Naprostá většina z nich jsou čistě bílé hranoly o straně 30 cm s černě zvýrazněnými zkratkami příslušného státu a pořadovými čísly, dají se tu ale najít i kameny, které by mohly být umístěné v nějakém kabinetu kuriozit. Podívejme se na některé z nich.
Panské kameny u Aše
Asi nebude moc případů, kdy byl jako oficiální hraniční znak uznaný hraniční kámen, vymezující původně hranice jiné než zemské. Na karlovarském úseku česko-bavorské hranice takové kameny najdeme nedaleko osady Nový Žďár necelé tři kilometry jižně od Aše. Od současných hraničních znaků se liší tvarem i barevně zvýrazněnými reliéfy šlechtických erbů.
Na české straně je to bílo-červeno-černý štít ašských Zedtwitzů, na bavorské straně pak tři zlaté hvězdy v černém pruhu, které jsou znakem panského roku Lindenfelsů z Erkersreuthu. Dva z nich mají ještě navíc letopočty 1718 a 1754.
Kameny původně označovaly hranice těžebních lesních revírů a honiteb obou sousedících panství, jak se po vleklých sporech ustálily v první polovině 18. století. Kolik jich bylo vztyčeno celkem, se už asi nedozvíme, za oficiální hraniční znaky jich bylo uznáno hned sedm. Najít je není nic těžkého.
Z osady Nový Žďár je to ke státní hranici po lesní silničce jen asi dvanáct set metrů a první, na co narazíme, je hraniční znak 7/9 s letopočtem 1718. Dalších šest pak je rozeseto po „čáře“ v úseku dlouhém asi dva a půl kilometru ve směru na jih (tedy od Aše), poslední je hraniční znak číslo 9/7.
Hraniční kámen v míse
Zhruba uprostřed cesty mezi „panskými“ hraničními kameny 7/9 a 9/7 se nachází další z hraničních kuriozit. Přímo na hraniční čáře leží mnoha pověstmi opředený velký přírodní balvan.
Mísovitá prohlubeň na jeho temeni prý sloužívala k náboženským obřadům Keltů, kteří v tomto kraji měli v dávných dobách sídlit. Na obou protilehlých stranách balvanu jsou do kamene vysekány hluboké latinské kříže a sedátka, na kterých podle místní pověsti měli sedávat králové obou sousedících zemí při jejich setkávání v tomto místě.
Skutečnost je o něco prozaičtější, kámen byl jako hraniční uznán v roce 1844, kdy došlo k definitivnímu ustálení česko-bavorské hranice; i tento letopočet je na kameni vysekán. Mísovitou prohlubeň, která balvanu dala jeho německé jméno Schüsselstein i český název Mísový kámen, bychom dnes hledali marně.
Někdy ve 30. letech minulého století totiž byl právě do této mísy zabetonovaný typizovaný hraniční kámen s číslem 8 a veškeré kouzlo je fuč…
Smírčí kříž na hranici
Další svým způsobem kuriozitu už budeme hledat na pravém břehu Ohře nedaleko osady Horní Hraničná. Asi 1200 metrů jihozápadně od ní stojí přímo na státní hranici mohutný, více než metr vysoký smírčí kříž. V minulosti prý tudy vedla cesta z Čech do bavorské osady Forchheim, doložené už v roce 1268, jenže ta už někdy po roce 1400 zanikla. Co se na té dnes už šest století nepoužívané cestě kdy přihodilo, nám kříž už nepoví, úplně „němý“ ale také není.
Orientační křížek na jeho temeni a šifry CS 40 na čele kříže nám sdělují, že i tento smírčí kříž kdysi sloužil jako oficiální hraniční znak. Ty doby jsou už pryč, kříž dneska stojí na „území nikoho“ mezi hraničními kameny Bavorska a České republiky s číslem 6/13. Najít ho není zrovna snadné, cesta k němu nevede a musí se po „čáře“, majitelům „chytrých“ telefonů pomůže aplikace Mapy.cz.
Napoleonův kámen
Hotový rébus čeká poutníka po státní hranici na západním úbočí bájemi opředené hory Dyleně asi šest set metrů západně od jejího vrcholu. Nevelké ploché skalisko ležící přímo na státní hranici nese totiž tolik symbolů a letopočtů, že je dost těžké se v tom orientovat. V české literatuře je uváděn jako kámen Napoleonův, zatímco německy se mu říká Königstein, čili kámen Královský.
Nutno říct, že pravdě blíž jsou v tomto případě právě Němci, jako první totiž tento kámen jako oficiální hraniční znak uznal už císař Karel VI., otec Marie Terezie, který v Čechách vládl jako král Karel II. Jak dokládá nejstarší na kameni vytesaný letopočet, stalo se to v roce 1739.
Úplně vedle ale nejsou ani ti, kdo kámen připisují Napoleonovi, i když je nutné předeslat, že v tomto případě nejde o prvního francouzského císaře, ale o jeho jediného legitimního syna Napoleona II., zvaného Orlík, obdařeného při narození titulem „Král římský“. Ten totiž nechal v roce 1813 v souvislosti s výstavbou silnic v Evropě hledat střed Evropy, a při této bohulibé činnosti vytesali zeměměřiči na kámen šifru 18N13.
Napoleon II. k tomu ovšem přišel tak trochu jako slepý k houslím, přestože celá akce probíhala pod jeho jménem. V roce 1813 totiž ve Vídni, kde pobýval u svého dědečka Františka II., oslavil teprve druhé narozeniny. Ani toho královského titulu si moc neužil, neboť po dosažení věku 21 let zemřel na tuberkulózu.
Třetím letopočtem, který je na kameni dokonce zvýrazněný na bílém štítě, je nám už dobře známý rok 1844, kdy se i tady ustálila hranice mezi Českým královstvím a Bavorskem. Jednání o tom nebylo jednoduché, hranice mezi oběma zeměmi se proplétala územím, které mělo dva „pány“ – bavorský klášter Waldsassen a kdysi svobodné říšské město Cheb, v první polovině 14. století připojené k českému království. Bíle zvýrazněné je i dnes platné číslo hraničního znaku 9/2 úseku IV česko-bavorské hranice.
