Nechci být tím, kdo jen sedí doma, říká vozíčkář, který se nevzdal sportu

  10:07aktualizováno  10:07
Stačí okamžik, a život člověka se obrátí naruby. Tuto zkušenost má za sebou Pavel Kovář z Ostrova na Karlovarsku. Před deseti lety utrpěl úraz, po kterém zůstal upoutaný na invalidní vozík. Zůstal ale dál aktivním sportovcem, kterým byl po celý život. A o svém osudu neváhá vyprávět ostatním.

Pavel Kovář z Ostrova je po úrazu už deset let upoutaný na invalidní vozík. I přes hendikep je mu sport vším, jen z basketbalu přešel na handbike. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Můžete popsat, co se vám stalo?
Stalo se mi to 2. srpna 2009, když jsem se šel vykoupat do lomu u Karlových Varů. Nehodu jsem měl při rozběhu do vody, kam jsem chtěl skočit namáčecí šipku. Do toho ale připlavali nějací lidé, a protože jsem jim nechtěl skočit na hlavu, zamířil jsem trochu do strany. Nečekal jsem ale, že tam bude málo vody. Vlítl jsem celou vahou 94 kilo na hlavu do nějakých 30 – 40 centimetrů vody. A praskl mi krční obratel C5. Hned ve vodě jsem tedy kompletně ochrnul. Jen jsem viděl a mohl jsem dýchat. Jenomže jsem byl zrovna hlavou dolů, takže jsem se topil, což si bohužel celé pamatuji. Připadalo mi to jako strašně dlouho. Viděl jsem, jak to bývá ve filmech, to světlo na konci tunelu. Už jsem čekal konec, ale v tu chvíli mě vylovil kamarád.

Takže to nebyla taková ta klasická mladická nerozvážnost, kdy někdo skáče v místech, kde to vůbec nezná?
Ne. Paradoxně mamka měla známého, který právě při skoku do vody zemřel. Takže mi celý život kladla na srdce, abych nikdy nikde neskákal. A já opravdu nikdy neskákal tam, kde to neznám. To, co jsem udělal před deseti lety, podle mého dělají úplně všichni. Nebyla to tedy ani mladická nerozvážnost, ani se to nestalo pod vlivem alkoholu, protože jsem dvě hodiny nato měl nastoupit na noční službu.

Pavel Kovář

34 let

  • Absolvoval Střední průmyslovou školu v Ostrově.
  • Pracoval u Celní správy v Karlových Varech.
  • 2. srpna 2009 po skoku do vody ochrnul.
  • V současné době závodí na handbiku.

Během sekundy se vám život obrátil úplně naruby. Jak jste se s tím srovnával?
Všechno mělo rychlý spád. Ze začátku bylo tolik změn, tolik starostí, že jsem si ani pořádně neuvědomoval, co se děje. Věděl jsem, že nechodím. To byl prvotní vjem. Ale ve finále je to oproti všem ostatním starostem v podstatě to nejmenší. Díky bohu mám kolem sebe skvělou rodinu a spoustu kamarádů. Hodně pomohlo i to, že jsem založením lehký flegmatik a optimista. Během prvního nejtěžšího týdne, kdy jsem ležel v Plzni na Lochotíně, jsme si uvědomili, že bude potřeba máknout.

Věděl jste od počátku, že váš stav je definitivní, nebo vám lékaři dávali nějakou naději?
Doktor mi natvrdo řekl, že pokud budu hýbat hlavou a zvednu ramena, bude to velké vítězství. Zázrak.

Dnes jste ale relativně pohyblivý. Je to pevnou vůlí, dobrou rehabilitací nebo tím, že jako sportovec jste chtěl dokázat, že to jde?
Asi všechno dohromady. Nemám úplně přerušenou míchu. Jen mi na ni zatlačil odštěpek kosti a jestli jsem to dobře pochopil, udělal na ní nějakou jizvu, a ta je příčinou mého ochrnutí. Díky operaci se podařilo odstranit tlak na míchu, ale celkově to dopadlo tak, jak to dopadlo. Takže za svůj současný stav vděčím tomu, že některé kanály míchy fungují, za druhé od začátku denně trénuji, posiluji, protahuji se, mám spousty fyzioterapie. Hlavní je nezdávat to.

Kdy jste si řekl, že budete znovu sportovat?
Měl jsem to v hlavě od samého počátku, protože sport miluju. Od dětství jsem plaval, běhal, jezdil na kole i na lyžích. Hrál jsem basketbal, dá se říct na nejvyšší amatérské úrovni. Proto jsem si říkal, že bych se chtěl k nějakému sportu vrátit. Ale netušil jsem, jaké možnosti sportu na vozíku jsou. Ze začátku jsem měl starosti už jenom s tím, abych se na něm naučil sedět, protože mi nefunguje stabilita trupu. Takže sport v tu chvíli nebyl úplně to hlavní. Byl jsem rád, že zvednu ruce a najím se. O návratu ke sportu jsem proto začal uvažovat asi čtyři roky po úraze.

Hned padla volba na handbike?
Měl jsem víc možností. Jednou byla obdoba petanque pro vozíčkáře. Existuje také takzvané kvadruragby, ale to je sport, který se mi kvůli agresivitě moc nelíbí. Nabízí se i paralukostřelba pro kvadruplegiky, hod kuželkou a právě handbike. Připadlo mi, že fyzicky nejtěžší je handbike. A já se potřeboval dostat do přírody, takže jsem spojil příjemné s užitečným. Miluju dřinu a miluju přírodu. Takže handbike byla jasná volba.

Fotogalerie

Začínal jste spíš rekreačně nebo hned sportovně?
Začal jsem rekreačně, ale s tím, že v mé rodině je profesionální cyklista Roman Kreuziger. Je to můj švagr. Takže jsem si říkal, že uvidím, jestli to vůbec půjde. Ale vidina soutěživosti ve mně vždy byla. Proto jsem si chtěl vyzkoušet kolo s tím, že uvidím, co z toho bude. A teď jsem ve stadiu, kdy na handbike závodím, letos jsem se dostal na první Světový pohár do Belgie. Každý sportovec se chce dostat na tu největší akci, takže i já bych se rád probojoval na mistrovství světa či paralympiádu. Je to sice můj cíl, ale neupínám se k tomu, že se to musí stát. Hlavně chci, aby mě sport bavil. A pomáhal mi i po zdravotní stránce. Když dnes přijdu na kontrolu k neurologovi, říká mi, že takového vozíčkáře – kvadruplegika nemá.

Pomáhal vám váš švagr v začátcích?
Pomáhá mi stále! Je to člověk, o kterém vím, že mi bude pomáhat i za x let. Pokud mě to bude bavit, je nakloněný tomu, že mi pomůže, co jen to půjde. Radí mi s nastavením kola, pomáhá mi s přípravou a ve finále i tím, že vidím jeho, jak trénuje. Je neskutečné vidět profesionála, jak maká. A i to mě žene kupředu.

Kromě toho, že makáte sám na sobě, se věnujete řekněme i osvětě. Vyprávíte dětem o možných rizicích. Myslíte si, že to má smysl? A budete v tom pokračovat?
No, vyprávím… Vyprávěl jsem zatím jednou. Jestli v tom budu pokračovat? Uvidím. Zatím mě nikdo neoslovil, ale je možné, že ano. Každopádně to na mě působilo tak, že pro děti bylo dost poučné vidět někoho relativně mladého na vozíku. Jak je nefunkční. Jak se takový průšvih může stát. Doufám, že to dětem v něčem pomohlo. Pomohlo to ostatně i mně. Mohl jsem jim říct svůj příběh.

Jak dlouho vám trvalo, než jste o svém osudu dokázal otevřeně mluvit s cizím člověkem?
Přiznám se, že s tímhle nemám absolutně žádný problém. Od začátku jsem říkal, že nebudu ten, kdo bude sedět doma. Co se stalo, stalo se, a lidé by měli vědět a vidět, že lidé jako já existují. A že se něco takového může stát prakticky komukoliv. Že je potřeba na sebe dávat pozor.

Nejčtenější

Režisér byl po inhalaci u pramene 40 minut bez kyslíku. Je v kritickém stavu

Záchrana muže, který se v Mariánských Lázních otrávil v šachtě, když inhaloval...

Režisér Jan Kačena (37) skončil po inhalaci výparů z Ferdinandova pramene v Mariánských Lázních ve velice vážném stavu...

Ztracený hoch s autismem spadl do řeky, vypátrali ho na poslední chvíli

Policista Petr Balog skočil pro chlapce do řeky Ohře.

Takřka na poslední chvíli se policii podařilo vypátrat autistického chlapce, který v neděli ujel rodičům ze zahrady na...

Bereme tři tisíce a Startky stojí čtyři koruny, zapsali dělníci roce 1978

Otec Vít Metoděj Kout ukazuje obsah časové schránky nalezené v nejvyšší kupoli...

Překvapení čekalo na tesaře při opravách nejstaršího pravoslavného svatostánku v republice. Cibule nejvyšší věže chrámu...

Muž pohlavně zneužíval děti svých známých a partnerek, říká žalobce

Jednapadesátiletý muž čelí obvinění ze znásilnění dětí. Obvinění od počátku...

Před plzeňským krajským soudem stanul jednapadesátiletý Ladislav P. obžalovaný z pohlavního zneužívání dětí na...

Muž nechal svého psa běhat na volno, kde neměl, zvíře pokousalo chlapce

Ilustrační snímek

Až na rok do vězení může jít majitel středoasijského pasteveckého psa z Karlovarska, který nechal zvíře pobíhat na...

Další z rubriky

V Karlovarském kraji prudce stoupl zájem o hornické památky

Prohlídka Rudé věži smrti, významné památky zapsané v UNESCO. (13. září 2019)

Krušnohorským městům v Karlovarském kraji stoupla během prázdninových měsíců návštěvnost. Pocítili to i správci...

Umí číst švabach, díky tomu rozplétá historii domů s unikátními krovy

Bývalý kastelán zámku Kynžvart Miloš Říha ovládá umění čtení ve švabachu. Díky...

S neskrývaným obdivem mluví bývalý kastelán zámku Kynžvart Miloš Říha o městě Cheb a jeho historii. Přestože zde jako...

Sbírka pomůže zachránit Rudou věž smrti, symbol utrpení muklů

Prohlídka Rudé věži smrti, významné památky zapsané v UNESCO. (13. září 2019)

V moderní mezinárodní památník se vzdělávacím centrem a pravidelným kulturním programem se má v budoucnu proměnit Rudá...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz