Přehlídka začíná ve středu 30. dubna, mladí divadelních budou své umění předvádět až do neděle 4. května. Výjimečně vymění sál Domu kultury Ostrov za scenérii Zámeckého parku.
Festival slaví 15. ročník, ale koná se ob rok. Vzpomínáte si ještě na jeho začátky?
Ano, bylo to v roce 1995. Náš soubor HOP-HOP byl pozvaný do Itálie souborem TPZ Brixen. Tam jsme se domluvili, že by bylo velmi inspirativní se vzájemně setkávat a přizvat k těmto setkáním i další soubory.
A proč právě název Soukání?
Právě tak se jmenovala inscenace, se kterou jsme se do Itálie vydali. Byla o pavoučkovi, který se cítí sám a rád by se „nasoukal“ ke svým kamarádům. Téma se nám zdálo příznačné i pro náš festival.
Komu je festival především určen?
Hlavně dětem a mládeži, ale nejen z řad vystupujících. Děti si vybírají témata, která považují za podstatná, a chtějí je sdílet se svými vrstevníky. Ale pokud dorazí i dospělí, bude to skvělé – uvidí, jak mladá generace vnímá současný svět. Někteří dospělí mají tendenci mladé odsuzovat. Myslí si, že je zajímá jen mobil, sítě a počítače. Ale tak to vůbec není. Díky divadlu můžeme vidět jejich pohled na svět a trochu lépe je pochopit.
Jak se daří pracovat v rámci divadla s jazykovou bariérou?
Divadlo jazyk tolik nepotřebuje, protože pracuje s obrazy. Většinou si stačí předem přečíst anotaci a příběh k vám doputuje i bez znalosti řeči. Děti se ale domluví i mimo divadelní prkna, znalost angličtiny je pro ně už téměř samozřejmá a báječně si rozumí. Někdy dokonce vidíme, že se české a slovenské děti baví mezi sebou anglicky, protože je to pro ně jednodušší. A když někdo něco nepochytí, vzájemně si pomohou. Kéž by to takhle uměli i dospělí.
Co se můžeme na poli divadelní přeshraniční spolupráce naučit?
Každá země má svůj vlastní divadelní jazyk a prostředky. České divadlo jde často do hloubky a má široký záběr témat, ale nebývá tolik okázalé. Zahraniční soubory se nebojí velkých emocí, i při práci s dětmi – a to je velmi inspirativní. Je vidět, že se nesmíme bát věřit dětským hercům, že zvládnou sdělit i emocionálně složitější témata.
Netradičně se letos přesouváte z Domu kultury do Zámeckého parku a Domu dětí a mládeže. Proč?
Dům kultury je v rekonstrukci. Díky vstřícnosti DDM a pomoci Domu kultury Ostrov, který nám zapůjčil vybavení do šapitó, ale můžeme festival stejně uspořádat. A letošní ročník tak bude jedinečný. Například zahájení i závěr festivalu budou probíhat právě formou cirkusového představení.
Děti měly během covidu stoprocentní docházku online, říká ředitelka ZUŠ |
A na jaké soubory jinak zvete v rámci letošního ročníku?
Za zahraniční soubory bych určitě pozvala na lidovou litevskou pohádku Three Loved Ones o podvodníčkovi. A stojí za to vidět i profesionální soubor Beoksugol z Jižní Koreje. Jejich inscenace The Hole propojuje tradiční asijské divadlo s novodobým tématem – je o člověku, který skrz díru po vybuchlé bombě pozoruje svět. Pohled na člověka z ptačí perspektivy zase nabídne oceněná inscenace Vrabce slovenského souboru z Nitry. Tradiční příběh inspirovaný Alenkou v říši divů přinese soubor z Estonska. Domácí ostrovští divadelníci pak využijí možnost vystoupit hned šestkrát během celého festivalu.
Připravili jste i letos další doprovodné semináře?
Ano. Mladí herci se pokusí pochopit řeč místa v projektu Site specifik se scénografem, režisérem a pedagogem DAMU Tomášem Žižkou. Se členy korejského souboru se naučí základní kroky korejského tance a vyzkouší si tradiční nástroje. Zkusí si ale i cirkusovou techniku při Pozemní a vzdušné akrobacii s Eliškou Failovou či fyzické divadlo, nový cirkus s mimem Lukášem Šimonem na semináři Nonverbálního divadla a také se seznámí se základy fotografování s mladým pedagogem Janem Tolarem. Studenti JAMU Tadeáš Novák a Anna Zahálková povedou seminář Vnímání, kde budou s účastníky rozplétat zhlédnuté příběhy, a také se zapojí do přípravy studentů ostrovského gymnázia na představení v rámci Než se půjde do divadla.
Na co se vy osobně nejvíc těšíte?
Na všechna ta setkání s vedoucími a dětmi z různých zemí. A na tu neopakovatelnou atmosféru.
