„Dnes obloha se kaboní, jak zlopověstné znamení...“ Pesimistický text písničky Stáří Petra Hapky a Michala Horáčka mi běžel hlavou ve chvíli, kdy jsem za mírného deštíku ve čtvrtek v podvečer nasedal do vozu „festivalové“ hlídky karlovarské městské policie. Odráží snad potemnělé nebe náladu na festivalu?
Hlavním úkolem hlídky ve složení Stanislav Makovička a Roman Nečas (většinou ještě doplněné psem, ale ten pro tentokrát zůstal v kotci) je dohlížet na to, aby nejrůznější hudební produkce, kluby a bary v ulicích města nerušily ty, kterým podobné kratochvíle nevoní.
Pokuty za parkování, odtahy. Při festivalu výrazně roste počet přestupků |
První úkol byl ale na hony vzdálen této problematice. Ale ne problému, který rovněž po dobu Mezinárodního festivalu Karlovy Vary trápí obyvatele města, totiž parkování. A místo, kde jej strážníci řešili, bylo nanejvýš netradiční – Dvořákovy sady.
U zdi pod Zahradní ulicí totiž stálo „napáskovaných“ šest aut. Pro potřeby akce nazvané Roztančený festival mělo však povolení vjet do zelené oázy pouze jediné. A to jen za předpokladu, že vyloží náklad, a zase odjede.
„Kde tedy mám zapakovat?“ Univerzální otázka, kterou ten podvečer položil i zpěvák Dalibor Janda, jemuž patřilo jedno z vozidel. „Kdekoliv vám to umožňuje zákon,“ zazněla z úst Stanislava Makovičky stejně univerzální odpověď.
Ačkoliv vzniklý problém zpěváka s nezaměnitelným chraplákem mírně řečeno rozladil, lidé z jeho týmu auto záhy přeparkovali. A po hodině „vyjednávání“ zůstala v parku poslední dvě auta. Těmi se strážníci budou zabývat po víkendu.
Nepsaná dohoda
„Tak se pojedeme podívat, jak to vypadá na pěší zóně!“ zavelel po vyřešení „parkového“ problému Makovička. Na třídě T. G. Masaryka to kolem půl deváté večer vřelo. Davy lidí, fronty nadšenců před kinem Čas i hloučky těch, kteří se u řady stánků občerstvovali jídlem a pitím. A všude hudba.
„Domluveno?“ prohodil z okénka služebního vozu velitel hlídky k osazenstvu stánku, z něhož se linuly španělské rytmy. „Jasně!“ zazněla stejně stručná odpověď. „To jsou lidé, kteří nechtějí mít problémy a přistoupili na nepsanou dohodu. Pokud si kdokoliv bude stěžovat na hlučnost produkce, ztiší ji,“ vysvětlil podstatu krátkého rozhovoru Makovička.
Stejnou dohodu ctili i v jednom z klubů v pasáži. Ostatně hrozba tučné pokuty byla pro všechny podnikatele v centru města dost závažnou motivací.
První stížnost na hlučnou hudbu na sebe nechala dost dlouho čekat. Ve vysílačce se hlášení o ní ozvalo až před jedenáctou večerní. A shodou okolností směřovala k podniku, před nímž vedl Makovička výše popsaný stručný rozhovor.
„Tak přátelé, a je tady poslední písnička, děkujeme vám a přejeme hezký zbytek večera,“ ohlásil DJ do mikrofonu v okamžiku, kdy před stánek dojela hlídka strážníků. Přesně podle nepsané dohody. Bez řečí a bez problémů. „Kéž by takoví byli všichni,“ posteskl si Roman Nečas. Toho večera to ale vypadalo, že problémy nechce mít nikdo.
Další služby už tak klidné nebudou
Tedy až na řidiče krásného kabrioletu, který si noční cestu Karlovými Vary krátil Vřídelní ulicí. Vzhledem k tomu, že jeho auto nemělo loga oficiálních vozů festivalu ani označení taxi, bylo jasné, že v ulici podél říčky Teplé nemá co dělat. Zkratka ho přišla na pět set korun.
To už se ale zvolna chýlila dvanáctihodinová šichta festivalové hlídky ke svému konci. Nudná? Na oko možná. Rozhodně výjimečně klidná. Podvečerní deštík jakoby téměř veškeré problémy spláchl.
„Kéž by to tak klidné vydrželo až do konce festivalu!“ shodli se oba strážníci ve chvíli, kdy odcházeli na služebnu vyřídit nezbytné papírování. Do konce festivalu jim v pátek nad ránem zbývalo odsloužit ještě dvě takové služby. „A ty už tak klidné nebudou,“ troufl si po loňských zkušenostech odhadnout Makovička.
