Když v 11. století před naším letopočtem zemřel ve starověkém Egyptě kněz Pentahutres, bylo mu sotva padesát let. Jak bylo tehdy zvykem, v naději na posmrtný život jeho tělo nabalzamovali, zabalili do několika vrstev látek a uložili do dřevěné rakve,mající podobu lidského těla.
Nikdo tehdy netušil, že právě mumie Pentahutrese podstoupí o mnoho století později náročnou cestu do Evropy, aby se stala součástí sbírky kuriozit knížete Metternicha na zámku Kynžvart v západních Čechách.
Vzácné ostatky kněze Pentahutrese z Kynžvartu loni společně s několika dalšími mumiemi odborníci z Náprstkova muzea důkladně prozkoumali.
„Výzkum všech celých mumií, které v republice máme, se už jednou uskutečnil. Bylo to v 70. letech minulého století a mumie tehdy prošly rentgenovým vyšetřením. Jenže tentokrát jsme použili i moderní CT přístroj,“ vypráví antropoložka Gabriela Jungová, která společně s odborníkem na starověký Egypt Pavlem Onderkou přijela na zámek Kynžvart seznámit veřejnost s nejnovějšími výsledky výzkumu.
„CT snímkování je v současné době nejlepší technologie, jak se mumii doslova podívat na zoubek. Celé tělo je naskenováno od hlavy až k patě sérií snímků, které pak dají dohromady 3D snímek,“ přibližuje postup zobrazení antropoložka Jungová. Oproti rentgenu přináší takový výzkum i poměrně zásadní překvapení. U několika zkoumaných mumií vědci dokonce museli přehodnotit pohlaví.
Egyptolog Pavel Onderka zase upozorňuje na jinou zajímavost. Ne každá mumie totiž leží ve své rakvi. „Dřívější sběratelé si prostě pořídili to, co se jim líbilo. Představte si, že si vybíráte jako v obchodě - tuhle mumii a tamtu rakev,“ přibližuje tehdejší praxi.
Výzkum těla proto egyptologové pečlivě porovnávají s údaji na rakvi. „V tomto případě k sobě rakev i mumie patří,“ ujišťuje Onderka.
Z dalších výzkumů vyplývá, že muž, jehož ostatky spočívají v bohatě zdobené rakvi, žil v 11. století před naším letopočtem. Jeho tělo nenese známky opotřebení. Fyzicky těžce nepracoval, což by odpovídalo kněžskému povolání. Zemřel ve věku mezi 40 a 50 lety. Na rozdíl od jiných mumií je jeho chrup kupodivu zdravý.
Mozek nebyl důležitý, Egypťané ho vyhazovali
Na vědce však čekalo další překvapení. Skeny odhalily, že mumie má zpřelámaná žebra, nohy a zdeformovanou pánev. Ke všem těmto zraněním však došlo až posmrtně. Mohou je mít na svědomí vykradači hrobů, kteří s těly zemřelých nezacházeli vůbec pietně, poškození mohla nastat i při převozu do Evropy, ale třeba také už při mumifikaci.
„U této mumie byl mozek vyňat velkým týlním otvorem, nikoliv nosem,“ přibližuje proces mumifikace antropoložka Jungová a dodává, že na rozdíl od jiných orgánů staří Egypťané mozek nepovažovali za důležitý orgán, dokonce ho vyhazovali. Naopak srdce pro ně bylo zásadní. Věřili totiž, že mrtvý jej bude potřebovat pro soud na onom světě.
Po odstranění vnitřností, které se balzamovaly zvlášť a ukládaly do zvláštních nádobek, takzvaných kanop, vystlali balzamovači dutinu břišní kořením a myrhou. Následně tělo potřeli vonnými látkami a zpravidla 70 dnů nechali sušit v horku.
Poté se mumie balila do plátěných bandáží a rubášů. Na jedno tělo spotřebovali i více než 300 metrů čtverečních látky. Totiž čím více vrstev na sobě mumie měla, tím lépe držela tvar. Mezi jednotlivé vrstvy se nalévala horká pryskyřice, do které se často přidávala také myrha a kadidlo.
Ochranu v posmrtném životě měly zajistit amulety, které se do jednotlivých vrstev plátna vkládaly. Na mumii se také zapisovaly magické formule a texty. Kynžvartská mumie je vložena do bohatě zdobené takzvané žluté rakve. Podle Pavla Onderky je na ní napsáno jméno mrtvého a také je zde několikrát vyobrazený. Většinu rakve pokrývají texty a obrázky z egyptské knihy mrtvých.
Do rakve patřila i posmrtná výbava, třeba šperky i hračky
Při vlastním pohřbu bylo tělo v rakvi uložené do hrobu společně s posmrtnou výbavou. To jsou věci, které mohl mrtvý na onom světě potřebovat. Šperky, oblečení, jídlo, nábytek nebo hračky.
A protože náplní života Egypťanů byla práce, postarali se originálním způsobem i o to, aby na onom světě pracovat nemuseli. Do hrobů vkládali figurky dělníků, kteří měli namísto mrtvého pracovat na nebeských polích boha Osirida. Zpočátku jim stačil jediný, později dávali do hrobů 401 figurek. Pro každý den v roce jednoho a navíc 36 drábů s biči.
Kynžvartskou mumii získal kníže Metternich pro své muzeum kuriozit darem od egyptského místokrále Muhammada Alího v roce 1826. Unikátní památku zámek představil prostřednictvím výjimečné samostatné prohlídky.
Na 15. října chystají na Kynžvartu pro návštěvníky další lahůdku. Vystaví jedinečnou Magdeburskou kroniku.
