Do svého rodiště se tento fenomén vrátí poprvé od roku 1888, kdy jej jeho vlastníci, rod Beaufort Spontin, převezl do svého nového rodového sídla v Bečově nad Teplou. Originál, jehož pojistná hodnota je podle znalců půl miliardy korun, však zůstane v trezorové místnosti bečovského zámku.
Do Belgie Národní památkový ústav poveze haptickou kopii vyrobenou v rámci výchovných aktivit správy Státního hradu a zámku Bečov ve slavkovské věznici a také novinku – prostorovou 3D vizualizaci.
Právě relikviář svatého Maura stojí za úzkou spoluprací Bečova a Florennes. Společná minulost dala v dubnu 2013 vzniknout smlouvě o partnerství. „V roce 2017 jsme úspěšně navrhli a obhájili projekt mezinárodní výstavy ve Florennes v rámci česko–valonské vládní spolupráce,“ řekl ke vzniku myšlenky prezentovat relikviář v místě jeho vzniku Tomáš Wizovský, kastelán Státního hradu a zámku Bečov.
Nejpozději letos by se tak měla výstava uskutečnit. Vedle samotného relikviáře se na ní bude prezentovat i hrad a zámek, město Bečov nad Teplou a v neposlední řadě také činnost Národního památkového ústavu.
„Vznikne tak zajímavá příležitost ohlédnout se za devíti stoletími společné historie,“ uvedl Wizovský. Smyslem výstavy je připomenout si peripetie této vzácné románské památky, její záchranu a excelentní restaurování.
„A zejména pak doprovodnou expozici a samotnou prezentaci relikviáře, který je jediným svého druhu drženým ve světských rukách, a včetně jeho silného příběhu veřejnosti,“ zdůraznil kastelán.
Zajímavé je podle jeho názoru i vyznění celé výstavy. „Chtěl bych, aby z ní byl patrný dojem, že z hlediska dějin je dnes víceméně už jedno, zda se památka momentálně nachází v České republice nebo v Belgii. Protože oba státy jsou součástí jednoho superstátního celku – Evropské unie. Nejdůležitější je, že relikviář nezanikl, je o něj dobře a odborně pečováno, jeho potenciál je dále rozvíjen a veřejnosti zpřístupněn,“ naznačil Tomáš Wizovský.
Primárním záměrem Národního památkového ústavu je uskutečnit výstavu v exteriérech.
„Pokud se nepodaří najít vhodné prostory, jsme připraveni zpracovat panelovou výstavu sestávající z jedenácti bannerů i do určeného interiéru. Vzhledem k tomu, že na výstavě nebudeme prezentovat originální památku, ale spíš připomínat její nevšední příběh, bude projekt doplňovat řada doprovodných aktivit včetně zmiňované 3D digitální vizualizace relikviáře, kterou pro tento účel na sklonku loňského roku nasnímala společnosti Naše historie,“ doplnil bečovský kastelán.
Originál relikviáře byl po roce 1985, kdy se jej podařilo objevit kriminalistům, několik měsíců v trezoru Státní banky československé, odkud se přestěhoval do Státních restaurátorských ateliérů na Pražském hradě. V polovině roku 1987 se relikviář opět vydal na cestu, tentokrát do Uměleckoprůmyslového muzea. Po náročném restaurování památky, která začala v roce 1991, se od listopadu 2000 do ledna 2001 relikviář ještě v nezkompletovaném stavu stal součástí výstavy ve Starém paláci Pražského hradu. Následně se dostal konečně zpět do Bečova.
Bečovský zámek v moderní historii opustil pouze dvakrát. Mezi listopadem 2010 a únorem 2011 jej vystavovali ve Vladislavském sále Pražského hradu. Do sídla českých prezidentů, tentokrát ovšem do Jízdárny hradu, se podíval ještě v prosinci 2014. Byl součástí výstavy Hrady a zámky objevované a opěvované. Zpět do Bečova se vrátil v březnu 2015.
„V nejbližších letech se za hradby hradu a zámku už nepodívá. Čeká jej pouze přesun v rámci areálu, a to ze stávající expozice v dolním zámku do nově vytvářených moderních muzejně–galerijních prostor horního zámku v takzvaných Pluhovských domech,“ dodal Tomáš Wizovský.
19. března 2015 |
