O tom, jak fungují malotřídky, ví dlouholetá ředitelka Základní a mateřské školy Lipová Michaela Lámerová svoje. Stojí v čele tamní školičky už jedenáct let. Za tu dobu škola rozkvetla, a to doslova. Její z dálky viditelná barevná fasáda nenechá nikoho na pochybách, že tahle budova je určená dětem.
Kolik dětí se zde vzdělává?
Tento školní rok školu navštěvuje třiadvacet žáčků od druhého do pátého ročníku. Prvňáčky nemáme, ale možná se to příští rok změní.
Michaela Lámerová, ředitelka v malotřídní škole v Lipové.
Jakým způsobem se děti učí, když tu máte jen dvě třídy?
Jsou rozdělené do dvou skupin. Druhý a třetí ročník se učí společně, další třídu obsadil čtvrtý a pátý ročník.
Někdo by mohl namítat, že se takto děti nic nenaučí. Jak to vidíte vy?
Naopak. Nemůžeme pracovat frontálně, učíme ve skupinách. Učitel se věnuje právě té skupince, která nepracuje samostatně. Je to pro vyučujícího náročnější, ale skupinová práce se často používá i v běžných třídách. Je to efektivní metoda.
Neruší ty, kteří píší cvičení, když si někdo vedle nich opakuje vyjmenovaná slova?
Děti se učí pracovat samostatně, navíc pokud látku slyší, podvědomě si ji stále opakují. Využíváme nejrůznější metody vzdělávání, aby se výuka zkvalitnila a žáci si z hodiny odnesli co nejvíc.
Co je podle vás největší deviza malotřídek?
Jednoznačně individuální přístup. Můžeme si dovolit použít i takové metody, které by ve větších kolektivech selhávaly. Malý počet žáků je pro děti výhodný i z hlediska nejrůznějších poruch. Právě systematická práce učitele, který má na žáka čas, může hodně pomoci. Pokud máme ve třídě třeba hyperaktivní dítě, je výhodné, pokud se na něj v hodině dostane řada vícekrát než jen jednou či dvakrát. Děti u nás nemají šanci se „schovat“. Vědí, že v malém kolektivu musí intenzivně pracovat, a tak se snaží. To je také důvod, proč se v běžných školách třídy na některé náročné hodiny dělí.
Říká se, že malotřídky za běžnými školami zaostávají například ve vybavení. Je to tak?
To už neplatí. My máme v každé třídě šest počítačů s řadou výukových programů a interaktivní tabuli. V praxi to funguje tak, že počítač můžeme využít v jakékoli hodině. Děti jej mají k dispozici i odpoledne, kdy se mohou například nějaký předmět doučit nebo svoje znalosti prohloubit.
Jak jsou na tom vaši žáci ohledně školních výsledků?
Každoročně probíhají srovnávací testy Scio, kde obecně malotřídky vycházejí z hodnocení lépe než běžné školy. Pravidelně se účastníme soutěží Klokánek a Cvrček, ve kterých se naši žáci umisťují v první polovině tabulky. Každému, kdo získal plný počet bodů, přijedou organizátoři poblahopřát osobně. A u nás už byla výprava z Prahy dvakrát. Soutěžíme v Pythagoriádě, letos jsme bodovali v Logické olympiádě, kdy jsme vyhráli krajské kolo a postoupili do kola celostátního. Ukazuje se, že se péče, kterou našim žákům věnujeme, vyplácí. Děti, které od nás po páté třídě odcházejí na druhý stupeň do některé z městských škol nebo třeba na gymnázium, většinou s průměrem neklesají. Naopak, známky si udrží a někdy se i zlepší. Jsou dobře připravené.
Škola ale není jenom učení. Nabízíte i jiné aktivity?
Jezdíme s dětmi plavat do bazénu nebo bruslit na zimní stadion, každoročně pořádáme školy v přírodě. Jednotlivé lokace střídáme, aby děti poznaly i jiné kraje a oblasti republiky. Byli jsme na Šumavě, v Jičíně, v Krkonoších či na Lipně. Poslední dva roky s sebou bereme kola. V okolí Lipové nejprve natrénujeme, pořádáme několik výletů do okolí a pak vyrážíme někam dál. Příjemné je, že kamkoli vyjedeme, všude nás chválí, že žáci jsou hodní a slušní. Myslím, že právě to je jeden z důsledků malého počtu žáků ve třídě a pečlivého přístupu učitele ke každému z nich.
Z Lipové je to do města přece jen dál. Jak jste na tom s kulturou?
Pravidelně jezdíme do divadla, do kina nebo divadlo jezdí k nám. Nedávno tu byl kouzelník. Pořádáme i besídky a dílničky pro rodiče a naše seniory.
Jak zvládáte výuku jazyků?
Zatím se naši žáci učí od třetí třídy němčinu. Řada škol v Chebu však zavedla jako první jazyk angličtinu. Až se to změní všude, budeme s tím muset začít i my. Nebude to problém, obě učitelky ve škole mohou vyučovat oba jazyky. Ale myslím, že u nás v příhraničí by děti měly primárně ovládat němčinu. To propojení mezi oběma zeměmi tu je patrné a bude stále sílit.
Můžete v tak malé škole nabídnout družinu?
V naší škole, kde v jedné budově funguje také mateřská školka, mohou rodiče využít i školní družinu. Ta je otevřena ráno od půl sedmé a končí v půl čtvrté. Navíc máme vlastní kuchyni a jídelnu. Protože do školky přijímáme i děti mladší tří let, máme k nim také chůvu, která s péčí o batolata učitelce ve školce pomáhá. Pro malé děti je výhodné, když mají třídy ve škole. Nemusejí si zvykat na nové prostředí. Jen přejdou do jiné učebny.
Lipovská škola svítí na dálku novou fasádou. Je pro děti důležité i prostředí, ve kterém se učí?
Nemáme jen nový kabát, ale i okna, barevnou výmalbu, vedle je pěkné dětské hřiště pro malé děti. Teď by naše děti chtěly nové hřiště, tentokrát s prvky pro starší ročníky. Napsaly starostovi dopis a požádaly ho, zda by to nemohl nějak zařídit. Vypadá to, že jim jejich přání splní.
 |
