Ropušího kamene si všimla Růžena Gregorová z Geologicko-paleontologického oddělení Moravského zemského muzea, která se ropušími kameny zabývá. Paleontologové až v novověku zjistili, že ve skutečnosti jde o zkamenělý zub druhohorní ryby.
Podle kastelána zámku a hradu Bečov Tomáše Wizovského byl objev dílem náhody.
 |
„Paní Gregorová sledovala záběry v televizi z ukládání ostatků do relikviáře sv. Maura a všimla si jednoho z kamenů, který relikviář zdobí. Hned druhý den se s námi spojila. Její domněnka se pak potvrdila,“ popsal Wizovský.
Jak Gregorová uvedla, ve středověku, kdy ještě lidé neznali původ zkamenělin, nacházeli nejrůznější pozůstatky života z minulosti a hledali pro ně vysvětlení.
Zuby pravěké ryby Scheenstia mají kulovitý tvar, protože byly uzpůsobeny k drcení vápenných schránek vodních živočichů. Zřejmě ale lidem připomínaly boule na hlavě ropuchy, a tak se vžila představa, že vznikají v hlavách starých ropuch.
Ropušímu kameni se ve středověku připisovaly léčivé účinky, měl také nositele chránit před jedy, podle pověr uměl jed detekovat a neutralizovat. Proto se ropuší kameny používaly v prstenech panovníků.
Nález v Bečově je ale v mnoha ohledech významnější a podle Gregorové jde o senzaci. „V anglických sbírkách jsou zachovány prsteny, které obsahují ropuší kameny, ale nejstarší je ze 14. století a všechny ostatní jsou mladší, 16. nebo 17. století. V 18. století pak už tento mýtus odeznívá,“ popsala Gregorová.
Dva ropuší kameny zjistila Gregorová i na koruně, kterou byl v roce 1349 korunován Karel IV. v německých Cáchách králem Svaté říše římské. Nález na relikviáři v Bečově, který pochází z první čtvrtiny 13. století, je ale zatím nejstarším potvrzeným nálezem ropušího kamene.
Relikviář sv. Maura nyní prochází odborným čištěním, které provádí restaurátor Andrej Šumbera. Ten také po upozornění, že by jeden z kamenů mohl být ropuším kamenem, asi centimetrový objekt z výzdoby vyndal, aby mohl být podroben detailnímu zkoumání. Po otočení bylo pod mikroskopem jasně vidět, že nejde o přírodní minerál, ale o zub, který je zvenku obalen sklovinou a uvnitř má výduť. Po potvrzení byl ropuší kámen vrácen zpět mezi ostatní drahokamy na relikviáři.
Na zámku už je vše připraveno
V Bečově právě vrcholí přípravy na opětovné zpřístupnění relikviáře sv. Maura. Jedna z nejvzácnějších movitých památek na českém území se přestěhuje do nových prostor v Pluhovských domech, kde vzniká také nová expozice.
„Relikviář bude v unikátní bezpečnostní vitríně. Veřejnosti by měla být památka zpřístupněna 24. listopadu,“ řekl kastelán zámku a hradu Bečov Tomáš Wizovský.
„Momentálně jsme ve velkém finále, připravují se přístupové komunikace, v expozici vrcholí práce a připravuje se kolaudace,“ uvedl Wizovský.
Bezpečnostní vitrínu pro relikviář sv. Maura vytvořila podle něj společnost Lotech. „Je to etablovaná česká firma, která vytvořila momentálně nejbezpečnější vitrínu na českém území. Celá prostora je klimatizována, řízena a monitorována,“ popsal.
Trezorová vitrína váží několik tun a podlaha místnosti, ve které se nachází, musela být kvůli tomu speciálně zpevněna. Vitrína je protkaná moderní elektronikou, měla by zajistit maximální bezpečnost, ale také optimální podmínky pro relikviář.
Relikviář, tedy obdélníková schránka na ostatky svatých, má rozměry 140 krát 42 centimetrů a je 65 centimetrů vysoká. Zdobí ji 12 reliéfů, pozlacených stříbrných sošek, drahokamy a polodrahokamy, filigrány. Jedná se o druhou nejvzácnější zlatnickou památku po korunovačních klenotech a nejvýznamnější románskou klenotnickou památku na českém území.
Ve vitríně bude schránku z počátku 13. století chránit masivní ocelová konstrukce a více než tři centimetry tlusté sklo.
Relikviář byl dosud umístěn v bečovském zámku. Nyní ho návštěvníci uvidí v takzvaných Pluhovských domech, jejichž přestavba v současné době vrcholí. Celkové náklady na zpřístupnění památky, zahrnující rekonstrukci renesančního paláce nebo přípravu expozic, jsou 250 milionů korun.
Relikviář svatého Maura však není jediným pokladem, který budou Pluhovské domy uchovávat. Součástí expozice bude i unikátní historická sbírka alkoholických nápojů z 19. století, která byla v 80. letech 20. století objevena společně s relikviářem. Sbírka je stále v dobré kondici a odborníci se shodují, že svojí cenou snese srovnání s lahvemi šampaňského vylovenými z Titaniku.
