Dětmar Jäger od šedesátých let minulého století sleduje na Ohři mimo jiné i labutě. „Tehdy jich moc nebylo, dokonce patřily mezi ohrožené druhy. Poprvé tu pár zahnízdil v roce 1966 na rybníku Amerika, pak u nás pět ptáků zimovalo. Byli to ti, co se tu vylíhli, jiné labutě v okolí tehdy nebyly,“ zavzpomínal Dětmar Jäger.
Od té doby rostly počty majestátních ptáků na řece Ohři každým rokem. Podle údajů ornitologa zimovalo například v roce 1981 přímo v Chebu 41 labutí, o rok později už jich bylo 60 a v roce 1987 napočítal pod chebskými mosty a na řece pod hradem více než sto kusů.
„Lidé je tu krmili, pro děti to byla oblíbená kratochvíle. Pak ale labutě z města postupně mizely. Nové zimoviště vznikalo mezi Vokovem a Nebanicemi. Zajímavé je, že v Chebu přečkávaly zimu vesměs na řece, kdežto nově jsou především na polích. Naučily se spásat řepku,“ konstatoval Jäger.
Ten letos napočítal na zimovišti u Vokova 42 ptáků, přímo v Chebu pak objevil dva. Podle jeho slov se do letošního sčítání promítl neobvyklý průběh zimy.
Klimatické změny ovlivňují chování ptáků
„Oficiálně se sčítá v polovině ledna. Mám ale zprávy, že 10. ledna jich u Vokova bylo 64 a 10. prosince zde hrubým odhadem zimovalo kolem 150 ptáků. Jenže to byly vodní plochy zamrzlé. V současnosti už po ledu není ani památky, labutě se rozptýlily a hledají hnízdiště,“ doplnil Dětmar Jäger.
Na Chebsku většinou zimuje labuť velká, občas se zde vyskytne i labuť zpěvná, ta ale obvykle hnízdí v severnějších lokalitách. Mezinárodní sčítání vodních ptáků se koná pravidelně od roku 1966. Je celosvětově nejstarším projektem takzvané občanské vědy, kdy laici pomáhají dobrovolníkům získávat data pro výzkum. Koná se ve 143 zemích.
Odborníci vypozorovali, že nynější klimatické změny působí na zažité zvyky vodních ptáků, a hlásí tak změny početnosti jednotlivých druhů nebo jejich zimovišť. Běžné je, že během mírných zim ptáci migrují na severovýchod, v opačném případě zase míří více na jihozápad.
