Školské poradenské zařízení, které by zajišťovalo komplexní speciálně pedagogickou a poradenskou péči dětem, žákům a studentům se speciálními vzdělávacími potřebami i jejich zákonným zástupcům a také školám a školským zařízením v regionu, však zatím chybí.
Tato služba je dosud dostupná pouze v Plzni, Praze, Českých Budějovicích nebo v Hradci Králové, kde jsou zřízené speciální školy pro žáky se sluchovým postižením a při nich existují také speciálně pedagogická centra. K nim se přidá i to v Sokolově.
„Chceme rozšířit a zkvalitnit naše služby,“ říká speciální pedagožka centra Adéla Křížová. S nápadem přišla ředitelka školy a centra. Odborníci by podle Křížové rádi vyšli vstříc rodičům, kteří doposud musejí dojíždět na specializovaná pracoviště v jiných částech republiky, aby jim tam bylo vypracováno doporučení, jak se sluchově postiženými dětmi dále pracovat. Ukázalo se, že to bez znalosti znakového jazyka nepůjde.
„Začali jsme se proto znakovému jazyku učit. Naše ředitelka oslovila Českou unii neslyšících. Její ředitel nám poskytl učitele, který začal vyučovat učitelky a speciální pedagožky ze Sokolova a Karlových Varů. Připravujeme se na to, že znakový jazyk začneme vyučovat a dále zprostředkovávat dětem,“ doplňuje Adéla Křížová.
Jak jste na tom se znakováním vy?
Dříve jsem se znakovat neučila. Všichni říkali, že je to ohromně těžké a že znakový jazyk má kromě jiných záludností i regionální odchylky - něco jako nářečí - a dosud není jednotný.
Je skutečně tak těžké naučit se znakovat?
Myslím si, že tak úplně těžké to není a vyzkoušet si to není vůbec špatné. Nějaké základy už máme.
Znakový jazyk má hodně nuancí. Jak těžké je udělat v ní přebrept?
Je to velice snadné. Znakový jazyk obnáší spoustu pohybů, pozic rukou, dlaní, prstů. Jen drobná odchylka může úplně změnit význam předávané informace. Navíc mluvčí používá celou horní polovinu těla, důležité je také například postavení hlavy.
Jak moc je znakový jazyk odlišný od mluveného slova?
Určité odlišnosti jsou. Znakový jazyk má svůj znakosled, který je trochu jiný než slovosled v českém jazyce. Některá slova se pak prezentují v přeneseném významu, spojují se tak, aby znaků nemuselo být tolik. Znakový jazyk je náročný na zapamatování. Vymysleli jsme si proto vlastní systém, kdy se navzájem natáčíme, a podle toho se učíme doma.
Simultánní překlad do znakové řeči je asi vrcholem umění. Jak dlouho trvá, než se k takovému mistrovství člověk propracuje?
Asi tak dlouho, jako naučit se jakýkoliv jiný mluvený jazyk.
To ale někomu může trvat celý život!
To může. Slyšela jsem, že naučit se jazyk tak, aby ho člověk mohl aktivně používat, trvá asi osm let každodenní práce. Znakový jazyk je komplikovanější v tom, že si mluvčí musí zapamatovat nejen pozice prstů, rukou, dlaní, ale i jejich pohyby včetně mimiky.
Na to zřejmě neexistuje žádný slovník, že?
Existují videa se psanou podobou jednotlivých slov.
Funguje znakový jazyk i jako esperanto? Domluví se rukama Čech s Němcem?
Ne. Je to český znakový jazyk. Ale to neznamená, že by se i přes různé národní odchylky nedokázali neslyšící z různých států domluvit. Základ je podobný.
Kolik sluchově postižených dětí je v Karlovarském kraji?
Statisticky podchycených jich na základě mapování terénu máme kolem tří desítek. Myslím si ale, že to není úplné číslo.
Chodí neslyšící děti a žáci do normálních škol, nebo spíš do škol speciálních?
Rodiče žáků a dětí, kteří mají tu možnost, odcházejí do regionů, kde jsou speciální školy pro sluchově postižené. Další možností je umístění dítěte do internátu, který existuje při některých školách pro sluchově postižené. Smyslem internátů je přiblížit žákům školy, do kterých nemohou pro vzdálenost svého bydliště denně jezdit domů. Zde však musí bydlet děti bez svých rodin. Což také není ideální. A část dětí a žáků se sluchovým postižením je inkludovaná v běžných základních a mateřských školách.
Jak těžké je pro děti, které jsou na běžných základních školách, zajistit kvalifikované učitele a asistenty?
Je to těžké. Učitelé a asistenti se to musí učit. Začíná se od nejjednodušších znaků. Učí se to podobně jako jiný cizí jazyk. Ale na druhou stranu se i sluchově postižení, kteří k tomu mají předpoklady, učí mluvenému projevu. Znakový jazyk přichází na řadu až v okamžiku, kdy není sluchově postižené dítě schopné domluvit se běžnou řečí. Roli samozřejmě hrají i rodiče. Ti vybírají komunikační systém, který pro své dítě upřednostňují.
Existuje nějaká možnost, že by v kraji vznikla speciální třída pro sluchově postižené děti?
Možná by k tomu mohlo dojít v Karlových Varech. Zatím bych ale raději nepředbíhala. Děláme vše pro to, aby taková třída vznikla. Zatím je vše v plenkách.
