Ve stejné době mojí náctiletou mamku balil podobný zapálený PSák. Aby udělal dojem, vykládal jak se těší, až mu před samopal vleze diverzant.

Mamka se jen chabě namítla, že přece může střílet mimo. Prý "Proč bych to jako dělal?!?"

Toliko k místním obhájcům, že ti kluci měli rodiny a blablabla.

Nemám nic proti odškodnění jen by mě zajímalo jaké odškodnění dostali pozůstalí po obětech nacismu, měřme jedním metrem.

Stejné jako pozůstalí třeba po obetech divokého odsunu v červnu 1945.

Zajímalo by mě, co ten Milan Polčík dnes dělá, a zkusil bych s ním udělat rozhovor. Možná má dnes děti, možná i vnoučata, jak se asi dnes dívá na ten okamžik, kdy se rozhodl zastřelit tátu od rodiny při pokusu o útěk...

Snad si ho už vzalo peklo

Jedna věc je že ten zmetek střílel aby zabil a druhá je ta směšná almužna za život táty. To není žádné odškodnění, to je urážka.

Stejně bylo zajímavé, že jsme ten ráj bránili střílením těch, co chtěli ven. Člověk by si ty hrdiny spíš představovala, jak odrážejí hordy imperialistů, kteří nám chtějí vykoupit plné obchody a trousit mandelinky po polích.

Myslím, že ten pohraničník (Milan Polčík, jen ať tu jeho jméno zazní, ať si to přečte on nebo I jeho děti, ať se mají táty na co ptát) při vědomí, že je to ještě pěknej kus cesty k opravdové hranici - mohl klidně střílet po nohách. Střílet musel, zadržet musel, následky by jinak měl velmi fatální, za to ho tu nekamenujte, ale mohl toho nešťastníka "znehybnit", ne ZABÍT.

Nojo, jenomže lampasáci tehdy učili, že pokud si nejste jistý, že ho zastřelíte, máte střílet do vzduchu. "Jen" zraněný je problém.

Jediná cesta pro DDR-óny, tedy před "přestavbou" před r. 1988, byla přes Rumunsko a přeplavat Dunaj do dnešního Srbska, četl jsem, že se to několika lidem podařilo. Rumuni nebyli tak odporně loajální režimu a dalo se to. Proto mi taky říkali známí z NDR, že je už ani do Rumunska nechtějí pouštět. Po r. 1988 už to zase spíš šlo přes Maďarsko. Přes ČSSR a NDR to bylo vyloučeno. Vastně jeden člověk v 80. letech přeletěl rogalem nebo paraglidem z Pálavských vrchů do Rakouska, pak to zarazili. Dnešní mladí vůbec nevědí, co to byl za režim. Za Protektorátu se dalo spíš v noci v lese přejít hranici než za komunistického "ráje".

Nejen Dederoni, ale i můj kamarád takhle utekl.

Jen perlička. Když jsem studoval, tak jeden kámoš kolem 25 let, si vzal tornu a sedl v Brně na vlak směr Znojmo nebo Břeclav, to nehraje roli. Prý ho ve vlaku 3x kontrolovali VB jen pro to, že seděl ve vlaku, který seměřoval k hranicím komunistického "ráje". Jinak ve vesnicích kolem hranic samí STB-áci a příslušníci PSVB. Každého, kdo nebyl z jejich vesnice, okamžitě hlásili telefonem na VB.

Když jsem jezdil ke známým do Velenic, ve vlaku od Třeboně kontrolovali péesáci všechny cestující. Na silnici 5 km před Velenicemi strážní bouda, kontrola a výslech, kam a proč jedu. Když jsem řekl, že jedu autem do Velenic na vlak do Prahy, byl jsem hodně odezřelej.

Ještě hůř by dopadl ten PS-ák, pokud by mu dederón prchl za čáru. Kluci byly neustále pod tlakem z vyšších míst, proto se chovali tak. Byl někdo z nejvyšších míst za zvěrstv, co se děli na hranicích, aspoň obviněn, když už ne odsouzen ??? Nikdo, že ?

Ano, já vím, byl jsem na vojně sice ne u PS ale u PVOS s prověrkou PTZD. Strážní měli samozřejmě povinnost zastřelit každého, kdo neuposlechl výzvy. Měli jít sedět ti, co jim ty rozkazy dali. Ale to je výmluva. Dozorci koncentráků se taky vymlouvali, že dostávali příkazy shora. Skutečně statečný voják, křesťan, by určitě nestřílel, i když by za to šel sedět. Obětoval by se. Takových lidí je jak šafránu. Kdyby se v r. 1968 všichni svorně postavili proti Rusákům a nikdo by nepřijal žádnou funkci, tak by to mohli Rusáci zabalit. Ale jak známo většina lidí je úplatných a pro funkci, moc nad druhými a peníze udělají všechno.

S odškodněním nesouhlasím. Podivný týpek se pod rouškou noci toulal po zadrátované hranici. Byla studená válka. Co čekal? Kdyby to zkoušel u nich doma, sejmuli by je všechny.

Prý to nebylo na hranicích, ale 2km od hranic ......