„Zastavím kyvadlo, závaží vytáhnu a umístím je na dřevěnou fošnu, aby se lano, na kterém visí, neprověsilo. Pak stroj zajistím ochranným obalem. To kvůli nečistotám a vodě,“ ukazuje Vladimír Duda, vedoucí oddělení údržby zámku Kynžvart.
Do té doby ovšem musí hodiny denně natahovat. Každý den ve stejnou dobu zdolává přibližně stovku schodů. Asi polovina trasy vede po uzoučkých točitých schodech ze dřeva. Ve věžičce přijde ke slovu rumpál, trojici hodinových závaží je třeba pěkně postaru, tedy ručně, vytáhnout do výšky. To největší, které zajišťuje samotný chod stroje, váží kolem třiceti kilogramů.
Expozice plná pokladů. Na zámku Kynžvart lidé uvidí dosud ukryté skvosty |
„Další dvě závaží, která mají na starosti odbíjení, jsou jen o něco málo lehčí. Natáhnout zámecké hodiny je proto docela fuška. Odbíjejí každou čtvrthodinu. Ve čtvrt zazní jeden úder, v půl dva, ve tři čtvrtě tři a jakmile je velká ručička na dvanáctce, ozvou se čtyřikrát. Další odbíjení pak oznámí, kolik hodin právě je. Díky tomu se člověk může relativně snadno orientovat v čase, i když na hodiny právě nevidí,“ vysvětluje Duda.
Hodinový stroj musí natahovat v době, kdy právě neodbíjí a ani se k tomu nechystá. Ve výškách tak denně stráví nejméně čtvrthodinu. „Na natažení a základní údržbu mám přibližně deset minut, takže to musí být fofr. Pokud to nestihnu, můj pobyt na věži se samozřejmě protáhne. Někdy i na dvě hodiny,“ uvádí.
Seřídit starý hodinový stroj je poměrně složité. Pokud se stane, že se ručičky a odbíjení rozejdou, čeká správce několikahodinová práce včetně opětovného natažení hodin.
„Paradoxní je, že když jsem ve věži u hodin, na ciferník nevidím. Nevím, kolik přesně ukazují. Abych to zjistil, mám na to takový fígl. Ve věžičce je otvor, kterým mohu prostrčit ruku se zrcátkem a ručičky tak zkontrolovat. Ale ciferník se zobrazuje zrcadlově otočený, takže i na to je třeba si dát pozor. Zpočátku jsem v tom měl trochu zmatek, ale už jsem si zvyknul,“ směje se Duda, který se o hodiny stará bezmála dva roky. Výsledek své práce kontroluje pokaždé, když jde kolem zámku nebo slyší hodiny odbíjet.
Hodinový stroj na kynžvartském zámku pochází pravděpodobně z období kolem roku 1 700. Čas na Kynžvartu tak měří přes tři sta let. Jde o typ s takzvaným vřetenovým krokem s krátkým čelním kyvadlem a umělecky kovaným rámem.
Želvová polévka i mořský jazyk. V Kynžvartu mají 190 let starý jídelní lístek |
Tento druh velkých hodinových strojů byl velmi rozšířený od 17. až do počátku 19. století. Vyznačoval se mnohem větší přesností než jeho předchůdce, takzvané lihýřové neboli vahadlové hodiny.
„Každý den se předchází asi o minutu. Je to výhodnější, než kdyby se zpožďovaly. Vždy jen zastavím kyvadlo, a když jej znovu spustím, už jdou správně. Někdy se stane, že přeskočí lanko, na kterém visí závaží, a hodiny pak odbíjejí jinak, než mají. To se musím znovu vypravit nahoru zjistit, v čem je problém, a dát vše do pořádku,“ dodává Vladimír Duda.
Velký servis čeká zámecké věžní hodiny každé tři roky. To se na Kynžvart vypraví některý z odborníků na historické hodinové stroje, ozubená kola promaže a vše kompletně seřídí.
