„Myslím, že zobrazuje i postupné hledání a nacházení vztahu k zachycování a interpretování toho, co mě obklopovalo,“ přemýšlí Lubomír Stiburek s tím, že už v prvních snímcích, které jsou ještě víceméně dětské, nachází snahu o vystižení atmosféry a někdy i absurdity dění.
Ve druhé části se pak vrací do období, kdy studoval v tehdejším SSSR a pak tuto zem ještě několikrát navštívil. „V době tuhého socialismu to byla nečekaně dobrá příležitost zemi a její lidi poznat zblízka, bez příkras a nánosu propagandy a předsudků,“ vysvětluje.
V osmdesátých letech Stiburek pracoval jako kameraman v televizní redakci v Chebu, kde žil téměř deset let. „V té době pro mne bylo rozhodující setkání se Zbyňkem Illkem a inspirativním děním kolem jím založené fotografické galerie G4, později pak studium na Institutu výtvarné fotografie. Myslím, že na fotografiích z té doby je už zřetelněji vidět záměrné hledání vlastní cesty k dokumentární fotografii,“ konstatuje.
Po roce 1990 odešel Lubomír Stiburek do Prahy, ale do Chebu se stále rád vrací. Velmi inspirativní pro něj byly například dokumentární workshopy, které galerie G4 požádala v různých regionech Chebska. Právě na nich některé z vystavených fotografií vznikly.
„Nehledám jen kontrasty mezi černou a bílou v černobílých fotografiích. Nacházím je i mezi různými obdobími za 55 let mého fotografování, ve vztazích mezi lidmi, různých náladách, prostředích. Stále mě baví pozorovat a zaznamenávat, co se kolem mě děje a snažit se do fotek promítat i svůj názor,“ dodává. Výstava potrvá do 20. června.
