Když kolem roku 2009 začala vznikat Stavební huť Hartenberg, byla to vlastně trochu z nouze ctnost. Kolem kastelána hradu Bedřicha Loose se začala rodit parta lidí ze sociálně slabších lokalit, která pomáhala při obnově vyhořelého a zříceného hradu. Postupem času se však z této skupiny stali zruční řemeslnici a odborníci na obnovu historických památek, které je dnes možné vidět při práci na mnoha místech regionu i mimo něj.
Stavební huť Hartenberg
|
Dá se tedy zjednodušeně říct, že se z party HIC stali odborníci na památky?
Ano, je to tak. Kluci získali spoustu zkušeností a dovedností. Práce je baví, a tak dnes mají na svém kontě nejen řadu obnovených či staticky zajištěných památek, ale také už i několik ocenění za svou práci. Jsou schopni dělat v dobré kvalitě věci, jako jsou klenební systémy, uplatnit původní řemeslné postupy, realizovat injektáže či statická zajištění. Prostě práce, které běžné stavební firmy nedělají.
Jdeme do všeho naplno a objektům se snažíme dát to nejlepší, co dokážeme. Třeba když se podíváte tady Andělské Hoře na druhou hradní bránu, chyběly zde nároží či kamenná zeď nad cisternou a dnes jsou citlivě doplněny tak, že ani nepoznáte, že nejsou původní. Takových míst najdete v celém areálu hradu celou řadu, podobné je to i na ostatních památkách, kde pracujeme.
V regionu pracujete zhruba na desítce objektů. Který, s výjimkou Hartenbergu, vám nejvíce přirostl k srdci?
Andělskou Horu mám já osobně pod kůží už od dětství. Vyrůstal jsem v Karlových Varech, takže patřila k pravidelným cílům výšlapů, klukovských expedic i rodinných výletů. Je to krajinná dominanta a vlastně „můj první“ hrad, takže je to moje srdeční záležitost a jsem rád, že tady můžeme být a dávat ji postupně dohromady. Na druhou stranu musím říct, že všechny památky, na kterých pracujeme, jsou jedinečné a máme je rádi. Památky jsou úžasné v tom, že každá z nich má svůj příběh a specifikum. Nejsou to unifikované stavby a ke každé je možné říct spoustu zajímavostí.
Když už jsme na Andělské Hoře, jak bude vypadat její stav, až hrad definitivně opustíte?
Základní projektová dokumentace počítá se zajištěním objektu. Plná dostavba či zastřešení jednotlivých objektů není v plánu. Základem je v první řadě bezpečnost objektu. Postupně proto pracujeme na všech objektech a ta nejproblematičtější místa stabilizujeme. Došlo k zajištění všech hlavních objektů. Na západním paláci jsme obnovili původní klenbu i zdivo, na donjonu došlo ke statickému zajištění torzálního zdiva, budou zde vyhlídková i odpočinková místa, naučné cedule i místa pro prezentaci.
Ale přece jenom vaše srdce asi nejvíce tíhne k Hartenbergu.
Hartenberg je náš domov a základna, všichni kluci se tam rádi vracejí. Myslím si, že Hartenberg je stále nedoceněnou památkou. I přes veškerou pozornost, které se jí za ta léta dostalo. Hrad je unikátní svým vývojem i stavební historií. Může se pochlubit osmi sty lety nepřetržitého obývání v exponované lokalitě. Tragický osud památky korunoval poválečný vývoj. Podepsalo se na něm jak vysídlení, hnědouhelná těžba, tak státní statky. To vše korunovalo opakované úmyslné zapálení objektu. Padl dokonce návrh na jeho kompletní likvidaci.
Z toho absolutně tristního stavu mravenčí prací kluků došlo k zajištění hradu a odstranění největších nebezpečí. Zajistili jsme severozápadní část velkého paláce, obnovili jsme první i druhé nadzemní podlaží, kapli...
Věříte, že dostanete Hartenberg do stavu před rokem 1985, kdy vyhořel?
Je to součást projektové dokumentace i naší vize. Má to však celou řadu ale. Například fakt, že jsme v seizmicky aktivní oblasti. Ve světových análech jsou zachycené tři měsíce dlouhé zemětřesné roje z roku 1824. Tehdy se v paláci objevily obrovské trhliny a jeho obyvatelé se báli o život. Sice se stav podařilo zajistit různými opěrkami a táhly, ale tyto pojistky vydržely jen do doby úmyslného zapálení hradu. Na severní straně se pak hrad zřítil až po základ. Každý si dokáže představit, jaká je práce obnovit třicetimetrovou stěnu.
Jenom odborný odhad na statické zajištění hlavního paláce předpokládá náklady na 70 až 80 milionů korun. Takže nás nečeká lehký úkol. Snažíme se vydělat si peníze prací na ostatních objektech. Vizi obnovy hradu se ale snažíme naplnit, bez pomoci to ale nemůžeme zvládnout.
Vychází vám snaha vydělat si na obnovu Hartenbergu jinde?
Ne vždy. Vždy se snažíme dát stavbě to, co dokážeme. A když je to nezbytné, neutíkáme. Takže se nám někdy „povede“ na stavbě i prodělat. Spousta věcí je pro nás navíc nových, nejsme si vždy úplně jistí. Ale na kluky jsem pyšný.
Stali jste se i vy průkopníky slepých uliček a metod pokusů a omylů?
Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Když jsme například obnovovali křížové klenby v samém srdci Hartenbergu, dělali jsme takovou práci vůbec poprvé. V té době nebyla dostupná žádná firma, která by byla schopná práci provést se všemi památkářskými stavebními i technickými atributy. My se to učili včetně skladby cihel v přechodových švech jednotlivých kleneb. Vše pro nás bylo nové. I proto jsme asi tři týdny šli úplně špatnou cestou. Takže jsme museli vše předělat. Ale beru to jako součást hledání cesty. Ne všechny postupy jsou odzkoušené. A když si uděláte inventuru všech řemesel v kraji, je to i logické.
Dostali jste se někdy do situace, kdy jste si řekli, že na práci nemáte?
Ve všech objektech, na kterých pracujeme, máme dobré partnerské vztahy. Problémy máme tam, kde už je to méně o památkách, statickém zajištění, původních řemeslných postupech a více o kooperaci s dalšími firmami a uplatněním dnes běžně užívaných materiálů a postupů. Tam mistři nejsme a učíme se za pochodu. Složitá pro nás byla třeba naposledy práce ve Valči, kde se potkávalo v jeden okamžik několik firem včetně elektro a vodoinstalace, vzduchotechniky či bezpečnostních prvků spolu se základním zajištěním konstrukcí.
Obnovovat historické památky není nic jednoduchého. Berete si mustr i od původních stavitelů?
Učíme se všude a ze všech zdrojů. Řemeslo před staletími bylo neporovnatelně někde jinde. Zdrojem informací jsou pro nás jak písemné záznamy, tak samotná stavba. Na té odhalujeme, jak to kdysi stavitelé mysleli a dělali. Je v tom obrovský kus respektu ke stavbě a řemeslu. Naštěstí řemesla v regionu rostou. Před 15 lety byl problém zavadit o tesaře se zkušenostmi v tomto oboru. Teď už je tady spousta kluků, kteří to dělají rádi, špičkově a s nasazením. Know-how a dovednost v regionu roste.
S jakými dalšími problémy se potýkáte?
S penězi. Vlastníci památek jsou zpravidla odkázáni na příspěvky a dotace, a pokud se financování zastaví nebo odloží jako například nyní v souvislosti s pandemií, je to problém. Děláme na několika stavbách, ale peníze k dispozici v tuhle chvíli prakticky žádný z vlastníků nemá. Kraj odložil uvolnění příspěvků na památky, což jsou první peníze, které jejich vlastníkům přicházejí, další peníze v rámci Programu záchrany architektonického dědictví přicházejí často až v září. A to je už čas pomalu zazimovat stavby.
Sice si s klukama děláme legraci, že se musí naučit být živi jen ze vzduchu a z radosti ze života, ale ženám doma to zatím neumějí vysvětlit! Teď ale vážně: Chtělo by to zamyslet se, jak by se dalo pomoci efektivitě v rámci obnovy památek v kraji, pomohlo by předfinancování či průběžné uvolňování prostředků v rámci jednotlivých programů.
