„Jelena se k nám dostala začátkem září. Narodila se v oboře, ale matka ji zřejmě kvůli těžkému porodu a následnému stresu odmítla. Navíc ani termín nebyl právě ideální. Kdyby byla v přírodě, zřejmě by zimu nepřežila nebo by skončila hodně oslabená,“ uvedla Markéta Hrušková, která se stala pro Jelenu náhradní matkou.
První dny jí nabízela mlezivo od krávy, která měla stejně staré tele. Pak Jelena přešla na mléko pro telata.
Laňka bojovala o život
„Bylo to náročné. Krmila jsem ji každé tři až čtyři hodiny, a to i v noci. Zkoušeli jsme jí nabízet i kozí mléko, ale neosvědčilo se,“ vypráví zvířecí záchranářka, která měla strach, že mládě dostane průjem a uhyne.
„Tahle komplikace skutečně přišla. Týdenní Jelena s onemocněním bojovala statečně, ale když jí byly asi dva týdny, přišla krize a museli jsme volat veterináře. Ten den ulehla a já se bála, že už nevstane,“ vzpomínala Hrušková.
„Naštěstí se nám povedlo ji postavit zpět na nohy a její zdravotní stav se začal zlepšovat,“ uvedla.
Přípravu stravy pro laňku přirovnává k chemické laboratoři. V mléce musela být prebiotika, probiotika, černý čaj i léky proti průjmu. Zvíře navíc dostávalo antibiotika. Navíc v teplém podzimu, kdy létala spousta much, bylo třeba jej vzhledem k průjmu neustále omývat. Aby střeva začala správně pracovat, musela se laňka co nejvíc pohybovat.
Granule, ale také mléko
„Byl to kolotoč. Umýt Jelenu, nakrmit ji a jít s ní na procházku. A za chvíli zase znova, krmit bylo třeba i v noci. Postupně se intervaly prodlužovaly, ale pro mne to znamenalo, že jsem se musela do kanceláře prakticky přestěhovat. Už jsem tu čtyři měsíce a jen tak to neskončí. Jelena sice žere granule, ale stále dostává mléko,“ řekla Markéta Hrušková. Do otevřených dveří kanceláře hned nahlíží i Jelena, která za svou adoptivní matkou chodí jako pes.
„Chodí se mnou všude, je schopná vlézt i do voliéry, když jdu krmit ptáky. Stále musím kontrolovat dveře. Když to neudělám, tak je se mnou okamžitě uvnitř,“ směje se.
S Jelenou má velké plány. Bude pomáhat při edukačních programech pro děti. Už ji na budoucí úkol připravuje. „Musí na sebe nechat sáhnout. Učím ji zvedat nohy kvůli úpravě spárků a strpět ohlávku, aby bylo možné ji převádět z místa na místo,“ podotkla Hrušková.
Zatím se jí to moc nelíbí, musím ji motivovat, nešetřit pochvalou a pamlsky. Tou nejlepší motivací a pochoutkou je pro ni aktuálně květák. „Takže pokud někdo bude chtít Jelenu navštívit, tak prosím s květákem,“ řekla s nadsázkou Hrušková.
Podle ní by však zvíře neměli návštěvníci sami krmit. S tím mají na Soosu neblahou zkušenost. Loni v létě jim totiž vinou návštěvníků, kteří jej nakrmili pečivem, uhynul kozel.
„Protože je to jediné mládě v našem stádečku zvířat, vyžaduje Jelena po ránu svou dávku pohybu a mazlení. Nejraději má, když ji poškrábu na krku a na tvářích. Pak se s ní musím proběhnout, to se honíme po areálu. Takže se rozhodně nenudím,“ dodala Markéta Hrušková.
