkáte?
Tomu nejde nijak čelit. Čínské firmy kopírují dokonce i naše výrobky. Trápí a mrzí nás to, ale s tím se bohužel opravdu nedá moc dělat. My tam prodáváme díky tomu, že Číňané bohatnou a stále více lidí z rostoucí střední vrstvy nechce jen ty jejich lokální, levné nástroje. Naopak mají zájem o něco speciálního a kvalitního, takže koukají po evropských a amerických nástrojích. Mají tedy o naše výrobky zájem, což je potěšující.
A co nyní už britsko-české Amati trápí v současnosti nejvíce?
Asi tak jako většinu podnikatelů v Čechách je to nedostatek kvalifikované pracovní síly. Potřebujeme hlavně nástrojaře a obsluhu CNC strojů.
Může za jejich nedostatek i ukončení existence kraslické střední průmyslové školy výroby hudebních nástrojů?
K zániku školy z důvodu nedostatku žáku možná přispěl i fakt, že v minulém desetiletí jsme procházeli nelehkým obdobím kvůli posilující koruně. V roce 2001 byl dolar za 40 korun, v roce 2008 v létě spadl až na 14,50 korun, to byl pro nás jako pro exportéry neskutečný pokles. Nemohli jsme si dovolit ztrojnásobit cenu na americkém trhu, to bychom se úplně vyšachovali. Tak jsme v uvozovkách krváceli, ale přežili jsme to. Tehdy jsme se začali soustředit opravdu výhradně na profesionální nástroje a školní studentský trh jsme přenechali čínským konkurentům. Také jsme prováděli tvrdou restrukturalizaci. Zbavili jsme se některých externích závodů a museli jsme bohužel propouštět lidi. Něčím podobným si prošel i Petrof, Strunal a další exportéři. Ustáli jsme to a zvládli, i když to byla hodně drsná kúra.
Takže zájem o školu nebyl, protože v Amati, kde by řada absolventů mohla po skončení studia najít uplatnění, tehdy nebylo stabilní prostředí?
Zřejmě. A Karlovarský kraj z toho vyvozoval, že nemá cenu udržovat byť výjimečnou a speciální odbornou školu, o kterou není zájem. Nejdříve byla začleněna pod Živnostenskou školu v Sokolově, nezájem ale přetrvával, a tak v roce 2010 zanikla úplně. Přitom kraslická průmyslovka měla v minulosti výsadní postavení. Za vzděláním sem přicházely děti z celé republiky. Byla to škola pro muzikanty a považovalo se za čest se na ni vůbec dostat. Byla tady také velká amátovská kapela a celkově to tady žilo. Osobně mě mrzí, že škola založená za císaře pána přežila i těžké doby komunismu a potom se jí stala osudnou optimalizace školství. Ale opravdu byla tenkrát těžká doba, takže do jisté míry to chápu.
V Kraslicích byla dva roky po zavření průmyslovky otevřena městská střední škola. To nepomohlo?
Ta nabízí strojírenské obory, ne přímo hudebního nástrojaře. Samozřejmě s touto školou máme vazby a nabízíme žákům praxi v Amati s tím, že ty šikovné rádi zaměstnáme. Fachmanů ubývá, někteří odcházejí pracovat do Německa a nahradit je není snadné, protože to poměrně dlouho trvá, než nový zaměstnanec začne řemeslo na potřebné úrovni zvládat.
Plánujete v nejbližší době nějaké významnější investice?
Pochopitelně, asi teď ale nebudu úplně konkrétní. Spíše chci zmínit, že neopomínáme náš závod v Hradci Králové, kam bychom také chtěli investovat. Dělají se tam cylindrové nástroje značky V. F. Červený s tradicí už od roku 1842. V Hradci máme velice šikovné lidi, chceme to tam proto dále rozvíjet a navyšovat kapacitu. Ale to je spíše věc, která by se měla letos připravit a realizovat v dalších letech. Britští majitelé chtějí v první řadě dát do pořádku sortiment, modelové řady, ceny, abychom měli atraktivní nástroje, z jejichž prodeje bude mít firma zisk, a hned potom budou následovat požadavky na investice.
Jak moc se jako výrazně exportní firma obáváte ukončení devizových intervencí České národní banky?
Já si osobně myslím, že Česká národní banka měla být aktivnější mezi roky 2001 až 2008, hlavně v posledních letech tohoto období, kdy posilování koruny bylo přehnané, velice razantní a tvrdé. Spekuluje se, že po skončení intervencí koruna spadne na 26 až 25 korun, a my s tím počítáme. Proto také budeme muset některé ceny zvedat. Zakázek máme spoustu, nestíháme vyrábět, takže by neměl být problém. Samozřejmě pokud by to posílení bylo prudké, myslím si, že by to všem exportérům přineslo problémy. Na druhou stranu bude pro lidi méně atraktivní pracovat v Německu.
