„Před lety se podařilo objevit v jedné z truhlic tajnou schránku. Stačilo při čištění náhodou posunout jednu z kazet a našli jsme něco, co nám roky unikalo. Ve schránce bylo několik osobních dokumentů, fotografie na skle, pohlednice, zbrojní pas a škapulíře. Objev je důkazem, že i důvěrně známé věci mohou překvapit,“ vzpomínal kastelán Tomáš Wizovský.
O tom, že uklízet je potřeba, by mohlo vyprávět i neprůstřelné bezpečnostní sklo strážící relikviář sv. Maura. Na jeho hladké ploše se objevují stopy prstů, někdy i celých dlaní návštěvníků. Těch, kteří si koupili vstupenku, bylo vloni téměř 59 tisíc. Ovšem lidé, kteří se nechají krásou památky zcela unést, zde někdy zanechají na památku otisk svého čela.
„Ano, to se stává, i takové stopy na skle nacházíme. Člověk, který se snaží rozeznat drobné detaily zdobení a příliš se nakloní, občas do vypulírovaného skla narazí nebo se o něj hlavou opře,“ potvrdil se smíchem Wizovský. Velký úklid interiérů zámku přirovnal k vánočnímu či velikonočnímu shonu v domácnosti.
Vyvětrat, to je umění
Jen s tím rozdílem, že na zámku slouží k leštění stohy dětských plen, na oprašování povrchů speciální prachovky a ke slovu přijdou rovněž štětce, aby z nedostupných míst dostaly ty nejmenší částečky prachu. Používají se jenom šetrné čisticí prostředky. Personál pečlivě sleduje jejich složení, vše musí být vhodné pro speciální druhy nábytku.
„Spotřebu máme ohromnou. Navíc při úklidu také musíme šetřit vodou. Co jde, čistíme nasucho,“ podotkl kastelán a vysvětlil, že přílišná vlhkost interiérům i samotným exponátům škodí. Kvůli tomu, aby se v místnostech nezvyšovala, je třeba také správně větrat. „Větrání nevytápěných historických objektů je docela věda,“ zdůraznil Wizovský.
Například na jaře, kdy je teplo a svítí sluníčko, nelze jednoduše otevřít okno. To by se uvnitř prochladlých místností hned vysrážela voda. Před zahájením sezony je třeba vyluxovat a ošetřit podlahy, omést pavučiny, zbavit prachu skříně a vitríny včetně vystavených exponátů. Oprašují se obrazy, obložení stěn i starožitné lustry, což je nesnadná práce ve výškách.
Prapory visí po celý rok
Podobně adrenalinovou záležitostí je očista oken, kterých je na zámku 368. Část z nich se otevírá ven, a tak se musí umývat z plošiny nebo z žebříku, a to obvykle každý druhý rok. Pokud je ale třeba, tak i častěji. Speciálně chránit před zimou se musí cínový inventář. Stolní předměty se na podzim přesouvají do zvláštního depozitáře se stálou teplotou.
Jinak by se nastartoval samovolný fyzikální proces, při kterém se kovový cín mění na šedý prášek. „Říká se tomu cínový mor. Může vzniknout, kdybychom tento materiál vystavili teplotám pod 13 stupňů, a je nakažlivý. Přenáší se mezi předměty navzájem,“ podotkl Wizovský s tím, že do vitrín se tyto předměty vracejí až těsně před zahájením sezony.
Podobně musí v teple přezimovat živé rostliny, které zdobí interiéry. Každé dva roky je třeba ušít nové slavnostní prapory, které se po celém areálu vyvěšují z oken. „Původně jsme je využívali jen při významných příležitostech, teď ale visí po celou sezonu. Zámek vypadá slavnostně, prapory z dálky lákají k návštěvě a upozorňují, že se tu stále něco děje,“ řekl kastelán.
Švadlena i kostymérka
Zámek a hrad zdobí prapory v několika barevnostech. Červenobílé odkazují na nejvýznamnější držitele hradu, kterými byli Pluhové z Rabštejna. Kašpar Pluh byl královským horním hejtmanem. Červenozlaté jsou rodu Beaufort-Spontin, z něhož pochází poslední šlechtičtí majitelé panství, a prapory v modrozlatých barvách patří Questenberkům.
„To jsou zakladatelé dolního barokního zámku. V této souvislosti se na nás obracejí někteří návštěvníci s dotazem, proč na české památce propagujeme Ukrajinu. V tomto případě barevné fábory nemají s touto zemí nic společného, barvy jsou stranově převrácené. Navíc jde o zlatou, již v heraldice zastupuje právě žlutá,“ vysvětlil kastelán.
Prapory i potahy, do nichž se na zimu zahalí vzácný nábytek, šije jedna ze zaměstnankyň zámku. Pracovnice pro styk s veřejností se v zimě mění na švadlenu a stará se i o vyřazený fundus z Národního divadla. „Dostali jsme na sto kusů historických kostýmů a doplňků. Poslouží při kulturních a edukačních akcích. Díky kostýmům dostanou zcela jiný rozměr,“ dodal Wizovský.
