„Nejprve byla hostům nabídnuta želvová anglická polévka. Po ní přišla na řadu hlavní jídla. Konkrétně filety z mořského jazyka s máslem z mlíčí, kýta na japonském koření, hovězí řezy na zelenině, poulard plněný lanýži à la Périgueux a zapečená rýže s purée ze zvěřiny. Mezi jednotlivými chody se podávala drůbeží prsíčka s výhonky chřestu, řezy z bažanta à la Conti, timbál z husích jater à la parisienne, sluka à la Manzelle, salát z humrů a studené křepelky,“ čte z jídelního lístku Štefan Brštiak ze správy státního zámku Kynžvart.
Doplňuje, že v nabídce nechybí pečeně z kapouna s řeřichou a pečeně z ruského jeřábka s koroptvičkami. Ze sladkých jídel si hosté mohli dopřát bábovku s madeirou či punčový koláč plněný čokoládovým krémem. Závěr slavnostního banketu patřil chřestu s holandskou omáčkou, ochutnat bylo možné i lanýže à la serviette, švestkový puding s rumem či želé s gdaňskou pálenkou.
Zážitek z jídla umocňovaly luxusní bronzové silně zlacené stolní soupravy z produkce slavné pařížské umělecké kovolitecké a ciselérské firmy Thomire.
„Početná sbírka kynžvartských stolních souprav patří k nejvýznamnějším evropským fondům uměleckého řemesla 19. století. Na Kynžvartu je celá kolekce vystavená zcela ojedinělým způsobem, včetně atrap předkládaných pokrmů. Nikde jinde v Evropě to takto k vidění není,“ ukazuje na slavnostně prostřenou dezertní tabuli v zámecké jídelně Brštiak.
Zlacené nástolní soupravy vystavené na Kynžvartu se běžně ve šlechtických kruzích neobjevují. Takřka výhradně se s nimi lze setkat pouze na stolech císařů, králů a nejvyšší aristokracie. Podobné ozdoby stolů jako na Kynžvartu je možné vidět například ve Versailles. Rod Metternichů vlastnil hned tři takové unikáty vyrobené se silně zlaceného bronzu.
Expozice plná pokladů. Na zámku Kynžvart lidé uvidí dosud ukryté skvosty |
„Stolní soupravy neboli nástolníky jsou jakési ohrádky, které patří na střed tabule a mají bohatou výbavu. Na dně jsou zrcadla. Základním smyslem nástolníků je totiž vytvořit na zrcadle obraz nebeské hostiny antických bohů,“ vysvětlil Brštiak.
Kancléř Metternich získal první nástolník jako odměnu za mírotvornou činnost, další mu darovalo město Brusel při návratu z exilu do Vídně, třetí získal kancléřův syn Richard, který byl velvyslancem v Paříži, když odcházel do výslužby.
Kromě zlacených stolních souprav, svíček a květin jsou na stolech talíře a na nich různobarevné rosoly. Nechybí ani vídeňský Sacherův dort. Známý je i pevně daný zasedací pořádek banketu. Císař neseděl v čele, ale uprostřed stolu. Vedle něj měla místo manželka knížete, naproti usedl Metternich po boku s manželkou císaře. Kolem pak podle neměnných pravidel další hosté.
Restaurovaný obraz císaře Františka I. se vrací na kynžvartský zámek |
„Vždy střídavě muž – žena, a pozor, nesměli to být manželé. Muž měl přitom po celou dobu banketu povinnost dámu bavit. Takové příležitosti velmi dobře sloužily například k seznamování šlechtických rodin,“ vysvětluje Brštiak.
Zámecká kuchyně bývala na Kynžvartu v místech, kde je aktuálně pokladna. Tedy v přízemí. Vzhledem k tomu, že zde nebyl žádný výtah, museli vše nosit do patra sloužící. Po schodišti pro personál se dostali do přípravny, kde se pokrmy překládaly na jednotlivé části slavnostního jídelního servisu, přihřívaly se a zdobily. Teprve odtud se vše odnášelo do jídelny, která s přípravnou sousedila, a následně servírovalo na stůl. V přípravně je možné vidět další zajímavost, sorbetiér, který sloužil k výrobě zmrzliny.
„Sorbetiér je vlastně vyšší nádoba s víkem, která se postavila do sudu a obsypala kousky ledu a solí. Následnou chemickou reakcí došlo ke snížení teploty až k minus 20 stupňům. Zmrzlinová směs uvnitř nádoby se přitom musela stále promíchávat. Nebylo to jednoduché. Kvůli misce zmrzliny bylo nutné míchat hmotu v sorbetiéru klidně i hodinu,“ konstatuje Brštiak.
Pro kancléře Metternicha bylo měření času zásadní. Kynžvart odhalí detaily |
V té době se jednalo o opravdu luxusní zákusek, který se ale na stolech tehdejší smetánky z nejvyšších společenských vrstev podával poměrně běžně. Servíroval se ale jinak než dnes. Zmrzlina se plnila do různě zdobených kovových misek a následně se tvar vyklopil na talířek. Ke zmrzlinám se tehdy podávalo šampaňské, oblíbený byl kir royal, což je likér z černého rybízu se šampaňským.
Nápoj pochází z francouzského Dijonu a původně se pod názvem kir podával jen s bílým vínem. Na královském dvoře ovšem víno nahrazovali šampaňským, proto nápoj získal královský název, tedy kir royal.
20. dubna 2022 |
