Minerální prameny najdeme nejenom ve vyhlášených lázeňských městech, Mariánských a Františkových Lázních a Karlových Varech, ale i na řadě dalších míst, především v oblasti Slavkovského lesa. Místní lidé je odedávna pili a udržovali jako studánky, po druhé světové válce a odsunu Němců však upadaly do zapomnění, zanášely se a zanikaly. O jejich znovuobjevení a zprovoznění se až v posledních desetiletích minulého století postarala celkem malá hrstka místních nadšenců a ochránců přírody.
Místem, které se může pochlubit mimořádnou hojností minerálek, je jihozápadní úpatí Slavkovského lesa, kde se na poměrně malém území mezi Mariánskými Lázněmi a Lázněmi Kynžvart nachází hned několik desítek pramenů. Ke čtyřem z nich vede v roce 2008 vybudovaná Naučná stezka Kynžvartské kyselky. Začíná zhruba půl druhého kilometru jihozápadně od centra Lázní Kynžvart na místě, kde doleva odbočuje lesní cesta, u které je umístěná informační tabule.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Návštěvníkům se zde, kromě jiného, dostane stručného poučení, jaké vody vlastně můžeme považovat za minerální a čím se liší od vody, která nám teče doma z kohoutku. Stručně řečeno je za minerální vodu považovaná každá přirozeně se vyskytující spodní voda, která obsahuje v jednom litru minimálně buď jeden gram rozpuštěných pevných látek, nebo 1 gram rozpuštěného kysličníku uhličitého, případně některý ze zdraví prospěšných chemických prvků, jako jsou jód, fluor, křemík, síra a další.
Jezevčí pramen
Stezka vede nejprve po pohodlné šotolinové cestě vzrostlým listnatým lesem asi půl kilometru až na rozcestí na okraji otevřené louky, kde odbočuje doprava a mírně do kopce neudržovaná lesní cesta, ze které po dalších asi dvou stech metrech odbočuje doleva pěšina k Jezevčímu prameni.
Místo vývěru se kdysi nacházelo na zemědělsky obhospodařované svažité „Velké louce“, která však po druhé světové válce a odsunu zdejšího obyvatelstva přestala být využívaná a dnes je silně podmáčená a zarostlá neudržovaným náletovým lesem. Cesta k prameni proto vede zčásti po dřevěných můstcích a schodech, pohyb zde zejména po dešti vyžaduje dost opatrnosti.
Výlet za Smraďochem do Slavkovského lesa. Kde zápach nevadí, ale láká |
Na dlouhá léta zapomenutý pramen byl znovuobjevený a vyčištěný až v roce 1985 a v roce 2007 pak byla rozpadající se dřevěná jímka nahrazená současnou osmistěnnou kameninovou studánkou a zakrytá dřevěnou stříškou. Podle posledního měření obsahuje Jezevčí pramen 2100 miligramů kysličníku uhličitého na litr a podle rezavého zabarvení potůčku, který od pramene vytéká, se dá soudit na silný obsah železa. Kvalita vody zde (ani u většiny dalších pramenů) není sledovaná, a záleží tedy na každém, zda se jí odváží napít (autor článku to přežil).
Liščí prameny
Na cestě k dalším pramenům je třeba vrátit se zpátky na rozcestí a pokračovat pak po okraji louky a dál podle značení lesem asi 300 metrů. Oba Liščí prameny vyvěrají jen pár centimetrů vedle sebe v hluboce zaříznutém údolí bezejmenného potoka v původních dřevěných čtvercových jímáních, která dokládají využívání této minerálky dávno před druhou světovou válkou. Jejich znovuoživení v roce 2001 bylo poměrně složitou akcí, při které bylo třeba odklonit potok do nového koryta, aby se zabránilo častému zanášení pramenů bahnem. V roce 2007 pak byly prameny, které obsahují 1960 miligramů kysličníku uhličitého na litr, zastřešeny na ochranu před padajícím listím.
Kančí pramen
Poslední ze čtyř pramenů na naučné stezce byl objevený v roce 2002 jen pár metrů od Liščích pramenů na místě, kde pátrači v ovzduší zaznamenali velký výskyt plynného kysličníku uhličitého. Při výkopových pracích pak ke svému překvapení objevili hluboko v zemi zapuštěný dřevěný soudek, který dokládal, že i tato kyselka byla v minulosti jímána. Pramen, který do té doby nebyl v odborné literatuře popsán, pak nálezci pojmenovali podle toho, že při jeho odkrývání museli celé široké okolí rozrýt jako divoká prasata.
Zaječí pramen
Do skupiny kynžvartských kyselek se „zvířecími“ názvy patří i Zaječí pramen, který se nachází asi 800 metrů jižně od začátku naučné stezky na okraji rozlehlé pastviny slabých 200 metrů vpravo od silnice. Je zachycený do celkem vysoko nad úroveň terénu vystupujícího dutého kmenu stromu a zakrytý dřevěnou stříškou. Je sice se slušnou přesností zakreslený na mapách (mapy.cz), ale nehledá se zrovna nejlépe, nevede k němu žádná cesta a kvůli divoké náletové zeleni kolem ani není do poslední chvíle vidět. Nejspíš i proto není právě často navštěvovaný a udržovaný a od případných ochutnávek odrazuje i bezprostřední blízkost stád pasoucího se dobytka.
Medvědí pramen
V zalesněném svahu nad železniční tratí z Chebu do Mariánských Lázní najdeme i další prameny pojmenované podle zvěře – Myší, Vlčí, Srnčí a naposledy Medvědí. Ten vyvěrá už na katastru města Mariánských Lázní asi 700 metrů severně nad starým židovským hřbitovem při žlutě značené Metternichově cestě.
První zprávy o něm pocházejí z doby před první světovou válkou a jeho popularita nezanikla ani po druhé světové válce. V roce 1960 byla u pramene postavena pískovcová socha medvěda od mariánskolázeňského sochaře Vítězslava Eibla a v roce 1974 dřevěný altán, ale počátkem 80. let pramen začal slábnout, až roku 1985 úplně zanikl. Současně se však pár desítek metrů výše u Medvědího potoka objevil nový pramínek, který nejdříve dostal jméno Medvídě, ale postupně původní Medvědí pramen zcela nahradil.
9. října 2015 |
