Milan Brož z geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR měří společně s dětmi ze školy ve Skalné seismickou aktivitu Císařského pramene v přírodní rezervaci Soos. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Děti se přímo u pramene učily od vědců, samy vyvolaly malé zemětřesení

  • 0
Proč je Císařský pramen slaný, co způsobuje jeho barvu, proč se tvoří na kamenech kolem oranžový povlak a z jaké hloubky vyvěrá. To vše se dozvěděly děti ze Základní školy Skalná, které se vydaly na přírodovědnou vycházku do rezervace Soos. Navíc zjistily, z jakého důvodu je lokalita přírodní rezervace unikátní a také proč a jak se měří prameny v seismicky aktivních oblastech.

Vycházka se uskutečnila v rámci projektu, na němž spolupracuje Geofyzikální ústav Akademie věd ČR, město Skalná a ZŠ ve Skalné.

„Tohle je přenosný seismometr s vysoce citlivým snímačem. Teď se spojíme s družicí a změříme vlastnosti pramene. Například vydatnost. Říkáme, že tak měříme jeho seismický šum. A ten se může časem měnit,“ ukazuje Milan Brož z akademie věd na přístroj, který leží na obrubě Císařského pramene, nejteplejšího zdroje v Chebské pánvi. 

Obvykle zde vědci naměří přibližně 18 stupňů. V okolí pramene mohutně skrz vodu probublává kysličník uhličitý. „Ten není jedovatý, může být ale nebezpečný, protože vytlačuje vzduch. Když nefouká vítr, může být nad zemí možná dvacet centimetrů vysoká vrstva vzduchu, kde se nedá dýchat. Když se sem přiletí pták napít, často se udusí,“ vysvětluje správce rezervace Zdeněk Soukup.

Pak děti vyzkouší citlivost přístroje tím, že hromadně nadskočí. „Tak jsme tu vytvořili malé lokální zemětřesení,“ směje se Milan Brož a dodává, že Císařský pramen vědci sledují dlouhodobě. 

Měří nejen jeho vydatnost a hloubku, ale i množství kysličníku uhličitého. Naměřené hodnoty pak porovnávají s údaji z okolních seismických stanic.

„Před vznikem zemětřesení se může množství plynu zvýšit, může se změnit i jeho vydatnost. Při dlouhodobém sledování se pak údaje zanášejí do statistik a hledají se anomálie,“ dodává Brož.

Podle zástupce ředitelky Základní školy Skalná Jiřího Mesnera je cílem projektu, v jehož rámci vzniká ve skalenské základní škole geofyzikální centrum, seznámit děti s unikátní přírodní lokalitou, kde žijí. 

„A to nejen z hlediska kultury a historie, ale i geologie a geofyziky. My všichni žijeme v prostředí, které je velmi specifické. Jsou zde prameny, sopka, zažíváme tu zemětřesení. Proto chceme děti vtáhnout do poznávání okolí. Chceme, aby si vyzkoušely vědeckou činnost. Aby se zapojily do týmu, zkoumaly, bádaly, učily se spolupracovat a hlavně si vytvořily vztah k místu. Doufáme, že je to chytne a že si z projektu odnesou něco do budoucna. Třeba se právě tímto směrem bude orientovat jejich profesní dráha,“ konstatuje Jiří Mesner. 

Škola podle jeho slov oslovila žáky od 7. ročníku se zájmem o přírodní vědy. Pro projekt se tak podařilo vytvořit tým asi dvaceti dětí. Vedle výzkumné práce na ně čekají také exkurze. Pojedou například do Karlových Varů, navštíví doly, uvidí vrty.

„Projekt je zaměřený na děti, které by se měly vzdělávat v geofyzice, poznávat seismiku, prameny, místní geologii. Rádi bychom je podnítili k tomu, aby dělaly samostatná měření a věnovaly se práci, která s fenomény, které se v jejich okolí vyskytují, úzce souvisí. A my z akademie věd samozřejmě tak trochu doufáme, že by se někdo z nich mohl později této oblasti skutečně vědecky věnovat,“ dodává Milan Brož.