Zejména díky pozůstatkům poslední vulkanické činnosti u nás, především díky obrovskému množství minerálních pramenů a výronů hlubinných zemních plynů, se tak někdy Slavkovský les označuje za „Český Island“. Najdou se tady i místa, kde se příroda doslova vyřádila a nadělila nám přehršli množství přírodních zajímavostí na ploše pouhých pár stovek metrů čtverečných. Jedno z nich najdeme jen necelých pět kilometrů severně od Mariánských Lázní při silnici do Pramenů.
Přírodní rezervace Smraďoch
Místo, které by se dalo najít i poslepu, je pojmenované podle intenzivního zápachu, který se tady lesem šíří do všech stran a připomíná zkažená vejce nebo něco, co se slušný člověk zdráhá vyslovit nahlas. Ve skutečnosti se jedná o směs oxidu uhličitého a sirovodíku, které tady, v nadmořské výšce kolem osmi set metrů, vyvěrají jako pozůstatek někdejší sopečné činnosti.
Ve většině případů a zvláště za sucha je nesnadné, či vůbec nemožné, tyto vývěry odhalit, výjimkou jsou však rašeliniště, a to je právě případ Smraďochu. Ze země unikající plyny zde probublávají rašelinnými jezírky a bahnem, ve kterém vytvářejí roztomilé miniaturní kruhovité útvary, kterým lidé většinou říkají „bahenní sopky“, v řeči geologů se však jedná o mofety. Charakteristický zápach, který je cítit na velkou vzdálenost, dodává této směsi plynů sirovodík, který na rozdíl od oxidu uhličitého, jenž pochází z hlubin země, vzniká blízko povrchu vlivem sirných bakterií v prostředí rašeliniště.
Rezervace Smraďoch leží v oblasti tektonického zlomu a výrony plynů jsou jakýmsi posledním záchvěvem kdysi mohutné tektonické činnosti.
Na evropském kontinentu jsou mofety docela vzácným přírodním úkazem, v Karlovarském kraji máme to štěstí, že je najdeme hned na třech místech, všechna tři požívají statut státem chráněných přírodních rezervací. Kromě Smraďochu jsou to Milhostovské mofety na žlutě značené turistické cestě z Milhostova u Mariánských Lázní do Martinova a samozřejmě největší, nejznámější a nejnavštěvovanější Národní přírodní rezervace Soos u Františkových Lázní.
Jak si užít český Island. Slavkovský les ukrývá i nejhezčí rozhlednu |
Přírodní rezervace Smraďoch byla známá a navštěvovaná dávno dříve, než byla v roce 1968 oficiálně vyhlášená. Rozkládá se na ploše necelých 12 hektarů a kromě samotného rašeliniště s mofetovými poli jsou zde chráněné i vzácné rostliny, například rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), tučnice obecná (Pinguicula vulgaris), klikva bahenní (Vaccinium oxycoccos), šicha černá (Empetrum nigrum), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii) nebo kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum).
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Smraďoch patří k vůbec nejpřístupnějším rezervacím ve Slavkovském lese, z parkoviště při silnici do Pramenů sem vede zhruba 300 metrů dlouhá cesta upravená i pro vozíčkáře a maminky s kočárky a samotné rašeliniště zpřístupňuje asi 70 metrů dlouhý a rovněž bezbariérový dřevěný chodníček se dvěma informačními panely a vyhlídkami, ze kterých mohou návštěvníci ty slavné „bahenní sopky“ sledovat jako v biografu.
Farská kyselka
Jen něco málo přes 600 metrů severovýchodně od Smraďochu se nachází další z návštěvnických magnetů Slavkovského lesa – Farská kyselka. Voda, která podle všeobecného mínění patří k vůbec nejchutnějším mariánskolázeňským minerálkám, byla známá přinejmenším už v 17. století, kdy prameny na území spravované Tepelským klášterem v okolí Mariánských Lázní zkoumal a popsal patrně nejvýznamnější český učenec té doby Bohuslav Balbín (1621–1688).
Farská kyselka ve Slavkovském lese. Jedná se o jednu z nejchutnějších minerálek v regionu.
Pramen, který je vůbec nejvýše položenou kyselkou Slavkovského lesa (vyvěrá v nadmořské výšce 767 m), má celkem stabilní teplotu, která se celoročně pohybuje kolem sedmi stupňů, je dost vydatný (v roce 2019 naměřili 20 litrů za minutu) a má poměrně vysoký obsah oxidu uhličitého, který mu dodává vysokou perlivost a příjemnou chuť. Voda obsahuje slušné množství solí železa (26 miligramů na litr), které barví vodu v přilehlém jezírku a celé jeho okolí do zrzava, a zejména hořčíku (téměř 52 miligramy na litr), a proto se už před první světovou válkou a opakovaně v 80. letech minulého století uvažovalo o jejím přivedení do Mariánských Lázní pro využití k léčebným koupelím. K realizaci podobných projektů však nikdy nedošlo, a tak kdo chce ochutnat Farskou kyselku, musí si pro ni dojít osobně.
Minerální Slavkovský les. Přírodu raději chránit, ne ji schovávat, říká ochránce |
Vývěr Farské kyselky byl už před více než 120 roky upravený a dodnes je jímán v mělké vyzděné studánce s osmibokou dřevěnou obrubou, zastřešené malým dřevěným altánkem, odkud voda přepadem vytéká do malého jezírka. Původní dřevěný altán z konce 19. století prošel v průběhu uplynulých roků nepříliš podstatnými úpravami, jeho současná podoba je výsledkem úpravy místa v roce 2011, kdy byl také v blízkosti altánu postavený malý turistický přístřešek.
I toto místo je předmětem zájmu milovníků a znalců živé přírody. V jezírku, do kterého minerálka od pramene odtéká, totiž žije endemická rozsivka Pinnularia ferophila. Jednobuněčný, prostým okem neviditelný organismus se tady dokázal dokonale přizpůsobit na železo bohatému prostředí minerální vody. Až do roku 2007 bylo jezírko u Farské kyselky jediným známým místem výskytu této rozsivky na světě.
… a něco pro „záhadology“
Kromě turistů a přírodovědců vyhledávají oblast kolem Smraďochu i „záhadologové“. Jejich cílem je místo ležící asi kilometr severně od Farské kyselky, kde se jen pár metrů vlevo od silnice nacházejí pozůstatky středověkého kruhového tvrziště „Kaiserruhe“, datované do 14. století. Návštěvník bez archeologického vzdělání toho tady moc neuvidí, jen nepatrné zbytky nějakých valů, ezoterikové ale toto místo považují za „zajímavou druidskou sakrální stavbu z nějakého důvodu odpojenou od Země a napojenou přímo na Universum“, což určitě stojí za zamyšlení.
9. října 2015 |
