Obžaloba jej viní z vydírání a těžkého ublížení na zdraví. Údajně s jedním ze svých lidí „domlouval“ muži ze Sokolova. Ten skončil na ulici v Chebu s rozbitým obličejem a zlomenou rukou.
Na chodbě chebského soudu je ticho a klid. Před síní v prvním patře posedává několik mladíků, o kus dál žena se dvěma dívkami. Když stráž vede kolem nich obžalovaného Čonku, nastane rozruch. „Miluju tě! Miluju tě!“ vykřikne žena směrem k eskortě a utírá si oči plné slz.
Muž menší postavy v bílých kožených botách na podpatku, rozevláté bílé košili a s dlouhými tmavými vlasy staženými do culíku jí odvětí stejně. Zastavit u svých blízkých ale nemůže, čeká ho soud.
Před tribunálem se vystřídalo několik svědků. Jeden z nich potvrdil, že Dušan Čonka nejde pro ránu daleko.
„Schytal jsem to od něj dvakrát. Poprvé mi nafackoval, když jsem neměl papír a tužku, abych si zapsal, jakou práci chce, abych udělal. Podruhé jsem dostal několik ran pěstí do obličeje, když jsem špatně zapojil vozík. Bylo to u něj v domě, který má v Jesenici u Chebu. Taky jsem viděl, že mlátí další lidi, kteří u něj pracovali. Za práci jsem nedostal zaplaceno, smlouvu jsem neměl. Nemohl jsem to už vydržet a tak jsem utekl,“ vypověděl dvacetiletý mladík.
V soudní síni se také promítá videozáznam, pořízený někým z Čonkových blízkých. Je na něm vidět zpěvačka Věra Bílá, která sedí společně s Čonkou za stolem a zkouší notovat s harmonikou a s houslemi.
Pohoda končí v okamžiku, kdy se žena a muž, kteří až dosud v místnosti poklízeli, začínají na povel fackovat a mlátit pěstí. Kulturní vložku zpestří pobídka přihlížejících, aby žena byla razantnější a vzala si do ruky poleno.
Zpěvačka stále doufá, že vyprodá Carnegie Hall
Soudkyně poté odročila další jednání na leden. Pokud Dušana Čonku soud uzná vinným, hrozí mu až osm let za mřížemi. Věra Bílá ale pořád doufá, že soud jej osvobodí a ona proslulou newyorskou Carnegie Hall ještě vyprodá. Před lety k tomu měla blízko, ale manažer tehdy musel vystoupení zrušit, protože zpěvačka z Ameriky jednoduše odjela.
„Ještě to nevzdávám. Lidi mi pořád píšou, proč už nezpívám, a já bych se bez hudby utrápila. Dokavaď můžu zpívat, tak budu, i kdybych měla na pódiu umřít. Tam mě vždycky všechno přestalo bolet. I duše,“ dodala Věra Bílá.
