Podzimní porcelánový jarmark, který se tu koná 19. a 20. září, nabízí kromě porcelánu za výhodné ceny i komentované prohlídky. Každý, kdo přijde, tak může odkrýt tajemství výroby předmětů, za které se kdysi platilo zlatem.
Hned první pohled na areál továrny naznačuje, že tady se rodí porcelán. Vjezd tu stráží porcelánový plot, na budovách je několik obrazů z barevných porcelánových kachliček. Prohlídka začíná ve vzorkovně, kde si návštěvníci mohou prohlédnout to, co šikovné ruce zdejších zaměstnanců vytvořily v minulosti. Nechybí však ani současné moderní kolekce.
Porcelánka zkusí prorazit v Americe. Chce to hlavně praktické nádobí |
Pak už se otevřou dveře do výroby. Hned v první hale zaujme poloautomat na talíře. Z plátku hmoty zkušená točířka za chvilku vytvoří talíř. Za směnu jich zvládne až tři sta. Každý kus pak leží celý den na sádrové formě, která z porcelánu vytahuje vlhkost.
„Poté se ručně dočistí navlhčenou houbičkou a vypálí na teplotu kolem 980 stupňů. To je první výpal. Jakmile porcelán vychladne, naglazuje se a čeká jej druhý výpal, takzvaný ostrý. Tentokrát je v peci přibližně 1380 stupňů. Trvá přibližně týden, než je talíř hotový a může opustit brány závodu,“ ukazuje na regál s polotovary průvodkyně Jitka Hlouchová.
V další místnosti vznikají předměty nepravidelných tvarů, které není možné vytočit na hrnčířském kruhu. Vázy nejrůznějších tvarů, kabarety a další výrobky se tu odlévají do forem.
„Tohle je základ naší výroby, vše se tu dělá ručně,“ rozhlíží se průvodkyně po místnosti, kde jsou rozestavěné části sádrových forem i hotové polotovary. Jak se to dělá? Nejprve je nutné sestavit formu a pevně ji spojit. Do otvoru pak nalévá Marcela Pikrtová hustý roztok kaolinové hmoty.
Důslednost se cení
Nikde nesmí zůstat bublinka vzduchu. Po patnácti minutách už sádra odsála nadbytečnou vodu a vytvořil se střep. Je nutné ho z formy opatrně vyjmout a připravit do pece. V další části haly stojí stařičký unikát, šálková linka. Vyrábí tak tenké hrnky, že jsou po vypálení průsvitné. „To moderní mašiny neumí,“ bere průvodkyně do ruky vzorek, který vznikl na letitém stroji.
Předpálený porcelán se následně namáčí do glazury, která na něm po výpalu vytvoří sklovitý povrch. Díky tomu se stává nepropustným a pevným. Vypálený porcelán se dál zušlechťuje. Lepí se na něj obtisky a ručně se dekoruje zlatem, platinou, listry, barvami i kobaltem.
Recepci Grandhotelu Pupp zdobí unikátní nástěnné hodiny, váží 40 kilogramů |
„Do dekorační pece může jít výrobek několikrát. Nejprve se nanášejí a vypalují tisky a barvy, které potřebují největší žár, pak se postupně teplota snižuje. Samozřejmě platí úměra, že čím víc výpalů, tím je porcelán dražší,“ dodává Jitka Hlouchová.
Křehký zázrak, kterého se během výroby nesčetněkrát dotkla lidská ruka, opouští po nezbytné kontrole výrobní prostor. Míří do skladu a na pulty obchodů, aby se stal ozdobou interiérů.
Historie porcelánky
Vznik porcelánky v Loučkách se datuje do roku 1907, kdy americký podnikatel Benjamin Franklin Hunt začal budovat továrnu na místě bývalé parní cihelny. Díky blízkosti železnice, dostupnosti kvalitního kaolinu a dostatku dřeva na výpal se zdejší továrna stala uznávaným výrobcem porcelánu ve střední Evropě.
Ráda vracím do oběhu věci, které mají řemeslnou hodnotu, říká výtvarnice |
Po druhé světové válce a znárodnění se značka stává součástí Slavkovského porcelánu, později Karlovarského porcelánu. V rámci privatizace továrnu kupuje firma Leander, která jí dává svoje jméno.
V roce 2006 prodává Leander fabriku podnikateli Čižovovi, který celý závod kompletně zrekonstruuje a v roce 2010 mu vrátí původní jméno Rudolf Kämpf. Od roku 2022 je porcelánka Rudolf Kämpf součástí G. Benedikt Group, přední české skupiny spojující tradiční evropské porcelánky.
