Projekt Chebské niky, oživující fasády chebských domů uměleckými díly výtvarníků z celé republiky, tak pokračuje. A přestože Zlatá ani Tylova už nejsou součástí historického centra, rozhodně stojí za to se do lokality, kterou místní znají jako Zlatý vrch, vypravit.
„Všechno je ukryté v symbolech. Odkazují na to, že člověk byl zrozen z hříchu. Kolem kmene stromu se obtáčí had našeptávač, nechybí Eva, snad jako bohyně Hathor, u paty stromu je kotva, předzvěst toho, že ze starého zákona vznikl zákon nový. Kdo se dobře podívá, ten to uvidí, protože na obrazech v náznacích všechno je. Každý si z toho může vzít to své,“ ukazuje Miloslav Svoboda do výšky na jeden ze svých obrazů.
Nejznámější loutce je 100 let, v Chebu si Hurvínka připomenou výstavou |
Lidé se podle něj musí bavit, zapojit hlavu a v jeho tvorbě významy hledat a nacházet. „Někomu dá zabrat už jen rozluštit moji parafu. Kdo neví, že Cheb je německy Eger, to bude mít těžké,“ říká s úsměvem.
Nápad na dva obrazy velké přibližně 100 x 170 centimetrů, které pojmenoval Rajská zahrada Eden a Adam a Eva, nosil v hlavě přes čtyři desetiletí. První, které na toto biblické téma vytvořil, nyní visí na stěně obývacího pokoje v Hradci Králové. Přetnout pupeční šňůru mezi dílem a umělcem se ale nepodařilo.
A tak Miloslav Svoboda začal přemýšlet, že si vytvoří vlastní verzi. Právě tu nyní každý může obdivovat na fasádě domu.
„Symbolika je stejná, ale pozměnil jsem hlavní kompozici. Obraz Adam a Eva odkazuje na to, že člověk byl zrozen z hříchu. Druhý znázorňuje Eden, rajskou zahradu, jako nepoznaný svět zapomnění. Z květů skapává nektar, jsou tu bájní ptáci, motýli a zvířata. A samozřejmě andělé v bílém, tedy až na jednoho, což je ten padlý. Je to moje vize rajské zahrady před tím, než svět poznal hřích, a kdy nevědět nic bylo božské,“ vysvětluje keramik.
Obrazy tvořil více než rok. Nejprve z kameniny vymodeloval kachle a na ně pak glazurou obrazy maloval. Kvůli vyčerpání dokonce na čas skončil v nemocnici. „Není legrace se do něčeho takového ponořit. Mně to stálo ohromné množství sil,“ potvrzuje. Přesto má v plánu s úpravami fasády domu dál pokračovat.
Nad hlavním vchodem by v budoucnu mohl vzniknout další obraz v podobném duchu. „Mám vizi, že by to mohly být třeba sluneční hodiny, uvidíme,“ doplňuje umělec, který má za sebou řadu výstav, například v pražském Mánesu, a jehož díla jsou rozesetá po celé Evropě. Jako jeden z prvních také přispěl do projektu Chebské niky, jehož duchovním otcem je ředitel chebské Galerie G4 a vášnivý fotograf Zbyněk Illek.
Lidé ji chtěli, město staví. V Chebu roste nová vodní fontána |
Ten si při procházkách městem všiml prázdných míst a výklenků na fasádách. Kdysi tam bývala například domovní znamení, sochy světců nebo předměty, podle kterých bylo možné poznat, kdo v domě žije a pracuje. Oslovil proto současné výtvarníky s výzvou, aby svými díly ozvláštnili domy v centru města.
Sochař Svoboda následně vytvořil sv. Františka z Assisi, kterého je možné najít na domě v Dlouhé ulici. Jen o několik domů dál v téže ulici zdobí niku Madona, kterou vymodelovala Milošova manželka Zdeňka. Pražský výtvarník Jaroslav Róna vytvořil bronzovou sochu Davida a Goliáše, která je umístěna na Špalíčku. Soubor domů na náměstí Krále Jiřího zdobí i Marie Jindry Vikové.
V dalších etapách se na osazení nik a kartuší domů historického Chebu podíleli výtvarníci Jiří Černý, Pavel Drda, Anna Vystydová, Jan Samec, Varvara Divišová, Stanislava Konvalinková, Jaroslav Valečka, Vít Vejražka, Eva Vejražková, Luděk Vystyd a Miro Žáčok.
