Patronka Krušných hor Marzebilla je doma ve štolách, které horníci vyhloubili ve zdejších kopcích v 16. století. Jednoho dne se ale jistý muž rozhodne, že i přes varování otevře štoly veřejnosti. Marzebilla se zachová pro ni typickým způsobem. Zahalí všechno do husté mlhy.
Takový je příběh jedné ze série snímků o patronce Krušných hor, který nyní natáčí spolu se svým týmem dokumentarista Petr Mikšíček.
Lidé ho uvidí na jaře, kdy se jim otevřou štoly Johanes na Zlatém Kopci u Božího Daru a Mauritius na Hřebečné u Abertam.
Kdo si chce ve snímku zahrát, může. „V Krušných horách natáčíme od pondělí a v sobotu budeme kousek od Bludné, která se nachází u Hřebečné směrem na Háje. Scéna bude o otevření štoly Bludná Zuzana a bude se odehrávat ve dvacátých letech dvacátého století. Na místě budeme od půl desáté dopoledne, dokud se nesetmí,“ řekl Petr Mikšíček.
Štáb sice bude mít na místě pár kusů dobového oblečení, v ideálním případě by si však měli lidé donést svoje. Odměnou jim bude kromě filmařského zážitku také občerstvení.
Příběh o Marzebille a krušnohorských štolách je třetím dílem Petra Mikšíčka na podobné téma. Nejprve natáčel pořad Vzduchoplavec Kráčmera, poté vytvořil osmiminutový thriller o tom, jaká je Marzebilla v dnešních dobách.
„Každý si ji představuje jinak. Já jako pětatřicetiletou tmavovlásku s ostrými rysy, která něco zažila a ráda poslouchá a vypráví příběhy,“ popsal. Právě tento rys je podle něj symbolický pro Krušné hory, v nichž po roce 1945 vystřídali vyhnané české Němce dosídlenci a příběhy se ztratily.
„Když tu Němci žili, znala je a uměla jejich řeč, oni zase rozuměli jí. Najednou přišlo obyvatelstvo, kterému už nerozuměla, a její nedůvěra k nim se zvětšovala. To se projevuje právě onou mlhou,“ popisuje. Své poznávání ducha Krušných hor by Petr Mikšíček rád završil natočením celovečerního snímku o Marzebille.
Co vše se vypráví o patronce Krušných horNešťastná vdova Víla |
