Do Skoků u Žlutic se Jiří Schierl vypravil coby zhruba třicetiletý, a to někdy na počátku devadesátých let. Do kdysi významného poutního místa jej přivedla mapa, v níž objevil kostel Navštívení Panny Marie, o kterém do té doby nic nevěděl. „To bylo moje první setkání se Skoky,“ říká Jiří Schierl, předseda spolku Pod střechou, který bezmála čtrnáct let navrací do bývalé vsi život.
Jak na vás tehdy místo působilo?
Musím přiznat, že když jsem byl ve Skocích poprvé, překvapilo mě, že tam uprostřed přírody stojí takový velký kostel. Ale v té době na mě Skoky ještě tak silně nezapůsobily.
Kdy to přišlo?
Skoky si mě získávaly postupně, tím, jak jsem začal odhalovat jejich tajemství a jak na mě působil zdejší genius loci. Ta směs tajemna, klidu, víry, přírody, nádhera barokního kostela, pohnutá historie místa a lidí, kteří se zde setkávají, ta vás dříve nebo později osloví a Skoky si vás k sobě přitáhnou.
Kdy jste se dozvěděl, že Skoky byly hodně významným poutním místem?
To jsem se dozvěděl až relativně pozdě, protože to bylo v době, kdy jsme se začali o Skoky zajímat po události, kdy bylo toto poutní místo v roce 2006 těžce poškozeno zloději. Začali jsme zjišťovat, co je to za místo, jak je významné a zapomenuté. To nás zaujalo a svým způsobem nás to ke Skokům také přitáhlo.
Napadlo vás právě v tu chvíli Skoky opět oživit?
V první fázi šlo vlastně jen o záchranu kostela, stavby jako památky. To, že jsme začali přemýšlet o nějakém oživení, vyplynulo z prvního záměru. Místo bylo tenkrát téměř opuštěné a zapomenuté, po většinu roku bez lidí a bez života. Zachraňovat památku, která je bez života, je obtížné a do jisté míry nesmyslné. Proto vznikl projekt Živé Skoky a jeho realizace je dnes hlavní aktivitou našeho spolku.
Jak dlouho už na tom spolek pracuje?
Začali jsme vlastně už na konci roku 2006, kdy jsme iniciovali záchranu kostela, v roce 2007 jsme navázali Živými Skoky. To jsou taková data, která počítáme jako počátek našich aktivit.
Kdo jsou lidé, kteří jsou součástí spolku?
V našem spolku jsou různí lidé jak z regionu, tak i ze vzdálenějších míst. Samozřejmě pro většinu z nich Skoky znamenají opravdu hodně a je to pro ně srdeční záležitost.
Jiří Schierl a Skoky
|
Jak spolek vznikl?
Spolek vznikl v roce 2006 v Toužimi a my jsme chtěli řešit tehdejší toužimské problémy kolem kultury, památek a cestovního ruchu. Ke Skokům jsme se dostali právě přes památky. Když ale došlo na konci roku 2006 k těžké devastaci střešních konstrukcí kostela kvůli zlodějům, tak jsme se rozhodli pomoci vlastníkovi, tepelskému klášteru, s jeho záchranou. Všichni viděli, jak beznadějná situace tam je a my si řekli, že to zkusíme.
Jaké byly začátky?
Začátky nebyly až tak těžké, postačilo přesvědčit zainteresované strany a s podporou medií rozjet kampaň na záchranu kostela. Podařilo se pro klášter získat finanční podporu od krajských i státních institucí, tedy ministerstva kultury, Karlovarského kraje a přispěli i dárci jak od nás, tak ze sousedního Německa. Oživení kostela a místa, tedy realizace Živých Skoků, již tak snadná nebyla a není dodnes. Místo je opuštěné, uprostřed divoké přírody mimo civilizaci, není tam vlastně ani normální přístup, není tam elektřina a kromě kostela ani žádné zázemí. Jen díky dobrovolníkům a nadšení se daří poutní místo oživovat.
Kdo všechno spolku s obnovou místa pomáhá?
Ve spolku nás moc není, ačkoli jsme teď členství rozšířili o poutní bratrstvo. Spolek v podstatě funguje jako takový organizátor. Všechny a hlavně pracovní aktivity, které se tam uskutečňují, jsou založené na čistě dobrovolnické a neziskové bázi. Díky dobrovolníkům jsme vůbec schopní, ve Skocích život nějakým způsobem udržet. A samozřejmě i díky všem, kteří do Skoků přicházejí. Důležitá je také finanční podpora okolních obcí, města Bochova a Žlutic Karlovarského kraje, Nadace Život umělce nebo Českého hudebního fondu a jednotlivých dárců.
Co už se za ta léta podařilo?
Podařil se především náš prvotní záměr, tedy fyzicky zachránit kostel před úplným zánikem. Ale asi naším největším úspěchem je to, že se na místo vrátil život. Dnes jej navštěvuje až pět tisíc lidí ročně, dělají se tam jak duchovní, tak kulturní a společenské aktivity. Je to takové místo setkávání všech lidí. Pro další rozvoj aktivit bylo důležité získat bývalý hostinec a pozemky, to se také podařilo.
Znamená to podle vás, že se tradice poutního místa obnovuje, nebo vlastně nikdy nezanikla?
Poutní tradice Skoků v podstatě nikdy nezanikla. Dvě poutě ročně se tam udržovaly i v době, kdy byl kostel nepřístupný kvůli pokračující devastaci, ale díky působení našeho spolku se nám podařilo aktivity podstatně rozšířit, a tím vlastně tradici dále rozvíjet.
Čeho byste chtěli dosáhnout?
V případě Skoků bychom chtěli dosáhnout toho, aby byly plnohodnotným poutním místem s odpovídajícím zázemím a aby to v nich žilo. Naším velkým přáním je, aby byl kostel zrestaurovaný do původní barokní krásy, bývalý hostinec se stal zázemím pro dobrovolníky a návštěvníky, aby zanedbané okolí kostela a celá zaniklá ves byly upravené. Byli bychom rádi i za lepší dostupnost místa a také za elektřinu. To jsou naše cíle.
