Za roli v inscenaci Andělé v Americe se Tomáš Havlínek dostal na širší nominaci na cenu Thálie, v anketě serveru i-divadlo je zase nominován na cenu v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon roku 2020+2021 (muzikál) za roli sloního muže v představení Elefantazie, kde hraje a zpívá po boku Tomáše Kluse.
Jak to tedy celé na západě Čech začalo?
V šesti letech jsem začal chodit na dramaťák na karlovarskou ZUŠ Antonína Dvořáka k paní Rottové. Jednak jsem byl trochu hyperaktivní a máma mě chtěla usměrnit, a také sama učila klavír o dvě patra výš, takže mě měla po ruce a pod dohledem. Tam to celé začalo.
A dál?
Později jsem se dostal do karlovarského Divadla Dagmar k Hance Frankové. Když mi bylo asi osm, potřebovali záskok do představení Bajky. Tam jsem přičichl k profesionálnějšímu divadlu – zjistil jsem, jaké to je odehrát skutečné představení pro diváky, a dokonce za to dostal i zaplaceno. A rozhodl jsem se, že se chci v životě živit uměním.
Uměním? Ne přímo divadlem?
Byla velká otázka, jestli herectví, nebo housle. Mamka mě jako dítě zapsala kromě dramaťáku také do houslí – také se učily na stejné škole. Ale asi i díky Hance Frankové zvítězilo divadlo.
Hlásil jste se tedy na hereckou konzervatoř po základní škole?
Hlásil jsem se na pražskou konzervatoř, byl jsem ve třetím kole, ale nakonec mě nevzali. Já jsem byl zklamán, maminka byla šťastná, že jí ve čtrnácti letech neodejdu zvlčit do Prahy. Místo toho jsem nastoupil na hudební gymnázium při Střední pedagogické škole v Karlových Varech. Vtipné bylo, že mi těsně před začátkem školního roku volali z konzervatoře, že jeden chlapec nenastoupil a jestli bych ještě neměl zájem. Nemohl jsem se rozhodnout. Moje maminka mi nikdy v životě moc věcí nezakazovala, ale v tuhle chvíli řekla, ať nastoupím na školu, na kterou mě vzali hned, a že jestli chci tak moc dělat herectví, tak ať se až po střední hlásím na DAMU. A bylo to velmi moudré rozhodnutí.
Proč?
Ve čtrnácti si nejste úplně jistí tím, co chcete v životě dělat a vůbec si nedovedete představit, co všechno herectví obnáší. A Divadlo Dagmar, ve kterém jsem nakonec hrál při celé střední, mi dalo strašně moc. Navíc jsem se kromě herectví při střední dál věnoval i houslím, a to bych se v Praze asi nedonutil.
Věnoval jste se tedy dál i hudbě?
Tím, že je máma klavíristka, tak mi dělala k houslím korepetitorku. Cvičit jsem tedy musel, nenechala mě to vzdát. Měla lepší páky než jiní rodiče. Tehdy mě to nebavilo, teď jsem za to rád. Ale po vší té vážné hudbě a hraní s orchestrem jsem začal přemýšlet, jak se dají housle využít jinak.
Třeba v rockové kapele?
Přesně tak. V Divadle Dagmar jsme nazkoušeli představení Já, Holden podle knihy J. D. Salingera Kdo chytá v žitě. Tam jsem se potkal s Jirkou Švecem, ze kterého se vyklubal kytarista a zpěvák. Pořídil jsem tedy elektrické housle, přibrali jsme ještě mého kamaráda na baskytaru, sehnali bubeníka a založili jsme kapelu Holden. Ta myslím byla jeden čas v Karlovarském kraji ve svém poprockovém žánru docela známá.
To ale, pokud vím, nebylo vaše poslední působení v kraji...
Následovala kapela Colorflash, ta vznikla také ještě v Karlových Varech. Další muzikanty jsem pak potkal v Praze na DAMU. Aktuálně působím v kapele Sépie z hor. Nedávno jsme měli křtít naše první CD s názvem Děj se Vůle Soží!, ale koronavirus nám to nedovolil. Nakonec budeme křtít 8. března v pražském Jazzdocku. Kdo ale chce, může si CD poslechnout online přes různé platformy. Je to takový underground jazz.
Zpátky však k vaší herecké kariéře. Po střední jste tedy nastoupil na vysněnou DAMU?
Ano, na obor činoherní herectví.
A po škole?
Tři roky jsem byl v angažmá v Českých Budějovicích. Nyní začínám čtvrtou sezonu v Městských divadlech pražských – tedy v divadle ABC, Rokoko a Komedie. A v současné době zkouším ještě Richarda III. v Dejvickém divadle.
Můžete vyjmenovat některé z vašich rolí?
Musím říct, že už v začátcích kariéry jsem měl štěstí na velké a krásné role. V první řadě bych pozval třeba na Hamleta, který měl premiéru loni v říjnu a kde mám tu čest hrát titulní roli. Dál třeba na inscenaci Revizor, kde jsem k vidění v roli Chlestakova. Hraji také v představení Andělé v Americe, díky kterému jsem se dostal i na širší nominaci na cenu Thálie. Nesmím zapomenout na Elefantazii v režii Davida Drábka, to je taková fantastická činohra s písněmi, kde mám spolu s Tomášem Klusem hlavní roli. Jsem za to velmi rád.
Jste k vidění na televizních obrazovkách?
Není to tak často jako v divadle. Člověk si musí vybrat, nedá se dělat oboje na vrcholové úrovni. Ale teď zrovna běží na ČT seriál Stíny v mlze, kde mám krásnou průběžnou roli – hraju kolegu Jaroslava Plesla z orchestru. Dříve jsem točil hodně s Robertem Sedláčkem – to byly třeba filmy Jan Palach a nebo série Bohéma. Každoročně mě také diváci mohou v televizi vidět v pohádce Řachanda jako zlého prince Jaromíra. Pracoval jsem i na několika zahraničních projektech. A aktuálně natáčím internetový seriál s tvůrci Skoro na mizině, jedná se o takový nekorektní internetový seriál s názvem Liga mužské moudrosti.
Zvládáte při tom všem navštěvovat ještě vaše rodné Karlovy Vary?
Mám tam stále maminku, a jelikož mám malou dceru, tak se snažím do Varů jezdit co nejčastěji.
Jak vnímáte místní divadelní kulturu?
Stálý soubor, který kdysi býval v Karlových Varech, měl velké kvality. Prošlo jím spousta skvělých herců. Chodil jsem tu do divadla už jako dítě. Jenomže byl rozpuštěn a začala fungovat jenom stagiona. Pak už to tu bylo s kulturou všelijaké. Na DAMU jsme měli předmět s názvem divadelní vnímání a na tom jsme si povídali o svých krajích a městech a o tom, jaká je v nich divadelní kultura. A já neměl moc o čem mluvit.
Měl jste touhu to změnit?
Po studiích na DAMU jsem chvíli měl tendenci se sem vrátit a pomoci místní situaci. Bylo to ve chvílích, kdy se Činohra Karlovarského městského divadla pod vedením Jiřího Seydlera snažila alespoň částečně vzchopit. Nakonec to ale nedopadlo a já nastoupil do Budějovic.
A jak současné fungování místní činohry vnímáte?
To, že aktuálně činohra Karlovarského městského divadla produkuje inscenace spolu se Západočeským divadlem v Chebu, je asi to nejlepší, co může v tuto chvíli být. Chebské divadlo má skvělou úroveň. Divákům to dá více než zájezdy pražských soukromých divadel. Jasně, že karlovarské divadlo by si zasloužilo svůj vlastní soubor a vlastní tvorbu. Je to jedno z nejkrásnějších divadel v České republice. Ale zatím k tomu nejsou vhodné podmínky.
Říkal jste, že už sám jste rodič. Co jednou řeknete svojí dceři, pokud by se chtěla také živit uměním?
Kdybych ji od toho odrazoval, byl bych pokrytec. Je to dcera dvou vcelku úspěšných herců. Patrně k tomu tedy přičichne. Dokonce už za sebou jednu komerční roli má, a to jsou jí jen dva roky. Hyperaktivní je po mě. Nemám pocit, že bych vedl nějaký strašlivý život kvůli tomu, že se živím jako herec. Pokud to tak bude chtít také, bude to na ní.
