„Byla to intenzivní radost, do poslední chvíle jsme tomu nemohli uvěřit a ani teď se z toho ještě nemůžeme vzpamatovat. Když začalo vyhlašování výsledků, s napětím jsme čekali a doufali, že nebudeme poslední,“ naznačuje Bohouš Benýšek.
Přihlášeno bylo 27 párů, do republikového finále se dostalo šest dvojic. „A my jsme se pokaždé připravovali, že tentokrát už to budeme my, že už zazní naše jména. Ale nebyli jsme šestí, pátí ani čtvrtí. Skončili jsme třetí, a to ještě se stejným součtem hodnocení jako druhý nejlepší pár. Od stříbrné příčky nás tak dělil jen pomyslný chloupek,“ říká tanečník.
Sám přiznává, že závěrečné okamžiky soutěže mu připravily téměř infarktovou situaci. Ani ve snu totiž nepočítal s tím, že v konkurenci párů, které tančí celý život, zabojují a skončí „na bedně“.
Navíc se k zábavě z mládí vrátili po třicetileté odmlce. Když se manželům narodily děti, musel jít tanec stranou. Ke svému koníčku se vrátili před pěti lety.
„Všechno tehdy spískal náš kamarád Pepa Tochor, který začal dávat dohromady starou taneční partu. Napadlo ho, že bychom se mohli znovu začít scházet, trénovat a možná i soutěžit. Nám se nejprve moc nechtělo. Nakonec jsme si řekli, že je to lepší, než sedět doma v obýváku a dívat se na televizi,“ vzpomíná Lenka.
Pohyb je ale pohltil hned na první hodině. „Hlavně Bohouš byl k neudržení. Stále vymýšlel co a jak tančit, začal dokonce mluvit o soutěži. Ale to jsem zas nechtěla já. Vždyť jsem neměla ani ty správné taneční boty,“ pokračuje Lenka.
Dnes už oba patří k ostříleným mistrovským párům. Shodují se ale, že soutěže jsou jen taková třešnička na dortu. Důležité je pro ně kamarádství, cestování, nové zážitky a také fyzická kondice, kterou si díky tanci zlepšují.
Na nejvyšší soutěž v republice se oba pilně připravovali. Klání Lenka absolvovala v nových šatech a také Bohouš se představil v obleku, který mu krejčí ušil na míru. „Možná i to nám přineslo štěstí,“ směje se Bohouš a dodává, že kvůli obleku nesmí přibrat. „Frak mi sedí úplně přesně, neprostrčím pod něj ruku.“
Zásluhu na jejich úspěchu mají podle jeho slov i všichni trenéři, kteří se dvojici věnovali, například chebský taneční mistr Vladimír Hána. „Velké díky patří i našemu synovi, který je také tanečník a navíc s námi celou soutěž jako kouč absolvoval. Přímo v jejím průběhu radil, co a jak zlepšit, na co si dát pozor. To nám hodně pomohlo,“ myslí si Bohouš Benýšek.
A odměna? „Na oslavu hned po soutěži nebyl čas. Přijeli jsme a já šel hned do práce. Ale domluvili jsme se, že si to vynahradíme o víkendu. Upekli jsme si za odměnu svatomartinskou husu. K ní dva druhy zelí, bramborový a houskový knedlík. A teď už se těšíme na další trénink,“ dodávají oba svorně.
