Když vloni v květnu představitelé města Karlovy Vary slavnostně otevírali opravený vřídelní sál kolonády, zářila mísa Vřídla nerezovou novotou. Dnes její dno pokrývá přibližně centimetrová vrstva usazenin. A tak přichází na řadu takové „primitivní“ nástroje, jako jsou lopaty.
„Vřídelní mísu samotnou čistíme mechanicky,“ vysvětluje Zdeněk Šimandl, vedoucí provozu Správy přírodních léčivých zdrojů a kolonád. (SPLZaK). Ke slovu se ovšem dostanou i chemická čistidla. „Těmi rozpouštíme krustu na drobnějších částech Vřídla,“ říká při pohledu na chrlič či odtok provozní vedoucí SPLZaKu.
Díry v okrajích nádoby mají na svědomí lidé
Vloni skončila rekonstrukce celé vřídelní síně včetně veškerých technologií a tak nemusejí správci pramenů věnovat až tak velkou pozornost tomu, co je pod zemí. O to důkladněji prověřují vše, co návštěvník Vřídelní kolonády vidí. Vedle vřídelní mísy se specialisté věnují například takzvaným separátorům. Tajemným válcům, o kterých asi málokdo ví, k čemu vlastně slouží.
„Zbavuje termální vodu plynu. Toho je třikrát víc než samotné kapaliny,“ vysvětluje Zdeněk Šimandl. Se samotným vývěrem Vřídla však nemají separátory nic společného. „Upravují vodu pro další použití,“ říká Šimandl s tím, že takto upravená voda míří potrubím do koupelových van nebo do termální části bazénu u hotelu Thermal.
Jsou ale věci, s nimiž si ani odborníci při odstávce neporadí. Nemají je totiž na svědomí přírodní síly, ale lidé. „Vidíte ty díry v betonových okrajích vřídelní mísy? Ty neudělala voda, ale návštěvníci. Normálně nám nožíkem odlupují kousky, které si berou jako suvenýr,“ popisuje smutnou zkušenost s hosty Ivana Borovcová, ředitelka SPLZaKu.
