Dopis z odboru pro válečné veterány ministerstva obrany s osvědčením účastníka takzvaného třetího odboje dorazil jednasedmdesátiletému Ladislavu „Franku“ Nyklovi letos v říjnu.
„Řekl jsem pošťačce, že na ten dopis čekám přesně čtvrt století. Myslela si, že jsem se zbláznil,“ přiznal signatář Charty 77.
Ještě ten den si bývalý politický vězeň Ladislav Nykl dopřál malou oslavu. Koupil si mimořádně jedno pivo na oběd a jedno na večeři. Na víc mu ze skromného sedmitisícového důchodu nezbylo.
I to se ale může díky titulu změnit. Na základě zákona O účastnících odboje a odporu proti komunismu totiž může požádat o úpravu důchodu.
Udala ho zdravotní sestra, která našla okopírované provolání
Cesta k podpisu Charty 77 začala pro Ladislava Nykla právě v roce 1977, kdy pracoval v ostrovské nemocnici jako sálový sanitář. Počátkem roku se mu od dcery primářky gynekologie Milevy Jurčíkové dostalo do rukou Úvodní provolání Charty 77.
S jejími myšlenkami souhlasil. A tak začal při nočních směnách v nemocnici přes kopírovací papíry opisovat provolání. Začátkem léta jedna ze zdravotních sester našla okopírovaný materiál a hned ho udala.
„Ještě předtím jsem stačil poslat svůj podpis na Chartu 77 po jednom známém. Po odeslání podpisu v červnu 1977 mne zatkli a odvezli k výslechu do hlavní budovy Sboru národní bezpečnosti ve Varech. Estébáci z Prahy chtěli vědět, odkud znám Václava Havla, profesora Patočku a další chartisty. Nevěřili, že je osobně neznám, a tak mne sledovali,“ popsal Nykl počátky svého pronásledování v Karlových Varech, kde původně bydlel.
Následoval vyhazov z práce. Při vyklízení skříňky v ostrovské nemocnici na něj někteří soudruzi řvali a plivali, že zradil dělnickou třídu. Když odmítl vycestovat za „svými chlebodárci na Západ“, dozvěděl se, že se mu režim postará o „znechucení pobytu“ v tehdejším Československu.
Tramp musel skončit i s muzikou
Jako vedoucí trampské a country kapely musel skončit s muzikou. Nesměl na pódium. Na kemp Arizona u Tatrovic, kam jezdil jako šerif, na přání kamarádů také zapomněl. Někteří trampové chtěli mít konečně pokoj od neustálých prohlídek a nájezdů esenbáků a estébáků.
Několikrát byl na ulici napaden – obstoupili jej cizí muži, dva mu zkroutili ruce dozadu a ostatní se mu mlčky trefovali hlavně do břicha. Proto se odstěhoval z Karlových Varů do Horní Blatné.
Bývalý zdravotnický pracovník pak kácel stromy u Kovářské, myl nádobí a čistil záchody jako údržbář po hospodách. Nakonec se odstěhoval s maminkou do Chodova, kde v Chodosu dělal zámečníka a tahal těžká železa.
„V roce 1991 se mi v nemocnici v Ostrově omluvili a nabídli práci. V prostředí, kde zůstali někteří z lidí, kteří mne na příkaz STB vyhazovali, se ale nedalo pracovat,“ vzpomínal Nykl.
Postižené srdce a revmatickou horečku měl už z kriminálu. V devadesátých letech dostal ještě anginu pectoris. „Osm let jsem pracoval jako vrátný v Liasu Vintířov. Proto mám tak malý důchod,“ vysvětlil chartista.
Kromě dopisu čeká Nykla ještě uznání na slavnostním obřadu. Od ministra obrany Martina Stropnického převezme pamětní dekret a odznak.
