V kovové rakvi pod podlahou kostela odpočívá Sidonie z rodu Šliků.
Kdosi jí před stovkami let do ruky vtiskl modlitební knížku. „Šlechtice skutečně nenacházíme každý den,“ potvrzuje antropolog Andrej Shbat, který v podzemí pracuje.
Podle něj tato část kostela stráží ostatky více než dvou stovek lidí. Většinou se jedná o vysoce postavené a vážené měšťany, kteří měli právo po smrti spočinout na místě nejsvětějším.
„Sidonie Šliková žila na přelomu 16. a 17. století. Pohřbena byla přímo pod oltářem. Teprve v roce 1894 byly její ostatky přeneseny do této pohřební komory,“ konstatuje Shbat s tím, že nyní bude nutné upřesnit, která Sidonie Šliková v Chebu vlastně leží. „Jasno budeme mít, až se nám podaří zjistit její druhé jméno,“ doplňuje.
Kromě koster archeologové v rakvích objevili pozůstatky pohřebních rouch s knoflíky, vzorky středověké obuvi a řadu předmětů, které se tehdy zemřelým do hrobů běžně dávaly. „Například růžence, medailonky, křížky či věnečky z umělých květů,“ vypočítává archeolog Michal Beránek.
Přestože většina kosterních pozůstatků v kryptě už není v nejlepší kondici, odborníci z nich dokážou vyčíst řadu zajímavostí. Například jaké choroby člověka za života sužovaly. Příkladně Sidonie Šliková trpěla výrazným vybočením páteře, skoliózou.
Po prozkoumání, zadokumentování a roztřídění budou rakve pietně přemístěny do jedné z komor, která zůstane veřejnosti nepřístupná. Z celkem sedmi místností krypty by měly být zpřístupněny čtyři. Další bude k nahlédnutí. Právě zde by měla za kovovou mříží spočinout zrestaurovaná rakev s ostatky chebské šlechtičny.
„Vzhledem k tomu, že se zachovala neporušená lebka, bylo by možné provést rekonstrukci obličeje. Kromě rakve by si pak lidé mohli prohlédnout, jak pravděpodobně Sidonie Šliková vypadala,“ navrhuje antropolog Shbat.
To, zda se někdy lidé podívají do tváře chebské šlechtičny, však závisí hlavně na penězích.
