„Počítač NEC PC-8001 byl na japonský trh uvedený v roce 1979. Byl to technický zázrak. Patřil k prvním, které mohl uživatel využívat i pro počítačové hry. Tento model se prodával v USA a Kanadě, znali jej v některých zemích západní Evropy a také v Austrálii či na Novém Zélandu,“ říká k přírůstku do muzejní sbírky ředitel Muzea Sokolov Michael Rund.
Podle zjištění pracovníků muzea jde poměrně o raritní záležitost, protože počítače NEC se do východní Evropy nedovážely. „Až do poloviny roku 1990 bylo na dovoz podobných počítačů dokonce embargo,“ vysvětluje Rund.
Princezna, Karel May i Hitler. Známé návštěvníky Sokolova připomíná nová kniha |
Unikátní počítačovou sestavu muzeu věnoval Jan Nájemník, dlouholetý pracovník sokolovské chemičky, která dnes nese název SYNTHOMER. „Japonci z firmy Mitsubishi Chemicals Corporation k nám do Sokolova počítač přivezli v roce 1983. Používali ho asi do poloviny roku 1984 na výpočet účinnosti oxidačních reaktorů na výrobu kyseliny akrylové,“ přibližuje historii počítače dárce.
Pak ho Japonci darovali chemičce, kde byl zapsán do majetku a oceněn na tehdejších 250 tisíc Kčs. „Za tu cenu bylo tenkrát možné pořídit pět, možná i šest automobilů Škoda 105. Kolem roku 2005 byl z majetku odepsán a já ho zachránil před šrotištěm. Je k tomu pár audio kazet, program na výpočet výkonnosti oxidačních reaktorů na výrobu kyseliny akrylové a několik her,“ ukazuje Jan Nájemník.
Podle ředitele Runda se jedná o unikání technický exponát, který je navíc obohacený o zajímavý příběh. „Stavba akrylové jednotky v osmdesátých letech minulého století byla velice významnou investicí, a to nejen pro naše město. Jako dítě si pamatuji, že ji provázely nejrůznější fámy,“ vzpomíná ředitel.
Tou nejrozšířenější bylo, že v Japonsku, odkud pocházela technologie, měla být továrna údajně umístěna na pustém ostrově. S tím, že až to bouchne, budou účinky podobné jako v Hirošimě.
Sokolovská chemička se po sto letech loučí s uhlím, spalovat bude plyn |
„Tyto fámy postupně vyvraceli jak samotní Japonci, kteří stavbu dozorovali, tak pracovníci chemičky. Ti kupodivu mohli v poměrně velkém počtu navštívit továrnu v Japonsku, která sídlila v Yokkaichi, což tehdy bylo město o velikosti naší Ostravy,“ poznamenává Rund.
Jako bývalý zaměstnanec tehdejších chemických závodů vzpomíná, že ještě v roce 1994 byly v celé továrně pouze dva počítače s připojením na internet. Nový exponát muzeum plánuje zařadit do připravované expozice. Rovněž jej představí v projektech, které se budou týkat sokolovské chemičky.
